Valí se to na nás ze všech stran: Izrael páchá v Pásmu Gazy genocidu. Jen málo prostoru ale dostávají odborníci schopní tento nesmysl kvalifikovaně vyvrátit.

Jedním z nich je Eli Rosenbaum, špičkový americký právník, dlouhá léta ředitel Úřadu zvláštního vyšetřování amerického ministerstva spravedlnosti. V této souvislosti získal celosvětovou proslulost jako mimořádně úspěšný lovec nacistů. Této činnosti věnoval podstatnou část své profesní kariéry. Kromě toho se zabýval také genocidou spáchanou ve Rwandě a ruskými válečnými zločiny v nynější válce na Ukrajině.

Svůj postoj k tomu, co část světa označuje jako „izraelskou genocidu páchanou v Pásmu Gazy“, vysvětlil listu The Jerusalem Post (viz níže). Věc totiž staví úplně jinak: lze říci, že ji vrací z hlavy zpět na nohy. Izrael ne že páchá genocidu, ale je naopak povinen zastavit genocidu páchanou Hamasem. Vyplývá to z Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia přijaté VS OSN v roce 1948. (Tuto povinnost má samozřejmě nejen Izrael, ale všechny země, které úmluvu přijaly.)

Jaké jsou hlavní Rosenbaumovy argumenty? Loni 7. října dal Hamas jasně najevo, že je stále oddán své genocidní zakládací listině, přičemž jeho představitelé veřejně deklarovali, že operace „Bouře Al Aksa“ (jak označují masakr ze 7. října) se bude opakovat až do úplného zničení Izraele. Brutální útoky na civilisty z toho dne, bez jakéhokoli rozlišení věku či pohlaví obětí, jakož i povaha vraždění nasvědčují nejen genocidnímu záměru, ale vypovídají i o genocidních činech. Přitom záměr čili úmysl je při rozhodování o tom, zda o genocidu jde či nikoli klíčový; chybí-li, nelze o genocidě hovořit. A jak uvidíme dále, genocida není o číslech.

„Hamas provedl úmyslný útok, který byl tak příšerný, že dalece překonal to, co si lze představit, pokud jde o jeho krutost; byly to útoky, které konkurovaly a dokonce překonaly krutost nacistických sil během druhé světové války. Cítím se oprávněn to posoudit, protože jsem zkoumal, vyšetřoval a stíhal případy nacistů čtyři desetiletí,“ vysvětlil Rosenbaum.

Obvinění Izraele z páchání genocidy během nynější války považuje Rosenbaum za „obscénní lež“. Zločin genocidy totiž vyžaduje nejen masové množství mrtvých, ale, jak již zmíněno, také záměr „zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu“. Jinými slovy, není to jen otázka počtu obětí, které navíc Hamas záměrně falšuje. Ale i kdybychom akceptovali jeho čísla, která často používá protiizraelská propaganda – i s výhradou, že neuvádějí základní údaj, totiž počet zlikvidovaných teroristických bojovníků, ani počet zabitých raketami a nástražnými systémy teroristů -, pak smrt 35 tisíc lidí v této válce sama o sobě ještě o genocidním záměru nesvědčí. „Genocida není zločin založený na číslech,“ vysvětluje Rosenbaum. „Pokud by tomu tak bylo, pak by spojenci (USA a Filipínské společenství – LS) spáchali během druhé světové války genocidu v bitvě o Manilu s více než 100 000 mrtvými civilisty.“ Totéž by bylo možné vztáhnout na letecké bombardování německých měst, při němž bylo zabito mezi tři sta tisíci a půl milionem lidí. Hovořit v této souvislosti o genocidě je absurdní, říká Rosenbauma pokračuje: „Válku začalo Německo, byla to genocidní válka, zejména proti Židům a Romům. Tím, co tuto genocidu ukončilo byla vojenská kampaň Spojenců.“

Rosenbaum považuje, tak jako každý normálně myslící člověk, masové civilní oběti za tragickou součást války. Připomíná, že během první čečenské války v 90. letech bylo ruskými silami zabito na 50 tisíc civilistů a v Sýrii během občanské války jich bylo nejméně 300 tisíc. Dodává, že nezaznamenal mohutné studentské demonstrace proti Rusku, Sýrii a ani proti masakru Hamasu ze 7. října. Proto si myslí, že tito lidé ztratili morální právo soudit Izrael.

