A že se těm dobám pod vedením nabubřelých levicových vůdců blíží více, než by si byli oni sami vědomi. A než by nám bylo milo. Mám jistý pocit déjà vu, tedy něčeho, co už jsem prožil a viděl a přetrpěl. Stručně řečeno, že se nám Evropská unie nezadržitelně mění na RVHP (pro mladší: Radu vzájemné hospodářské pomoci, což byla bolševická byrokratická ekonomicko-plánovací organizace se sídlem v Moskvě, výsledkem jejíhož působení bylo politické a zároveň ekonomické „sjednocení“. A „historicky“ vzápětí přivedení celého východního bloku k politickému a ekonomickému kolapsu.)

Vždy je tento proces naprostého zidiotštění takovéto organizace veden pod pláštíkem míru, pokroku, solidarity a budoucích vítězství. Tak například Moskva - RVHP v roce 1950 rozhodlo, že osvobodíme své peníze od obludností, jako je burza a směné kurzy, a zavedla svoje, spravedlivější měřítka. Což mělo za následek to, že východní peníze se staly bezcennými papírky. Také RVHP z výše své politické moudrosti někdy koncem padesátých let nařídila, aby se v Československu přestala ve velkém pěstovat jablka - v Čechách obyčejná a na Slovensku rajská jablíčka. Vše zařídí naši bulharští a rumunští přátelé. Od té doby zmizela zelenina z trhu, protože byla zrušena i malá zahradnictví, kde kolem měst Bulhaři „dřeli jak Bulhaři“, a tím pádem byla původně všude levná zelenina. Posléze pak nebyla zelenina žádná.

Evropská unie měla být oproti bolševické RVHP svazkem navýsost demokratickým. Bylo to vyhlašováno a my jsme si všichni původně mysleli, že tomu tak je. Jak se ukazuje, pokud tomu tak z počátku v EHS možná bylo, dnes tomu tak určitě není. Zásadně se rozhoduje „o nás bez nás“ – tedy bez obyvatel Unie, nikoliv tedy jen „východňárů“.

Jako malou ukázku bych připomenul, že velká a moudrá Unie se vůbec nenamáhala například zjistit, jak funguje v nových státech školství. Takže jsme byli označováni se svými průmyslovkami, které byly často daleko lepší, než jsou dnešní tzv. bakalářská vysokoškolská studia, za nevzdělané idioty. Což kdejaký pisálek a ministerský úředník s oslím kýváním opakoval. Takže například naše vzdělané a schopné, jen socialismem poněkud zkažené zdravotní sestry byly prohlášeny za nějaké vlastně tak nějak skoro jen nemocniční uklízečky. A bylo jim nařízeno, aby si všechny udělaly titul Bc. Jinak musí vypadnout. Výsledkem je, že v českých nemocnicích se lze jen obtížně na lůžkových odděleních domluvit česky.

To vše by se ještě dalo omluvit „problémy růstu“. Slavné křivé okurky byly vysvětlovány potřebou ochránit evropský trh a tak nějak vůbec a nakonec je bruselští úředníci tiše „odpískali“. Biopaliva prosazovaná evropskými a americkými zelenými a byrokracií EU vyvolala celosvětovou potravinářskou pohromu. Ukázalo se, že tento ušlechtilý výmysl, u nás protlačovaný bursíkovci, je jedna z nejvíce škodlivých věcí, kterou si lidstvo dokázalo z rozežranosti vymyslet.

Člověk by si myslel, že si vezmou „Evropané“ nějaké ponaučení. Ovšem jak znělo staré československé heslo z dob totality: „Aktivní blbec je horší než diverzant!“

Ale to, co předvedli eurohujeři v otázce žárovek, tedy zákazu Edisonek, to je něco neuvěřitelného. Většina z nás se domnívala, že tuto hovadinu prosadili „lobbisté“ z velkých firem na žárovky. Chyba, přátelé. Jak vyplývá článku Jochena Bittnera z Die Zeit – přeložený jej najdete na stránkách Reflexu v č. 37/2009 pod titulkem Úder proti žárovce, bylo to jinak. Tuto strašlivou idiotštinu - promiňte, ale jinak se to nedá nazvat – vyvolali i proti odporu koncernů vyrábějících obyčejné žárovky zelení aktivisté. Konkrétně zelený ministr německé vlády jistý Sigmar Gabriel, nechvalně již proslavený aktivistickou politikou v otázce biopaliv. Ten se prostě rozhodl že zajistí „dobro“, a za pomoci spřízněných kamarádů a bruselských byrokratů potichu a nápadně prosadil zákaz obyčejných žárovek.

