29.6.2022 | Svátek má Petr, Pavel


EVROPA: Francouzsko-německý nákrok k Unii v Unii

25.1.2019

Francie a Německo podepsaly – symbolicky v Cáchách, kdysi hlavním městě Franské říše – novou mezivládní smlouvu. Ta navazuje na podobný dokument z roku 1963, tzv. elysejskou smlouvu o těsné spolupráci, kterou tehdy podepsal spolkový kancléř Adenauer s prezidentem de Gaullem.

Ani symboliku, ani obsah nové smlouvy nelze podceňovat. Přichází v době, kdy brexit zcela mění geopolitickou rovnováhu na kontinentě a kdy politika prezidenta Trumpa také mění povahu dlouholetého transatlantického spojenectví mezi Evropou a USA. Francie s Německem dávají najevo, že i nadále hodlají zůstat klíčovým tandemem kontinentálního dění, jakkoliv strategické cíle obou zemí nejsou zcela totožné. Francie, díky svému vojenskému potenciálu a globálnímu přesahu, tradičně usiluje o vnější bezpečnostní autonomii Evropy, zatímco Německo, coby nejsilnější ekonomika EU, si přeje posílit vnitřní integraci Unie a dostředivou silou tak k sobě připoutat „tvrdé jádro“ EU. Obě tyto ambice nacházejí v nové smlouvě své zřetelné vyjádření.

Obsahově smlouva zatím neprolamuje rámec „posílené spolupráce“ v rámci Evropské unie. Naznačuje však, jakým směrem se bude vývoj ubírat v příštích letech. Je to nákrok k jakési „Unii v Unii“ neboli k tzv. vícerychlostní EU. Veřejnost to sice ještě tak nevnímá, ale postoj k tomuto modelu EU bude klíčovým politickým tématem nadcházejících let. Každá relevantní politická síla se k němu bude muset jasně a nedvojsmyslně vyjádřit. Chceme, aby Česká republika byla součástí „tvrdého jádra“ EU, nebo nikoliv?

Postoj ODS k tomuto tématu je již dlouhá léta konstantní a neměnný. Na rozdíl od ostatních my vítáme vznik flexibilní EU více rychlostí. Domníváme se, že je to cesta, jak se dostat z tlačenice v současné slepé integrační uličce, v níž se všichni snaží běžet stejnou rychlostí stejným směrem. Jestliže se Německo s Francií chtějí v budoucnu politicky, ekonomicky a bezpečnostně integrovat do jakéhosi „dvoustátí“, nechceme – a ani nemůžeme – jim v tom bránit. Rozhodně však je nehodláme následovat. Chceme zůstat součástí vnitřního trhu EU, těžit ze společné obchodní politiky, těšit se ze čtyř základních svobod – volného pohybu osob, zboží, kapitálu a služeb.

Česká republika a její ústavní orgány si však musí rozhodně uchovat plnou suverenitu v otázkách daňových, v rozpočtové a fiskální politice, v sociální, zdravotní a penzijní politice a v neposlední řadě také v azylové a migrační politice. Nemylme se. Náš vstup do francouzsko-německého „tvrdého jádra“ by dříve či později znamenal další sjednocování právě v těchto oblastech, stejně jako odklon od NATO v oblasti bezpečnostní.

Možná bychom mohli Francii a Německu paradoxně za „cášskou smlouvu“ poděkovat. Mohla by otevřít oči i těm, kdo doposud sveřepě trvali na již překonané představě „stále užší Unie“, která bohužel stále hraje prim i v oficiální doktríně české zahraniční politiky. Je třeba se konečně zbavit strachu z vícerychlostní EU. My se jí nebojíme. Umožnila by nám stát mimo „tvrdé jádro“, zachovat si plné členství v EU, a mít tak to nejlepší z obou světů.

Autor jeposlanec Evropského parlamentu za ODS

LN, 23.1.2019



Kouzelná oslava Mezinárodního dne jógy na Karlově mostě
Kouzelná oslava Mezinárodního dne jógy na Karlově mostě

Pražští jogíni se 21. června poprvé připojili k ostatním jogínům, aby s nimi oslavili Mezinárodní den jógy. Oslavy se zúčastnilo 400 jogínů a sešli...