V pondělí 19. února na setkání výkonného výboru německých křesťanských demokratů CDU potvrdila jejich členka Ursula von der Leyenová se souhlasem vedení strany, že chce pokračovat ve funkci šéfky Evropské komise. Po červnových volbách do nového Evropského parlamentu by ale už tento mandát neměla dostat.

Proč by tato německá politička (* 8. 10. 1958), vzděláním gynekoložka a ekonomka, mající s manželem, rovněž lékařem, sedm dětí, neměla na tomto postu pokračovat? Protože její dosavadní bezmála pětiletá bilance ve funkci předsedkyně Evropské komise je katastrofální. Připomeňme, že Leyenová byla do této funkce zvolena 16. července 2019, kdy obdržela 383 ze 747 hlasů. Zvolena tak byla většinou pouhých 9 hlasů (tehdy byla členem EU ještě Velká Británie). Samozřejmě zcela v rozporu s propagačním líčením Leyenové jako „nejmocnější ženy“ Evropy, která v soukromém letadle sotva stíhá po celém světě jednu důležitou schůzku za druhou. Na straně druhé vedení EU odmítá vyšetřit podíl šéfky EK na dodávkách vakcíny proti Covidu-19, kdy obchod s farmaceutickou obří firmou Pfizer zprostředkovával manžel Leyenové. Šéfka EU nechala nakoupit pro každého z 450 milionů obyvatel EU tři dávky vakcíny a jejich zaplacení Komise tvrdě vymáhá na členských zemích.

Obryně na hliněných nohou s vystřílenou municí

Především si musíme připomenout, že stejně jako jiná řada na národní úrovni neúspěšných politiků (včetně těch českých), byla i von der Leyenová pro neúspěch „vykopnuta nahoru“, do Bruselu. Před tím sloužila hned ve třech ministerských funkcích (rodinná politika, sociální věci, armáda) ve vládách Angely Merklové, ale nejvíce se zapsala do historie jako ministryně obrany (2013-2019). Bundeswehr se pod jejím šestiletým vedením stal spíše spolkem poloprofesionálních hasičů s rozpadlou technikou a neschopností skutečně bojové akce. Ve své funkci se proslavila tím, že nechala ušít na míru nejdražší uniformy na světě pro těhotné vojačky německé armády. To je snad chtěla nasadit v první bojové linii? Po agresi Ruska proti Ukrajině současná vláda kancléře Olafa Scholze shledala stav Bundeswehru natolik alarmujícím, že na dluh na jeho dozbrojení vytvořila mimorozpočtový fond 100 miliard eur (2,55 bilionu korun). Německo se nyní snaží splnit základní kritérium NATO a investovat do obrany 2 % HDP. Pod dopadem těchto zkušeností zřejmě i proto v pondělí šéf SPD a kancléř Scholz souhlasil s opětovou nominací Leyenové na post šéfky Evropské komise, ale rezolutně odmítl úvahu, že by se mohla stát novou generální tajemnicí NATO.

Uplynulých pět let měla za sebou Ursula von der Leyenová takřka bezpodmínečnou podporu dvou klíčových zemí EU, Německa a Francie, a také obrovský balík peněz. Za jejího úřadování si začala Evropská unie poprvé v historii dokonce brát mezinárodní půjčky (GenerationNext EU), aby vlastně ochránila předlužené jižní země EU před faktickým bankrotem. Leyenová nedospěla k řešení jediného skutečně relevantního tématu, kterým byly a jsou dohoda o volném obchodu s USA, o bankovní unii, snížení rizika migrace skutečným zajištěním vnějších hranic EU a efektivní návratovou politikou. A to navzdory posílení jednotek Frontex. Přitom téma imigrace bude hrát na úrovni EU i členských zemí v každých dalších volbách klíčovou roli. Všechna prohlášení, jak se EU stane „ekonomickým tygrem“ světa, zůstala blamáží a konkurenceschopnost unijní ekonomiky ve srovnání se světem, a to v prvé řadě s USA, neustále klesá. Kde je inovační boom všemožně podpořených startupů, kde je rozvoj vzdělanosti? Žádná evropská univerzita už nepatří mezi elitní světové školy. Kde je nějaký nový evropský „Google“? Neustále rostoucí regulace, dotace a byrokracie, to jsou pojmy, jimž dala stávající šéfka Komise zcela bezprecedentně velký odkaz.

