„Už je to uděláno, už je to hotovo, pár vajíček na rendlíček…,“ zní nadšený zpěv z Brusele. Ale i odjinud. Trochu mi to připomíná jásavé scény a lidové veselí, podporované tehdy všemi významnými mysliteli a novináři, vtělené do filmů o králi Miroslavovi a pyšné princezně nebo o králi Já I. a princezně Marušce, které byly tak rozkošně blbé, až se na ně všichni rádi díváme dodnes.

A poněkud zapomínáme, že také díky tomuto tehdy obecně přijímanému názoru, jak nás už dále čekají jen světlé zítřky na Východě, i čtyřiceti letům budování radostné socialistické budoucnosti máme euro za 26 Kč. Což je horší poměr, než byl v době, kdy se Hitler snažil zničit naši ekonomiku nařízením, že se bude po „zapojení Čech a Moravy do přátelské náruče Říše, vedoucí síly pokroku, míru a spolupráce v Evropě“ vyměňovat jednu marka za 10 Kč. Mělo to takový úspěch, že jsme se dodneška z toho ekonomicky nevzpamatovali.

Už jsme zase na prahu zářné budoucnosti. Komentátoři, a to včetně mých kolegů na Psu, povětšinou jásají, že „už jsme tam“, a nadávají hnusáku Klausovi, že nejdřív nepodepsal a pak chtěl výjimku - která je dle obecného mínění komentátorů a většiny evropských politiků vlastně zbytečná - a nakonec že podepsal. A pak hned neodstoupil a neuprchl do zahraničí jako Beneš. Moc hezky to zní od těch, co totéž šedesát let vyčítají Benešovi, že nepodepsal a odstoupil. A „zbaběle“ uprchl do zahraničí. Kde potom ovšem doslova z ničeho vydupal obnovení Československa. Což mu mnozí, jejichž názory veřejně presentuje například pan Doležal, dodnes silně vyčítají. Nevím přesně, proč tak běsní, vždyť samostatné Československo i za jejich pilné pomoci zmizelo z mapy světa. A následné Česko-moravsko (tedy ČR) se dnes vzdává své suverenity.

Neplácejte prosím, že se ničeho nevzdává. Vzdává. Kdo nemá při jednání právo „veta“ a má jen pár hlasů ze stovek poslanců, nemá vlastně žádné skutečné právo. Protože slovo „suverenita“ znamená podle slovníku „nejvyšší moc ve státě“. A jestliže jsme podepsali, že nejvyšší moc má vlastně Brusel, nemůžeme být prostě suverénní. Nikdo nemůže být „částečně suverénní“, jako nemůže být „částečně těhotnej“. Buď jedno, anebo druhé.

Jsme v EU, protože nám v dnešní situaci nic jiného nezbývá. Na východě Rusko, díky jehož vojákům jsme jako národ přežili, a přežili jsme i - zpočátku brutální – diktaturu, kterou sem na svých tancích přivezli. Na Západě bohatá, ale neschopná a duševně rozložená společnost, která se neumí vyrovnat s vlastním bohatstvím získaným díky technologiím i generacím pilných předků. A kolem se vynořují nové agresivní společnosti a státy, na které prostě nemáme ani sílu ani dostatečný počet obyvatel. Jsme na tom jako ti Psohlavci. Teoreticky máme pravdu, lidsky také, ale je nám to platné jak mrtvému zimník. Sami začínáme být „nic“. Politicky, ekonomicky, lidsky a vůbec. Takže, díky za výjimku z nejidiotštější části smlouvy – té lidskoprávní Listiny práv - a vzhůru do Unie.

Ovšem představa, že se tam budeme jen „učit“ a slavná a dokonalá Unie za nás vše vyřeší, je představa podobná té „jak si malý Pepíček představuje prales“. Kdekdo z komentátorů lká: Sláááávááááá, Unie to za nás vyřeší! Už nebudou žádné nepravosti, na všechno dostaneme „návod“ a ty velké a moudré národy (fšechny ležící směrem na Západ, pochopitelně) nás spasí.

No jak kdo a jak kdy. Můžeme se učit německé přádku-milovnosti, švédskému pracovnímu úsilí, rakouské přívětivosti v obchodech, spořivosti a pracovitosti Holanďanů. Kulturnosti stolování a radosti ze života u Francouzů. A také jejich technickému umu. Italské úpravě krajiny třeba v Toskánsku. Portugalskému důstojnému vztahu k Bohu a tradicím. Dánské usilovnosti atd.atd. Jenže to není všechno, co tam „na Západě„ mají .

Tak já se jen těším, jak nás Angličané naučí úctě k vzdělání (britský vysokoškolský diplom na internetu už za 150 liber, a do 14 dnů). No a Řekové, kteří se do Unie dostali účetním podfukem a falšují všechno od rozpočtu až po vyúčtování dotací tak, že našinci proti nim vypadají jako neposkvrněné účetní panny. Říká se v Bruselu, že oni třeba ti Řekové donedávna brali dotace na olivové háje podle jimi dodaných údajů. Až to někdo sečetl a zjistil, že ty řecké olivové háje, co potřebují dotace z EU, mají větší rozlohu než celé Řecko!

