„Já mám někdy pocit, že je mi sto let, podle toho, co jsem zažil - nebo co jsem nezažil. A pak si zase někdy něco přečtu a mám pocit, že je mi osum...“ říká Jan Werich ve forbíně věnované mimo jiné relativitě času. Úplně stejný pocit mám nyní já, když si čtu informace o událostech v Katalánsku.

Pokud vím, jednou z halasně vytrubovaných priorit EU a zároveň tzv. evropskou hodnotou je právo národů na sebeurčení. Další pak tolerance. Podle evropských potentátů mají toto právo Palestinci, Rohingové, Kosovští Albánci je již dostali - stejně tak Černohorci. Ukrajina potřebuje více demokracie, aby se mohla lépe sebeurčit. V kontextu těchto informací ovšem nechápu manévry madridské vlády kolem katalánského referenda.

Policie uzavírá hlasovací místnosti, najíždí auty do lidí, střílí gumovými projektily a v tuto dobu (neděle před polednem) je již několik desítek raněných. Kde je v Rada OSN pro lidská práva? Kde je Člověk v tísni? Jak to, že evropští politici nejsou „hluboce znepokojeni“ pošlapáváním práva na svobodné vyjádření názoru?

Když před několika měsíci útočili demonstranti v Hamburku na policisty a na cizí majetek, zmohla se policie pouze na použití vodních děl. Ve Španělsku se už střílí - zatím ještě „umírněnou municí“, která ale dokáže lidské tělo pěkně poškodit. Jistě, jiný kraj, jiný mrav. Ale stejně mi vrtá hlavou, proč se tolik tvrdosti používá proti lidém, kteří chtějí jenom hodit lístek do krabice... A proč se lidem demolujícím Hamburk nechaly volné ruce.

Aby nebyl diskriminován někdo, kdo se cítí být bojovou helikoptérou, ruší se dnes v Evropě odděléné záchody či oslovení „dámy a pánové“. Říct, že mezi muži a ženami je rozdíl, je ideozločin (jak to pěkně popsal Orwell). Ve jménu tolerance se také objevují první pokusy o rehabilitaci pedofilie, protože ti lidé jsou vlastně jenom nedočkaví a hlavně nešťastní, protože se musejí skrývat. A ve Švédsku přepisují Pipi Dlouhou punčochu, protože její sedmdesát let starý text je prý netolerantní k menšinám.

Ta samá tolerance a právo na názor však neplatí ve chvíli, kdy AfD získá 13 % hlasů, protože voliči jsou pomýlení. Když si chtějí Katalánci zahlasovat, nasadí se na ně těžkooděnci. Když se Britové rozhodnou pro odchod z EU, dozvíme se z úst „vůdců“ Evropy, že voliči byli špatně informovaní. A když Holanďané v referendech odmítnou asociační dohodu s Ukrajinou, tak se radši další referenda nekonají...

Nechci být špatným prorokem, ale naštvaní Španělé dovedou být velmi houževnatí. Napoleon by mohl vyprávět a stejně tak účastníci občanské války ve třicátých letech. Velmi rád si také nechám vysvětlit, jaký je rozdíl mezi snahou srbské vlády o udržení jednotné Jugoslávie a španělskou vládou snažící se o totéž. Budou zase padat bomby? A když ne, proč?

No, snad Madrid ví, co dělá...