Výkon Ursuly von der Leyenové byl ale nejviditelnější v tom, jak se na úkor energetického, ekonomického a sociálního rozvoje Evropy chopila tématu údajné klimatické nouze a prý nezbytné záchrany světa před jeho zničením oxidem uhličitým. I když v roce 2019 pro Leyenovou frakce Zelených v Evropském parlamentu nehlasovala, stala se tváří politiky Green Deal (Zelené dohody), jejíž ideologický rámec byl za jejího působení schválen, i když hlavní hybnou silou zelené tranzice byl její místopředseda Frans Timmermans, který také vedl jednání o realizaci legislativního balíčku Fit for 55, jímž se konkrétně tato zelená politika v praxi stále tvrději realizuje. Na to už po Evropě rozhodně reagovaly protesty zemědělců v řadě zemí, včetně ČR. Timmermans u vědomí konce tvrdého kurzu ideologie Green Deal na podzim předčasně utekl ze své funkce a skončil v nizozemské parlamentní politice.

Na šéfce Komise tak zůstává vězet její snad pro veřejnost nejviditelnější vina a chyba, to je likvidace globální konkurenční výhody Evropy a její průmyslové pýchy, a to ukončení výroby a prodeje moderních spalovacích motorů po roce 2035. Vyhlášení povinnosti budoucích údajně jen bezemisních automobilů neznamená nic jiného, ​​než otevření EU pro invazi čínských aut. Čína se po analýze zelené ideologie EU dobře připravila, skoupila, kontroluje či přímo vyrábí klíčové suroviny, komponenty a také baterie, na nichž má globální tržní podíl 77 procent. Dosud kvetoucímu automobilovému průmyslu v Německu, Francii, Itálii a dalších zemích včetně Česka s 13 miliony pracovními místy a třetinovým podílem výdajů na evropském výzkumu a vědě doslova zvoní umíráček. Nyní chce Evropská komise svůj omyl napravovat obchodními bariérami, což zase hrozí poškodit Světovou dohodu o clech a obchodu (GATT).

Brusel se pod Leyenovou utopil v byrokracii a ideologickém blouznění
Místo aby vedení EU v interakci s Evropskou radou a Evropským parlamentem realizovalo dlouhodobou vizi všestranného rozvoje, utopila jeho gigantická a nabubřelá autorita se 70 000 úředníky a 27 komisaři s příjmy jako špičkoví manažeři veškerou aktivitu v postranních zapadlých uličkách přemíry kontrol a ideologicky podmíněných nařízení, regulací, pravidel a nakonec i zákonů, které už dnes z 80 % určují legislativu i České republiky.

Při své inauguraci v roce 2019 šéfka Komise slíbila, že za jeden nový předpis bude jeden přežitý zrušen. Skutečnost: za jeden skutečně zrušený nechala pět nových schválit. Na konci roku 2023 bylo rozhodnuto o zřízení tří dalších byrokratických institucí na úrovni EU: zařízení pro provozovatele vodíkových sítí, nový orgán EU proti praní špinavých peněz a úřad pro sledování modelů umělé inteligence. Ve výlučné pravomoci EU je obchodní politika. Dohoda se státy Mercusor zřejmě nedopadne, obchodní dohoda s Kanadou je v nedohlednu, smlouva o volném obchodu TTIP ztroskotala na děsivém strachu německých Zelených z importu „chlorovaných“ kuřat z USA. Evropské banky v čele s německými dnes hrají druhé housle, všechny velké mezinárodní byznysové M&A transakce v EU nelze uskutečnit bez amerických investičních bank.

Zvláštní pozornost bude muset i nový parlament a šéf(ka) Komise věnovat Ukrajině a s tím i posílení obranné politiky EU. Zásada jednomyslnosti musí být jednoznačně omezena, ale jen na klíčové otázky zahraniční a obranné politiky EU, aby USA, Čína, Indie a nakonec i Rusko konečně Evropu braly vážně. Šéf Komise se také musí zavázat k tomu, že EU se nebude zadlužovat, jestliže by úrokové platby a splátky jistiny měly být převedeny na národní státy. Vzájemné sdílení dluhů bylo, je a zůstává neslučitelné s evropským právem.

Jak to bude po červnových volbách do Evropského parlamentu
Ačkoli reálně je třeba se obávat, že členské země EU a ani frakce Evropského parlamentu proti ní po příštích evropských volbách nebudou s to prosadit jiného kandidáta se silnou politickou zkušeností, stále ještě zbývá naděje, že se někdo vhodný najde. Kandidáta navrhuje Evropská rada složená se šéfů státu a vlád EU a kandidáta schvaluje Evropský parlament. Podle aktuálních prognóz příští parlament ztratí levicovou většinu a převládne pravý střed. Evropská lidová strana, jejíž členem je i CDU von der Leyenové, bude zřejmě znovu nejsilnější frakcí. Z českých politických subjektů jsou jejími členy KDU-ČSL, TOP09 a STAN. Před nástupem do úřadu musí šéf Komise prohlásit, jak by chtěl s takovou novou většinou vládnout. Současně i s vědomím dalšího možného rozšiřování členů EU je třeba zreformovat samu komisi a snížit počet komisařů.

Poskytl server Svět hospodářství