Také Itálie, náš vzor. Třeba v soudnictví. Cha chááá! Tam se řeší u soudů procesy ještě z padesátých let a když člověk jedná se soudcem, není si jist, ke které části mafie anebo které politické strany patří. Že by ho nikdo neplatil, hlavně na jih od Říma, to nepřichází v úvahu. Jak ví každý Ital. A taky pořádek, přádek je tam úžasný! Že by se jeli naši zelení recyklovalisté podívat třeba do Neapole! Ovšem aby z těch hromad odpadků, co tam hnijí už roky na ulicích, nedostali žloutenku! A navíc doporučuji pánům komentátorům a těm, co ječí na Klause, jak nechápe správnou EU ekologickou politiku, aby se šli vykoupat v Římě anebo Miláně do řeky. Bude od nich pokoj..

Kdyby jim bylo z tý koupele šoufl, těm čekatelům spásy z EU, doporučuji navštívit severské státy. Čisto, uklizeno, jen zajít na panáka. Ale bacha, ne v pátek nebo v sobotu, to se Seveřani tak strašně ožerou, že poblijí kde co a válí se v bezvědomí po zemi. A ty chlastací výlety trajekty! Proti tomu jsou pivní chlastačky Britů v Praze a Litvě peříčko! Máme se co učit, my, údajně největší alkoholici v Evropě, jak tvrdí naše noviny.

Ve Francii se jděte podívat na práci místní policie a řešení otázek imigrace. Můžete i v noci, to v některých čtvrtích hoří tolik aut, že je vidět i na čtení. Akorát nesmíte být bílí, to byste výlety nemuseli přežít. Od Rakušanů se můžeme naučit boji proti nacismu, s tím máme teď problém.Tam ovšem volí neonacistické a protonacistické strany 30% voličů. Toho stavu demokracie fakt ještě nedosahujeme…. .

Ó, již slyším čtenáře, jak já jsem hnusný! A že nechápu to štěstí, které nás pod jednotnou vládou Brusele čeká. Jestli to nebude tím, že už jsem těch světlých zítřků zažil až moc a že mi tyhle bláboly o úžasných zítřcích příliš připomínají oslavné články, které psali čeští „nadšení vlastenci“ i političtí „realisté“. Jednou o „přichýlení se k tomu dubisku, co odolává dosaváde bouřným časům“. To bylo ještě za Rakousko-Uherska. Pak o nutnosti pochopit velikost Říše a v těsné spolupráci s ní (viz. K. Lapčík, Národní politika 22. 11. 1941

V polovině dvacátého století po roce 1945 pak tisíce nadšených výzev, abychom plně splynuli s naším vůdcem a učitelem, Sovětským svazem. Viz například Projev Dr. Hulínského v Parlamentu ČSR 24. října 1955:

Naše vlast našla bezpečný přistav. Jako mohutný štít nás chrání síla Sovětského svazu před útoky a úklady nepřátel a dává našemu lidu jistotu a klid pro budovaní republiky……
Dík velkorysé a bratrské pomoci Sovětského svazu se neustále rozvijí naše národní hospodářství a roste hmotná i kulturní úroveň lidu…. .

Skutečně neporovnávám nacismus a komunismus s dnešní dobou. Jen porovnávám argumentaci různých novinářů a politiků, která je stejně hloupá, anebo zaujatá. Kdo čeká, že nastane po podpisu Lisabonské smlouvy u nás ráj - a podle mnoha politiků a novinářů to tak vypadá - a my se mávnutím kouzelného proutku staneme úžasným a plnohodnotným a uznávaným a vůbec bezvadným členem EU, tak ten se mýlí. Chceme-li něco, musíme se o to zasloužit sami. My musíme změnit věci, které nám vadí. Naše vlastní věci. Někdy nám peníze z Bruselu anebo jejich opatření vydatně pomohou. Třeba tím, že v EU jsou otevřené hranice. Že zmizela cla. Že můžeme studovat, kde chceme. Ale to vše jsou staré výhody EU. Ty vznikly dříve a za jiných podmínek. Dnešní Lisabonská smlouva vytváří nová pravidla EU, která svazují členské státy, byrokratizují a ztěžují život obyvatel i firem.

Lisabonská smlouva vytvořila jinou EU než tu, do které jsme podepisovali přihlášku. Setsakra jinou. To žádný nadšený eurohujer a spílač Klausovi neukřičí. Je skutečností, že abychom mohli v EU něco měnit, musíme v ní být.

Musíme si však pamatovat: „Byli jsme před EU, budeme i po ní. . Pokud vůbec budeme. Záleží jenom na nás. Na žádné zázraky z Bruselu se spoléhat nemůžeme.

P. S. Jo a kdybyste argumentovali tím, že „všichni rozumní s Lisabonskou smlouvou souhlasí“, přikládám názor jednoho diskutujícího na netu k této problematice:

„ Nemohou se mýlit“
Autor: Petr Kunetka IP: 212. 27. 204. xxx Datum: 14. 10. 2009 13:55
"Jezte kravský trus. Deset miliard much se nemůže mýlit.“