Z hlediska státem neplacených tříd je nejracionálnější strategií rychlý přechod do šedé ekonomiky a vyhladovění státní byrokracie.

Povrchní pozorovatelé možná napíšou, že Řekové se v poslední chvíli přece jen zalekli prudké změny a návratu k drachmě. Proto dali přednost dalším rokům stagnace. Rokům, kdy každý měsíc budou krachovat další fabriky, hotely a restaurace. Rokům, kdy stále víc lidí bude hladovět. Rokům, kdy bitky na ulicích budou součástí každodenního života. Rokům postupujícího rozkladu společnosti bez šance na změnu.

Ale výsledek řeckých voleb můžeme číst i jinak než jako triumf kolaborantských stran. Můžeme ho číst jako triumf stran establishmentu nad stranami vzpoury. Zatímco buřiči se vyčerpali a lidový hněv na chvíli opadl, strany se spoustou peněz a relativně rozsáhlými byrokratickými aparáty byly schopny absolvovat další kampaň. Je to obvyklý vzorec, důvod ke skepsi a vysvětlení, proč je tak obtížné dosáhnout změny prostřednictvím voleb.

Vedle toho může hrát roli další faktor. Čím je země zadluženější, tím větší podpoře se těší ty politické síly, které dluhy nadělaly. Vysvětlení postoje jiných evropských politiků je jednoduché. Ve skutečnosti nikdo nevěří, že by Nová Demokracie a PASOK dokázaly zkrotit dluh. Hraje se pouze o další měsíce, kdy bude možné vyplácet bonusy a tvářit se, že je všechno vlastně v pořádku.

Co se týče řeckých voličů, zdá se, že přichází ke slovu stejný mechanismus jako ve Spojených státech (excelentním příkladem je Kalifornie, dnes nejzadluženější stát unie - více zde). Ve velmi zadlužených státech jsou zpravidla velmi početné ty skupiny obyvatelstva, které by skutečnými změnami přišly o své živobytí (zejména státní zaměstnanci a zaměstnanci státních podniků). Jsou tak početné, aby dokázaly zabránit čemukoliv jinému než dalšímu zvyšování daní.

Spojení těchto dvou mechanismů pak umožňuje dokonalé zabetonování stávající situace. Od určitého bodu je možný pouze jediný typ změny - krach.

Z hlediska nižších (rozuměj neplacených daňovými poplatníky) vrstev je nejrozumnější strategií intenzivně pracovat na přechodu do šedé ekonomiky, vyhnout se zdanění a vyhladovět státní byrokracii. Dokonce se zdá, že to začíná být jediná strategie, která umožní přežít a že zvláště drobní řemeslníci, hospodští a podobné profese nebudou mít v budoucnu jinou volbu.

Převzato z Hampl.blog.ihned.cz se souhlasem autora