Dále si všímá skutečnosti, kterou velká část světa odmítá vzít na vědomi. „Izrael přijímá taková opatření k ochraně civilního života v Gaze, které žádná armáda nikdy v žádné válce nepřijala.“ Konstatuje, že tato opatření ve svém důsledku zvyšují oběti na izraelské straně, ale Izrael je ochoten tuto cenu zaplatit. Ve snaze přimět lidi k evakuaci z bojových zón shazuje armáda informační letáky a uskutečňuje tisíce telefonních hovorů a rozesílá tisíce SMS. Na druhé straně Hamas ani nesdílí s civilisty obrovská skladiště potravin, vody a paliva, která ukrývá pod zemí. „Úroveň krutosti Hamasu a jeho spojenců se téměř vymyká lidské představivosti.“ Obvinění Izraele z genocidy je nemorální nejen s ohledem na veškeré úsilí, které vynakládá na ochranu civilistů, ale také kvůli šílené situaci způsobené tím, že se Hamas skrývá za civilisty jako živými štíty a tak vlastně pracuje na tom, aby počet obětí maximalizoval. „To, co Hamas dělá, představuje nové paradigma v dějinách válčení,“ podotýká Rosenbaum. „Takové, na které v některých ohledech nemá mezinárodní trestní právo adekvátní odpověď, protože nikdo z právníků, vědců a soudců, kteří formulovali trestní právo, si to, co spáchal Hamas, nedokázal představit.“ Všímá si také jedné zvrácenosti: „Hamas byl tragicky úspěšný ve svém úsilí dosáhnout co nejvyššího počtu mrtvých Palestinců, aby si získal světové sympatie.“ To se teroristům zjevně podařilo. Jedním dechem ale právník dodal: „Smrt každého Palestince a každého rukojmí je dílem Hamasu. Za všechna tato úmrtí je právně i morálně zodpovědný Hamas.“ Naproti tomu státy, které vznesly proti Izraeli obvinění z genocidy, se podle něj zapojily „do očí bijícího zneužití mezinárodního práva“.

Princip je tedy jasný. Genocidu páchá Hamas a povinností Izraele – a všech zemí, které úmluvu o bránění a trestání genocidia přijaly – je účinně mu v tom bránit. Obvinění Izraele z genocidy je tudíž absurdní, falešné a pokrytecké.

Rosenbaum se také zmínil o aktuálním problému vývoje války, kterým je izraelská operace v Rafahu. Podle Izraele tam působí ještě čtyři prapory teroristů, které je zapotřebí zlikvidovat. Proti tomu se ale zvedla celosvětová vlna odporu. Právník s tímto postojem nesouhlasí a dovozuje, že Spojenci také v lednu 1945 neřekli Němcům: „Tahle válka je destruktivní, na obou stranách umírá spousta lidí, tak ji ukončíme. Vy všichni (nacisté) můžete zůstat v Berlíně u moci a můžete si nechat čtyři vražedné prapory SS a uvidíme, co se bude dít dál.“ Byl by to samozřejmě nesmysl. Realita byla jiná, v Evropě skončila druhá světová válka teprve tehdy, když nacisté přistoupili na podmínky, na kterých by měl nyní trvat Izrael vůči Hamasu: „Bezpodmínečně se vzdejte, vyjděte s rukama nad hlavou, propusťte rukojmí a složte zbraně.“ Podle Rosenbauma měli tenkrát Spojenci, stejně jako dnes Izraelci, morální povinnost dokončit boj tváří v tvář nejhoršímu zločinu genocidy.

A příměří, po kterém dnes všichni volají? Rosenbaum je z dobrého důvodu proti: „Hamas veřejně prohlásil, že 7. říjen se bude opakovat. Znovu a znovu, dokud nebude Izrael zničen. Proto příměří jen oddálí další genocidní útok. Válka by tím neskončila.“

A možnosti Hamasu? Jako kdysi nacistického Německa. Buď kapitulace, nebo likvidace.

Volně podle serveru The Jerusalem Post [ZDE].