EVROPA: Kosovský právní stát
Tahle dáma sice už jako žalobkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii nepracuje a věnuje se „kapánek“ klidnějšímu povolání švýcarské velvyslankyně ve sluncem a tangem oplývající Argentině, přesto si na všelijaké lapky a vrahy zdivočelého Balkánu 90. let čas bez problému najde.
Kde? Třeba ve svých pamětech, jimiž odstartovala nový kriminální případ z jugoslávské džungle na sklonku minulého století. V té době se měla odehrát událost věru nechutná a odpuzující. U albánského města Burrel podle Ponteové došlo k zabití 300 srbských zajatců (unesených kosovskými povstalci) s cílem odebrat jim zdravé tělesné orgány a ty posléze prodat na černém trhu s touto komoditou.
Kosovští Albánci se zlobí. Jejich politici rozvíjejí teorie o srbských výmyslech. Vysvětlením této ohavnosti si hlavy nelámou, natož potom nějakým vyšetřováním. Skálopevně spoléhají na euro-americká ochranná křídla, která je před nežádanou spravedlností vždy uhájí.
Pokud se však svědectví o dosud netušených zločinech budou hromadit nadále, mohou i bohatým a jinak shovívavým poručníkům vyprchat železné zásoby ohleduplnosti, bez níž kosovská svoboda dozná nečekaně krátkého trvání.
Být západním protektorátem znamená vyznávat západní principy, mezi nimiž patří stěžejní postavení principu právního státu. Kosovské úřady by si měly se zahájením vyšetřování burrelského masakru pospíšit. Jinak to za ně udělají jiní. S mnohem závažnějšími důsledky a novými argumenty proti samostatnému Kosovu navíc.
Autor je místopředseda Institutu K.H.Borovského www.ikhb.cz
