Nešetří-li se tvrdými slovy, maže se jejich význam

Chcete-li studentům ukázat ničivý sesuv půdy, stačí je vzít na exkurzi do Českého středohoří, kde je už osm let přerušená železnice. Ale genocidu tak snadno doložit nejde. Můžete vzít studenty či politiky na exkurzi do Osvětimi či Terezína, tam, kde je už dávno zdokumentována. Ale můžete je vzít do míst čerstvých krveprolití na Ukrajině, dát slovo přeživším a tvrdit, že je to důkaz genocidy?

V takové situaci je teď názorová fronta války. Obvinění z genocidy se stává až příliš běžnou zbraní. V týž den, 12. dubna, prezident Putin řekl, že Rusko vede invazi na Ukrajinu, neboť nemohlo „tolerovat genocidu na Donbase“, a prezident Biden řekl, že Rusko na Ukrajině páchá genocidu. Věříte víc Putinovi, či Bidenovi? Většina asi Bidenovi, ale o to přece nejde. Genocida není otázkou víry, politického prohlášení či hlasování. Je věcí mezinárodního práva a definice schválené roku 1948 v OSN: úmyslné a systematické zničení etnické, rasové, náboženské nebo národnostní skupiny.

Jenže války potřebují barikády vyhrocených postojů. Ve stylu: kdo zpochybňuje genocidu páchanou Rusy, je Putinův pacholek. I proto prezident Zelenskyj pozval prezidenty Bidena a Macrona. Chce Macrona, jenž fakt Rusy páchané genocidy odkývnout odmítá, přesvědčit o opaku. Ale i kdyby tam Macron přijel, i kdyby ho vzali do Buči a ukázali mu místa, kde našli zavražděné lidi na ulici, byl by to důkaz genocidy, pokusu o systematické vyhlazení?

Pro bojovníky na názorové barikádě to důkaz jistě je. Ale pro ty, kteří vyvodí fakt genocidy až z práce patologů, kriminalistů či právníků, je to střelba od boku. Tvrdí-li Putin, že invazí na Ukrajinu zabránil genocidě tamních Rusů, lže a tuto verzi již odmítl Mezinárodní soudní dvůr v Haagu. Ale aby šlo skutečná krveprolití označit za genocidu, k tomu je třeba mravenčí práce expertů. Při vší solidaritě s Ukrajinou, na to nestačí exkurze na místo činu. Kdyby to bylo tak snadné, význam slova genocida by se rozmělnil v inflaci.

LN, 20.4.2022