Prvotním důvodem zavádění elektromobilů není ani snaha zavést technologickou inovaci, ani starost o životní prostředí. Je jím snaha o omezení moci ropných států. Západní politici o to usilují od počátku sedmdesátých let, kdy se ukázalo, že cenou ropy lze ovlivnit politickou situaci na Západě.

Americký a evropský přístup byl až dosud odlišný: Američané omezovali a omezují moc ropných států přímou vojenskou přítomností na Blízkém východě. Zdůvodňují to bojem proti terorismu, úsilím o nastolení mírových poměrů v dané oblasti a starostí o lidská práva. Dnes, kdy všichni teroristé jsou už na kaši, situace v dané oblasti je zcela mírová a standardy liských práv jsou tam natolik vysoké, že už ani vyšší být nemohou, nezbývá než vojenskou přítomnost omezit či ukončit. Evropané sice v dané oblasti byli přítomni společně s Američany, jejich přístup byl ale vždycky mnohem rezervovanější. Důvody této rezervovanosti byly dva:

1) Špatné zkušenosti a nečisté svědomí z dob kolonialismu.

2) Evropa - rozdělená do velkého množství menších států - nemohla být díky své rozdrobenosti ovlivněna cenovou politikou ropných států tolik jako USA. Na omezení tedy neměla takový zájem jako USA. Centralizací se situace v Evropě změnila.

Evropa má tři způsoby, kterými může vliv ropných států eliminovat:

1) Zvýšením své vojenské přítomnosti na Blízkém východě. Touto cestou Evropa nepůjde. Zopakuji, že důvodem jsou špatné vzpomínky z doby kolonialismu. Nejnověji je to i špatná zkušenost Spojených států.

2) Druhým způsobem je ukončení, resp. omezení evropské centralizace. (OPEC se asi nesejde kvůli volbám v ČR, kvůli volbám v EU by se ale sejít mohl.) Nic nenasvědčuje tomu, že by se Evropa chtěla vydat touto cestou. Naopak, zvýšená snaha představitelů některých států o uchování vlastní nezávislosti vyvolává větší snahu bruselských úředníků o rozšíření vlastní moci. Celé to čím dál víc připomíná modernizovanou verzi středověkého boje zemských stavů o autonomii. A všichni víme, jak to dopadlo!

3) Třetím způsobem je omezení závislosti ekonomiky na ropě, tedy elektrifikace. To je cesta, kterou se vydala EU. Jsou to tentokrát Spojené státy, které ji následují, nikoliv naopak. Oproti předchozím řešením má několik výhod, mimo jiné tu, že ji lze odůvodnit péčí o životní prostředí, tedy způsobem, který vylučuje podezření, že je namířena proti moci ropných států.

Máme tu tedy další příklad nejznámějšího paradoxu globalizace (globalizace vede k lokalizaci; vzádlená ropa bude nahrazena bližší elektřinou). A je tu ještě jeden paradox: Nadměrný vliv ropných států povede ke snížení spotřeby ropy, snížená spotřeba ropy povede k jejich úpadku. Jinými slovy: Nadměrný vliv ropných států povede k jejich úpadku.