Když tiskem proběhly první titulky, že EU jedná o revizi dublinského systému, mnozí se naivně zaradovali. Vlajkovou lodí dublinského systému se totiž staly povinné kvóty na přijímání imigrantů.

Už už to tedy na první pohled mohlo vypadat, že s kvótami je amen. To by to ovšem nebyla naše EU. Pochopitelně, že co EU může pokazit, pokazí.

Jen stručně připomeňme: Všechno to začalo v průběhu roku 2015, kdy podle dublinské dohody muselo azylové řízení proběhnout v první zemi, do které imigrant přicestoval, respektive kde byl zachycen. Tudíž pod nápor žadatelů o azyl se okamžitě dostala Itálie s Řeckem. Aby tyto nejvíce přetížené země nápor zvládly, byly zavedeny kvóty

No a nyní se začíná vyjednávat nový systém. Jak typické, že jednání vede členka švédské Liberální lidové strany – tedy silně proevropské strany ze silně proimigračního Švédska. Nový systém se od starého má lišit především v jednom zákeřném slovíčku: kvóty na přerozdělování imigrantů mají být permanentní. Což v důsledku znamená, že žádost o azyl už nebude vyřizovat první země, kde bude imigrant zachycen, ale zadržený výtečník bude rovnou šoupnut do země, kam podle kvót „má patřit“. A „pochopitelně“ – jak už to známe – za nedodržení kvót mají padat tresty. A řekněme si na rovinu: Kvóty necílí na země jako Německo – samozřejmě že kvóty mají jediný smysl, totiž dostat imigranty i do těch zemí, které se jim dosud zpěčují. Takže si to shrňme:

Cíl: Ulevit státům jako Itálie či Řecko, které kašlou na ochranu hranic, loví nelegální imigranty z moře a akceptují čluny z Afriky.

Důsledek: Přitížení zemím jako Česko nebo Slovensko, které chtějí, ale nemohou, chránit hranice a nechtějí imigranty.

Metoda: Pokutování zemí, které si chtějí chránit svou územní celistvost i svůj sociální systém, za toto úsilí.

Vedlejší efekt: Žádný dopad na země jako Německo či Skandinávie, které imigrační krizi spískaly svým prapůvodním vstřícným postojem a svou přehnanou sociální štědrostí a které imigranty dál ochotně akceptují.

Dost možná by se dalo spekulovat, že to všechno je vlastně celkem fuk, protože kvóty nemohou fungovat: Když chce imigrant dejme tomu to Německa, ale je přerozdělen do Česka, stačí „pomoct“ mu tím, že si ho decentně necháme bez dozoru, a on nám, mrška, sám do Německa přeběhne. Přesně jak to ukázal případ takzvaného „přemalovaného kravína“ – vzpomínáte ještě na ony pečlivě předvybrané syrské křesťany, kteří se u nás moc dlouho neohřáli a prchli na západ? Dokonce bychom mohli spekulovat, že nastane ještě druhý vedlejší efekt. Neboli:

Spekulativní vedlejší efekt: Kdo bude moct prchnout do Německa, prchne tam (a s kvótami si obrazně řečeno utře pozadí).

Jenomže má to dvě zásadní vady na kráse.

Tou první vadou na kráse je princip. Prostě to, že cizí země mají rozhodovat o tom, kdo bude žít na našem území. Když řeknu, že je to jak po Mnichovské dohodě, budu označena za populistu. Jenomže v čem přesně vidíte ten populismus? Nebo to snad není tak, že evropské mocnosti odhlasují, že na českém území krom Čechů mají povinně žít i Syřané, Turci a Somálci a my je máme živit?

A druhou vadou na kráse je fakt, že Bohuslav Sobotka jako jeden z posledních aktů ve funkci premiéra podepsal za Česko tzv. Evropský pilíř sociálních práv. Jde o dokument, na jehož základě se mají postupně sjednocovat sociální, zdravotní a školské systémy v celé EU. Vše by mělo směřovat k věcem jako společná výše sociálních dávek, společná inkluze. Bez ohledu na to, že naše země na to peníze prostě nemá. A hlavně – tyhle sociální „výdobytky“ už nemají být vypláceny jen občanům jednotlivých zemí, ale všem – tedy i imigrantům.

Neboli imigrant nalákaný německou štědrou politikou do Evropy, chycený v Itálii na základě její lajdácké ochrany hranic a přerozdělený na základě kvót do ČR má podpisem B. Sobotky dostat stejnou sociální dávku, jakou by dostal v Německu, takže najednou získá dost dobrý motiv u nás zůstat.

Dá se to říct i jinak: Bohuslav Sobotka na odchodu, už prakticky měsíc po volbách, kdy už jen formálně čekal na novou ustavující schůzi Poslanecké sněmovny, svým podpisem Evropského pilíře sociálních práv k nám v podstatě pozval imigranty analogicky, jako je před časem „pozvala“ Angela Merkelová do Německa. A o to, aby toto pozvání bylo důsledně využito, se nyní má postarat Dublinský systém II.