S Evropskou unií může být také konec, přesněji s členstvím České republiky v této organizaci. Zatím jde jen o platonické řeči na okraji politiky, v blízké době však může dojít ke zlomu, který mnohé země včetně Česka nasměruje pryč z Evropské unie.

Evropská unie potřebuje v mnoha ohledech reformovat, o tom není sporu, přesto se na zásadních reformách nejde dohodnout. Vyžadují přece souhlas všech 28 případně 27 členských států a toho v konfliktních otázkách dosáhnout prostě nejde. Proto se stále častěji mluví o dvourychlostní Evropě.

Rychlejší budou státy, které se chtějí reformovat, a z nich se vytvoří zdravé jádro, ty pomalejší reformovat nebudou a zůstanou na periferii. Náměty reforem jsou zřejmé, patří mezi ně bezpečnost, společná měna i digitalizace. Nejzajímavější však je už dlouho problém migrace.

Letos dorazilo z třetího světa do Evropy necelých 200 tisíc uprchlíků, třikrát méně než loni a desetkrát méně než před dvěma lety. Přesto na téma migrace reagují mnohé státy velmi citlivě a není divu, protože migrační proud může zčistajasna opět zesílit.

Uprchlíci Evropu rozdělují. Hraniční země Itálie a Řecko žádají, ať ostatní převezmou migranty z jejich táborů, nějaké řešení požadují i Německo, Rakousko a Švédsko, kde skončilo nejvíc migrantů z roku 2015. Proti přerozdělení se však staví jednoznačně státy Visegrádu.

Před týdnem odhlasoval Evropský parlament nový přerozdělovací mechanismus, podle kterého by se příchozí posílali automaticky tam, kde jich je nejméně. To ještě neznamená, že něco takového bude fungovat, přesto s tímto požadavkem budou konfrontováni představitelé národních států. Dá se to čekat už na prosincovém summitu Evropské rady.

Těžko předvídat, jak budou na nové nápady o přerozdělování reagovat visegrádské státy včetně České republiky, jejichž politici využívají odmítání uprchlíků jako účinnou politickou kartu. Vlastně není těžké reakci států Visegrádu předvídat, samozřejmě budou jednoznačně proti.

Přesto otázka v jiné podobě existuje: jak naléhavě budou ostatní členové Evropské unie žádat po státech středovýchodní Evropy souhlas s novým systémem přerozdělování?

Pokud v čele některých důležitých zemí převažují příznivci dvourychlostní Evropy, pak mohou kartu uprchlíků využít k tomu, aby dosáhli rozdělení unie na dvě kategorie zemí. Do té druhé by spadl celý Visegrád. A od žádného účastníka karetní hry nejde očekávat, že zahodí kartu, kterou má k dispozici.

Otázka migrace není dnes fakticky úplně žhavá, přesto v celé Evropě funguje jako účinný politický argument. Naposled byla použita jako páka, která rozvrátila jednání o německé vládě, a také v Česku do značné míry určila podobu parlamentu.

Přitom nejen u nás, ale v celém Visegrádu došlo takřka k národnímu konsensu, že nechceme ani jednoho uprchlíka. Tím se lidé brání do značné míry virtuální hrozbě. Dávají ovšem každému, kdo by chtěl dvourychlostní Evropu, do ruky velmi účinný nástroj. S jeho pomocí je možné země Visegrádu z unie vyloučit, případně odsunout na okraj. Uvidíme, jestli ho někdo bude chtít použít.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus