Ve Francii se na několika domech a bytech objevily sprejem nastříkané židovské hvězdy, což připomíná dobu spojenou s německou formou národního socialismu (ideologie a nápad českého politika Václava Klofáče) a státně organizovanou genocidou Židů v Německu. Není podstatné, že se s největší pravděpodobností jednalo o práci Ruska a že se Francie oficiálně ohradila proti jeho vměšování do vnitřních záležitostí země. Ve spojení s nárůstem projevů antisionismu kvůli nekonečnému konfliktu v bývalém mándátním území Velké Británie Palestina, dnešním státu Izrael, se situace ve Francii dostala do bodu, ve kterém se vrcholní politici rozhodli veřejně reagovat a vyjádřit nesouhlas s antisemitismem.

První zdánlivá odbočka od tématu. Evropané jsou sebestřední stejně jako všechny velké civilizace, nicméně Evropa má dobu své největší slávy pomalu za sebou. I Američané uvažují podobným způsobem, ti ale oproti Evropě stále mají na to, aby setrvávali v roli světového hegemona. Přesto všechno si je asi nutné uvědomit, že svět je mnohem větší než Evropa a USA, no a patrně nelze zapomínat ani na skutečnost, že ten zbývající většinový svět může mít na mnoho věcí odlišný názor než Evropané, nebo Američané. Zároveň je vhodné, řekl bych, realisticky konstatovat, že geopolitický a vojenský vliv USA je sice oproti takřka nulovému vlivu Evropy značný, ale je také na sestupu, nebo-li, lépe řečeno, roste mu v Asii velmi významná konkurence.

Ke vzájemné názorové konfrontaci všech geopolitických aktérů slouží OSN. Tato globální struktura je podle mne potřebná, protože v ní mohou jednat všechny strany a všechny státy. Myslím si, že už jen tato možnost globální diskuzní politické platformy ospravedlňuje existenci OSN, a píši to i s vědomím, že OSN nemá žádné páky, aby zabránila válkám ve světě a aby vytvořila svět lepší, než je dnes, stejně jako si uvědomuji, nakolik je OSN prorostlá představiteli světa, jenž se tomu západnímu naprosto nepodobá a jenž se, viděno západním pohledem na věc, může zdát světem nedemokratickým a až takřka diktátorským. Někomu se právě z tohoto důvodu může zdát, že se jedná o organizaci naprosto zbytečnou, ale žádná jiná srovnatelná globální diskuzní politická platforma bohužel neexistuje. Není podle mne zatím jiná možnost, než ji akceptovat takovou, jaká je.

Předsedové obou parlamentních komor tedy před několika dny na neděli vyhlásili pochod proti antisemitismu, jehož se zúčastní všechny relevantní politické strany kromě Mélenchonovy ultralevicové LFI. Jean-Luc Mélenchon, jenž dlouhodobě stojí na straně Palestinců, se k tomu vyjádřil tak, že přátelé bezpodmínečné podpory masakru mají v neděli sraz pod záminkou antisemitismu. Pochodu se zúčastnila i údajně extrémně pravicová Marine Le Pen a její strana RN, postavili se na stranu Izraele. Prezident Macron předem oznámil, že nepřijde, premiérka Elisabeth Borne se objevila v čele průvodu stejně jako většina vládních politiků a oba dva bývalí prezidenti Hollande a Sarcozy. Prezidentu současnému v sobotu v deníku Le Parisien vyšel článek, ve kterém kritizuje neúnosné oživení bezuzdého antisemitismu, no a jeho postoj k probíhajícímu konfliktu je zhruba totožný s postojem mým. Uznává právo legitimní odpovědi Izraele na bezprecedentní masakr civilistů v Izraeli teroristickým hnutím Hamás, nesouhlasí však s bombardování civilistů (žen a dětí) v pásmu Gaza.

Předehra. Mélenchonovo hnutí LFI se snažilo nějakým způsobem vybruslit z ošemetné situace a z pochopitelného nařčení z antisemitismu (svým způsobem se jedná o nonsens, neboť Palestinci, které LFI podporuje, jsou Arabové a tedy stejní semité jako Židé), požádali prefekturu o povolení shromáždění před památníkem obětí holokaustu na pařížském náměstí Vél d’Hiv, nicméně prefekt jim to kvůli nedodržení lhůty o podání žádosti nepovolil a poslancům strany a předsedům studentských organizací umožnil pouze položení kytice k pomníku. K tomu však dnes dopoledne nedošlo, neboť jim v tom zabránili židovští demonstranti obklopující pomník židovských obětí národního socialismu s pankartami „Nedotýkej se Vél d’Hiv“, „Nedotýkej se mé paměti“.

Druhá zdánlivá odbočka od tématu. Myslím si, že sociálně inženýrský projekt Velké Británie s názvem Izrael nebyl zrovna ten nejlepší britský nápad, ale budiž, do minulosti se již vracet nelze. Izrael považuji společně s Tureckem za jediné dvě fungující demokracie v oblasti Blízkého Východu a víceméně jsem vždy stál a doposud stojím na jeho straně. Zároveň si však uvědomuji, že původní obyvatelstvo britského mandátního území Palestina, tedy Arabové, z nichž se během let stali Palestinci dnes již tvořící palestinský národ, nelze vyhnat a ani zlikvidovat, a musí se jednou najít nějaké společné řešení pro existenci státu Palestina vedle státu Izrael, nějak ve stylu, jak to bylo navrženo původně OSN v roce 1947, s čímž Izrael tehdy souhlasil. Okolní arabské státy však bohužel vyhlásily Izraeli válku, Palestinci se stáhli, Izrael válku za šest dnů vyhrál a ze zabraných území, ke kterým během dalších konfliktů přibyla území jiná, již neodešel. S myšlenkami na to všechno je třeba nestrkat hlavu do písku před faktem, že naprosto dominantní část lidské civilizace je na straně Palestinců, což bylo vidět i během posledního hlasování na půdě OSN, při kterém se za Izrael postavily jen USA a několik málo dalších zemí včetně ČR. Nehodnotím postoj české diplomacie, pouze ukazuji na reálný fakt.

Pochod za republiku a proti antisemitismu proběhl důstojně a v klidu, přišlo na něj i přes nevlídné počasí relativně hodně lidí (podle policie sto pět tisíc ) vesměs staršího věku, dá se hovořit o úspěchu celé akce. Pár desítek členů levicové židovské organizace Golem se na začátku manifestace snažilo zabránit účasti Marine Le Pen a členům její strany, ale policie velmi rychle zjednala pořádek a pochod mohl začít. „Jsme tam, kde máme být,“ prohlásila k novinářům šéfka Národního sdružení. Závěrem bych chtěl přece jen podotknout, že žádný pochod proti antisemitismu podle mne existující antisemitismus nevyruší a to ani ve Francii a ani nikde jinde. Jediné, co by mohlo nálady a postoje většinového světa k Izraeli a obecně k Židům o něco málo změnit k lepšímu, je vznik státu Palestina. Vyrušit něco, co je již tisíce let tak silně zakořeněné v naprosté většině lidského společenství mávnutím kouzelného proutku nejde, bojovat všemi prostředky proti antisemitismu jde a je to podle mne žádoucí a nutné.

https://marakweb.wordpress.com/