Pozorně jsem tady daleko v Atlantiku na Gran Canarii sledoval 2. kolo prezidentských voleb v Rakousku. A také zdejší tisk v reakci na těsné vítězství zeleného kandidáta Van der Bellena. Vítězství o cca 31.000 hlasů (50,3 %) je Pyrrhovým vítězstvím, jak jistě každý soudný člověk cítí.

O to víc to platí proto, že rozhodlo až 600.000 korespondenčních hlasů především z dalekého zámoří, které byly sčítány po celé pondělí a je jisté, že nebýt jich, pak zvítězil kandidát Svobodných Norbert Hofer. To je paradox korespondenčního hlasování a důkaz toho, že to nikdy a nikde není dobrý nápad. Zatímco Rakušané žijící v Rakousku řekli ne imigraci a chtěli jasnou změnu, ti, kteří jsou daleko od obav domácích Rakušanů, zvrátili jazýček vah ve prospěch Van der Bellena. Je to takové vítězství hlavy nad mozkem.

Stalo se tedy přesně to, co již v r. 2015 ve Francii. V druhém kole voleb etablované partaje, které vládnou zemi jako svému pašalíku po celá desetiletí, poté, co dostanou na frak (a v Rakousku to byl opravdu pěkný nářez), spustí s pomocí všech mainstreamových médií včetně těch veřejnoprávních bubnovou palbu proti vítězi s jednoznačným cílem jej dehonestovat, označit jej za nacistu, xenofoba a věrozvěsta konce demokracie. Výsledek se opět dostavil, rakouský volič si nadělal do kalhot a zvolil kandidáta, který je nemastný a neslaný, ani nepáchne ani nevoní. Prostě tentokrát Van der Bellena. Už jeho první interview nikoho nemůže zbavit dojmu, že když se setká v jedné osobě oheň a voda, vznikne vlažnost a to je to nejhorší, co se může u politika stát.

Nicméně, Norbert Hofer dokázal opravdu hodně a ukázal, že bez jeho strany to v Rakousku už dále nepůjde. Je jen otázkou času, kdy dotáhne svůj boj do konce. Pak bude moci ukázat, jak vážně to s voliči myslí, jak moc mu na Rakousku záleží. Zajímavé také bylo sledovat reakce špiček EU a „tahounů“, jakými jsou např. Merkelová & Co. Ta úleva, že dobro zvítězilo, byla až komická. Evropské špičky provádějí politiku salámového nicnedělání, kašlou na své občanstvo a mají strach od voleb k volbám. I když francouzský premiér Valls řekl, že celá Evropa si musí vzít příklad z této lekce (rakouské), buďte si jisti, že si z ní ti kluci a holky nevezmou nic.

Zajímavý byl sloupek Rubéna Amón v El País z 24. 5. „Evropa má strach“. Tady z pozic protihoferovských hodnotí velmi slabé vítězství Van der Bellena jako důsledek „xenofobního jedu“, který se šíří celou EU. To je sice správný závěr (o slabosti vítězství), ale z typického náhledu europozitivního komentátora. Pak ale hned dokazuje, jak hluboce se mýlí, protože uvádí, že jen Španělsko a Portugalsko, jakožto důsledek dlouhotrvajících diktatur Franca a Salazara, je vzdáleno fenoménům extrémní pravíce. Typicky se zde zaměňuje pojem důsledného postoje vůči ekonomické imigraci se silným islámským podtextem a z toho hrozících potíží a nepokojů, které dříve nebo později tam či onde nastanou (pokud EU nezačne opravdu jednat), s pojmem extrémní pravice jakožto postojem s rasistickými motivy.

Toto známkování je typické a je tak zakořeněno, že každý, kdo jen řekne „ne ekonomické imigraci“, je vláčen prachem jako extrémní pravičák. A že je Španělsko nějakým ostrovem v EU? Stačí se podívat na poslední výsledek voleb, nutnost opakovaných voleb, na současný postoj levičáků z Podemos a silné pnutí ve španělské společnosti, silně deficitní systém zdravotního a sociálního pojištění a v neposlední řadě silné tendence Katalánie (vč. Valencie a Baleárů) k secesi, abychom si uvědomili, že ve Španělsku dřímá stejný problém. Velké množství imigrantů a jejich tlak právě na systémy zdravotní péče a sociální dávky, jakož i sílící vliv islámu budou mít stejný dopad. Kormidla politiky se změní. A nebude to trvat zase tak dlouho.