To, že „úsporné“ žárovky ve skutečnosti nejsou úsporné, že jsou zdraví a psychice škodlivé, to my v Česku a na Slovensku dobře víme z dob, kdy všude svítily „zářivky“. Například že se pod tím nedá číst a hlavně: NIC SE NEUŠETŘÍ!! Žádná energie. Protože tyhle nové žárovky po pár zapnutích prasknou a nevíc při rozsvícení „žerou elektřinu“, takže se prostě nebudou vypínat. Jako se nezhasínaly „zářivky“. Všude se bude svítit. Proud bude „levný“ - relativně se ho totiž moc nespotřebuje, zato žárovky budou drahé! Tuhle informaci by jim do Bruselu sdělil každý, kdo se někdy staral v nějakém domě o společné osvětlení v domě. Ovšem proč by zelení evropští soudruzi někoho poslouchali? Drzouna jednoho zpátečnického. Jako ty naše sadaře, kteří tvrdili, že se mají jablka pěstovat u nás a v Polsku a ne kácet u nás sady. Zelení soudruzi, rudí soudruzi, bruselští byrokrati, moskevští byrokrati, jak se zdá „vsjo ravno!“

V článku Dlouhá, široká a bystrozraká EU v LN Petr Zavadil vytýká našim politikům a hned je tam pěkně vyjmenovává, že tenhle nesmysl podepsali a ani nemekli. Jistě, je to jejich chyba a budou už navždy za blbce. Jenže pamětník jako já si mnoho věcí pamatuje. Nic nového. Já bych vsadil 1000 korun proti 1 koruně, že to bylo jako v tom filmu Pekařův císař a císařův pekař. Jak sedí Jeho jasnost císař Rudolf II. a úlisný sloužící mu podává podepsat naprosto nevýznamné dokumenty …. A když se císař náhodou podívá, vidí, že to není lejstro o rohlíkách a máslu, ale že jde o Čechy a Moravu a Slezsko…

Mladší si jistě vzpomenou na seriál „Jistě, pane ministře“, kde je podobných scén mnoho. Trochu je chápu. Ty naše politiky. Mně v životě dávali různí lidé dost často podepisovat různá lejstra a někdy dosti – aspoň pro mne - ožehavá. Většinou -říkám většinou - jsem si nechal tu „úředničinu a účetničinu“ přeložit do „lidštiny“. A občas jsem se strašně divil. Dokonce mne soudruzi dvakrát z práce vyhodili, když jsem nechtěl podepsat předložený dokument.

Takže teď je otázka, zda jsou naši politici při jednání s EU tak okouzleni svojí důležitostí, že mohou jednat jako „rovný s rovným“ a že záleží i na jejich podpisu, že si nic nepřečtou, než to podepíšou. A nebo to věděli a prostě se báli postavit na zadní. Že aby je třeba „nevyhodili“.

Pokud si to nepřečetli, to, co napsali podvodní úředníci dolů pod stránku malým petitem, jak se zjistilo, a slovy, z kterých nebylo ani náhodou poznat, že jde o zrušení žárovek v rámci boje „za lepší příští“, tak jsou pitomci. Stejní jako ti, co podepisují smlouvy na půjčky, nečtou si je a pak se diví, že jim exekutoři seberou střechu nad hlavou.

V každém případě se německý ministr životního prostředí Sigmar Gabriel, evropský řecký komisař Stavros Dimas, pan Dieter Grossmann z hamburského Institutu pro životní prostředí a politiku a celá ta parta, co to potajmu schvalovala, ukázala být lidmi na úrovni podvodníků s neplatnými pojistkami, „výhodnými„ půjčkami a podobné nechutné živly.

Ta lapálie s žárovkami ukázala v plné nahotě, kam se dnes EU dostala. My, kteří jsme zažili RVHP a její rozpad, se ovšem neradujeme. Nějakou EU potřebujeme. Malé státy dnes samy neustojí nic. A vypadá to, že EU se už naprosto otevřeně šine do naprostého zhroucení. Protože sdružení, v kterém jsou základními postuláty oficielně „Svoboda a pravda„ ale ve skutečnosti je ovládané lhaním a byrokracií a osobními šílenými ideologickými nápady politiků, nemůže mít žádnou budoucnost.

Kdyby měli pánové – naši politici - vyjmenovaní v článku pana Zavadila v LN jen trochu „kule“, tak by veřejně řekli, jak to bylo. Kdo lhal, kdo podváděl a kdo je jen osel. A teď už to ví. Obelhat se můžeme nechat jednou. Ale ne víckrát. Jak říká staré přísloví „Jednou není nic, dvakrát už je zvyk“.

Unie, jak se ukazuje, nejenže dělá chyby. Prasklo také to, že záměrně lže a používá nechutné triky. To když tvrdí, jak „demokraticky“ zákaz obyčejných žárovek projednala. Upekla to potajmu a za zády obyvatel. A to nikdy neprojde moc dlouho. Tohle tedy prasklo. Co praskne příště?

Ostatně, našinci si nějak poradí. Než se to celé podělá. Také prý už brzo budou Vietnamci prodávat žárovky 79 watů + prémie 21 W zdarma!