Evropský parlament schválil návrh nové směrnice regulující zbraně. Návrh ještě musí schválit Rada ministrů, hlasování ale bude pouze formalita. Poté musí směrnici implementovat členské státy do svých předpisů.

Směrnici vymyslela Evropská komise 18. listopadu 2015, pouhých pět dní po teroristickém útoku v Paříži. Rada ministrů o této směrnici jednala 10. března a poté 10. června 2016. 5. března se rozhodl výbor pro ochranu vnitřního trhu zahájit tzv. trialog (oficiálním eurospeakem „interinstitucionální jednání“), což jsou netransparentní setkání hochů, co spolu mluví, ze všech tří legislativních institucí: Evropské komise, Evropského parlamentu a Rady Evropské unie (Rady ministrů). To bylo završeno 26. ledna 2017, kdy tento výbor schválil 62 stran textu dojednaných pozměňovacích návrhů (pdf). Celá legislativní historie této směrnice je přehledně vidět zde.

Oproti původnímu návrhu směrnice změnila dohoda z trialogu návrh směrnice poměrně výrazně (což není obvyklé, ale Komise i tak tlačí na co nejrychlejší přijetí). Např. vymazala zdůvodnění o terorismu, teď se naopak předstírá, že jde o ochranu vnitřního trhu EU. Dohoda z trialogu vypustila spoustu těch největších nesmyslů, které dala Komise na papír. Z návrhu tak vypadla drastická omezení pro sběratele, muzea, znehodnocené zbraně, repliky atp. V návrhu ale zůstalo špehování nákupů, omezení zásobníků, znehodnocení zbraní, povinné hlášení podezřelých transakcí atp.

Zbraň si může pořizovat pouze člověk, který k tomu má „řádný důvod“ (čl. 5). Těžko říct, zda sebeobrana nebo pocit bezpečí jsou nebo nejsou podle Evropské unie řádným důvodem pro pořízení palné zbraně. Jaký rozdíl oproti americké regulaci, která v ústavní rovině stanoví: „Dobře organizovaná domobrana je nezbytná v zájmu bezpečnosti svobodného státu; právo lidu držet a nosit zbraně nesmí být proto omezováno.“ Pro vyčerpávající diskusi toho, co se myslí každým tímto slovem, odkazuji laskavého čtenáře na rozsudek Nejvyššího soudu USA v případu DC v. Heller.

Vzhledem k tomu, že byl schválen text vycházející z dohody, schválí Rada ministrů tuto směrnici velmi rychle na nějakém nejbližším zasedání. Členské státy ji pak musí implementovat do svých vnitrostátních předpisů. Pokud by tak neučinily, vystavují se sankcím ze strany Evropské unie. Navíc nemá neimplementování vliv na platnost směrnice na území členského státu, jak konstatoval Evropský soudní dvůr již v roce 1974.

Celkový poměr hlasů pro vs proti byl 491:178. Z českých poslanců pro návrh hlasovali Jan Keller a Jaromír Štětina, Luděk Niedermayer se zdržel. Ostatní hlasovali proti. Výsledky jsou zde, dohoda z trialogu je pozměňovací návrh 107 na straně 13.

Možná si říkáte, proč nepodali euroskeptici nebo liberálové nějaké pozměňovací návrhy. Podali jich téměř šedesát, o návrzích Petra Macha viz jeho článek. Jenže na konci loňského roku schválil Evropské parlament nový jednací řád, který umožňuje nehlasovat o pozměňovacích návrzích! Hnací silou této a dalších změn byl Richard Corbett, britský eurohujer z Labouristické strany. Podle nového pravidla 59(3) a 69(f)(4) má dohoda z trialogu přednost před všemi pozměňovacími návrhy a pokud projde, nejsou žádné další pozměňovací návrhy přípustné. Všechno důležité se tak odehrává pouze ve výboru a na uzavřených jednáních trialogu! Zkuste najít trialog v evropských smlouvách, nepřinesla ho dokonce ani Lisabonská smlouva. To je demokracie a transparentní jednání podle Evropské unie.

Vystoupit? Včera bylo pozdě. #CzechOut