Ženské kvóty ve firmách zatím nebudou!

V Bruselu vznikají v posledních letech téměř samé šílené iniciativy. Jednou z nich byl plán na zavedení ženských kvót v orgánech akciových společností, který předložila Evropská komise. Členské státy se ale pod tlakem vlastních problémů začínají chovat racionálně a staví se Komisi na odpor. Takový vývoj je potřeba přivítat. Konkrétně před několika dny vznikla blokační menšina států, které zamítly návrh na zavedení výše zmíněných kvót. Mezi těmi, kdo tuto nebojím se říci kravinu zablokovaly, byla i Česká republika. Proti bylo ale také Německo, Británie a řada dalších států. Myslím, že je čas volat: "Sláva!" Rozum po nějakém čase zvítězil. Pokud se ale na věc podíváme blíže, tak je to smutné.

Jeden z hlavních problémů dnešní EU spočívá v tom, že pouze a výhradně Evropská komise má právo iniciovat celoevropskou legislativu. To znamená, že právě tento bruselský orgán je v pozici, kdy může celému kontinentu diktovat politickou agendu. To v praxi znamená, že o tom, co se bude na politické úrovni řešit, nerozhoduje volič, ale eurokomisař.

O tom, co Komise předloží, se přitom nevede prakticky žádná debata. Komise je zpravidla potají zalobbována různými zájmovými skupinami a přijde po "konzultaci" s organizovanými skupinami s návrhem a ten poté tlačí přes Radu a Parlament. Používá přitom metodu cukru a biče. Cukr spočívá v tom, že slibuje státům "plynulé čerpání evropských fondů" a poslancům možnost "podat pozměňovací návrhy". Bič spočívá v tom, že pokud se nějaký stát postaví na odpor, tak se mu "čerpání fondů" různými byrokratickými metodami zpomaluje nebo přímo zastavuje. Díky tomuto systému se dá protlačit na evropské úrovni legislativa, která by v normální demokracii nikdy neměla šanci vzniknout.

Příkladem budiž zákaz klasických žárovek. Představte si, že by takovou legislativu chtěl někdo prosadit v ČR. Politik nebo politická strana by musela před volbami přijít před voliče se slibem, že žárovky zakáže, a museli by takový nápad obhájit proti konkurenci a před samotnými voliči. Pochybuji, že by jakákoliv strana s takovým slibem získala dostatek hlasů. I pokud by se to ale stalo, tak by v samotném procesu musela ještě překonat postoj vlády, obou komor parlamentu a prezidenta. V praxi by něco takového nebylo možné. Na úrovni EU to ale šlo ráz na ráz.

Nyní sledujeme v přímém přenosu podobně šílenou legislativní iniciativu v podobě zavedení povinných ženských kvót v soukromých firmách. Zatímco v případě zákazu žárovek si to vylobbovaly velké firmy produkující osvětlení ve spolupráci se zelenými ekoteroristy, nyní jde o lobbing radikálního feministického hnutí. V obou případech neměli žádný problém najít mezi členy Evropské komise spojence, který to předloží, a uvnitř samotné Komise pro předložení musela být většina.

Je zajímavé, že dosud se žádný český novinář nezeptal českého komisaře, jak v této věci hlasoval. Pravděpodobně by se dozvěděl to, co málokdo u nás ví, že totiž Komise svá vnitřní hlasování vůbec nezveřejňuje a jednotliví členové Komise na takové dotazy neodpovídají. Kdyby se takto chovali členové vlády, tak by byl oheň na střeše a obviňování organizací typu Transparency International a podobných z nedostatečné "transparentnosti" by nebralo konce. Na úrovni EU se tomu ale nikdo nediví. Proč?

Krize má mnoho nevýhod, ale také některé výhody. Jednou z nich je to, že lidé se začnou na svět dívat trochu racionálněji. K tomu nyní dochází, protože národní vlády jsou terčem kritiky voličů. Nemohou si proto dovolit v Bruselu nechat procházet věci, které v dobách hojnosti bez problémů "odmávly". Právě tak si vysvětluji skutečnost, že se podařilo dát dohromady blokační menšinu a snahu o zavedení ženských kvót ve firmách zatím zastavit.

Kéž by se to povedlo i v dalších případech. Například u biopaliv se začíná, zdá se, také blýskat na lepší časy. Nedávná iniciativa Francie směřující k omezení podpory jejich produkce ale mluví teprve o období po roce 2020. Nebylo by záhodno mluvit v tomto případě již o období 2014-2020? Myslím si, že ano.