Momentálně myslím na jinou věc. Přemýšlejte, přátelé, nechybělo vám v poslední době něco v našem tisku a vůbec v mediích? Něco, co bylo vydáváno donedávna za nejdůležitější a nejzásadnější úkol, který musíme vyřešit? Jinak zahyneme my, potažmo celá svatá Unie vůbec? Pořád si nevzpomínáte? Co mělo být nejpozději do září hotovo, jinak …. Jinak prostě fšecko bude špatně? No, vzpomínejte! Kvůli čemu si otevíral Cohn Bendit na Pražském hradě na Klause hubu, tedy mimo vlaječku? Co to bylo v projevu Kaluse v Bruseli, kvůli čemu takzvaní „progresivní poslanci“ EU odcházeli ze sálu (viz zde)?

No jasně! Někam se nám ztratila, moji milí Evropané, Lisabonská smlouva! Zmizela z titulků našich novin, kde jinak duněla slova o tom, jak když my, takzvaní „čecháčci“, neschválíme Lisabonskou smlouvu, tak budeme jediní (až na Irsko) a Evropa nás nebude a nebude mít vůbec ráda, páč „…kdo nejde s námi, jde proti nám, ale nás nesmí z cesty svést…. “

Informace, že Smlouvu nepodepsali Poláci, že s ní mají problémy tuším Finové, že Irsku se nejdřív nechutným způsobem vyhrožovalo, aby následně vedení EU penězi dotlačilo vládu Irska k novému referendu, se poněkud opomíjelo. Ale co nejhlavněji, zamlčovalo se, že s podpisem má problém i rozhodující evropská země, tedy Německo. Jen si je najděte na internetu, všechny ty eurohujery, od Zaorálka po posledního pisálka okresních novin. Jak řvali, že jen my a jen my můžeme způsobit, že ….

Ovšem, jak zní ona známá píseň „.. pak přišlo jaro, po jaru léto…“ a najednou je ticho po pěšině. V novinách nenajdete o té „osudové Smlouvě“ ani řádek. Tedy nějaký přeci ano. Někde dole a nenápadně. Například v LN dne 19. 8. 2008 článek senátora Oberfalzera Inspirace ústavním soudem SRN. Pod kterým je – jak typické –vytištěno, že „názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce“.

Z článku se čtenář dozvídá poněkud šokující informaci. A to že v Německu Lisabonská smlouva neprošla. Tedy přesněji řečeno, Ústavní soud SRN zakázal, aby v současné době a za těchto podmínek Německo Lisabonskou smlouvu podepsalo. A stanovil řadu právních požadavků, které je nutno splnit, aby smlouvu případně mohlo Německo akceptovat. Což znamená, že momentálně je s tím „nutným a rychlým“ podpisem Lisabonské smlouvy konec. Finito. Do té doby, než právní a volené orgány Německa celou věc znovu neprověří, případně nevydají zákony, které, jak se zdá, vlastně ruší celý smysl snažení a vyznění Lisabonské smlouvy.

Je pravda, že ani tak silný orgán tak silného státu jako je Ústavní soud Německa si konkrétně nedovolil prohlásit to, co je již delší dobu zřejmé. A to, že přejdeme-li od diplomatické mluvy do mluvy obecně srozumitelné i obyčejným občanům a oné pověstné „babičce z hor“, vyjde nám, že: za

a) Německý ústavní dosud odmítl Lisabonskou smlouvu, podle které by se vlády a hlavně parlamenty jednotlivých států Unie staly pouhými tajtrlíky či kývajícími hlavičkami podle „pokynu“, jaký si umane vedení Evropské unie a hlavně její byrokratický aparát (takové postavení „suveréního státu“ známe z vlastní zkušenosti z doby našeho členství v RVHP.)

b) Ústavní soud SRN slušně, ale jasně řekl, že volené a demokratické orgány SRN a hlavně její soudní moc nejsou nikterak podřízené nevolenému byrokratickému aparátu Unie. A soudní moc je nejen oprávněna, ale hlavně povinna přezkoumat, zda tato nařízení a zákony EU nejsou v rozporu v Ústavou SRN. V tom případě činit potřebná opatření, tedy je odmítnout. Podle hesla “Já pán - ty pán“. A hlavně: Ve svém domě jsem pánem já!

c) Pro ČR je také významným rozhodnutím, že ani Evropský soudní dvůr není žádnou „nadřízenou“ institucí národní justici.

To muselo mimo jiné silně rozzuřit vedení tzv. vyhnanců, kteří si právě od žalob u tohoto soudního dvora slibovali možnost zvrátit ekonomické a politické výsledky „odsunu“ a poválečných zákroků vůči Němcům. Což se ovšem netýká, jak se nám snaží namluvit čeští přátelé nahnědlého proudu v sudetoněmeckém hnutí, jen ČR, ale i např. Slovenska, Rumunska, Polska, Francie, Anglie, Norska, Dánska atd.

Takže aby bylo jasno: Rozhodnutí Ústavního soudu SRN znemožňuje jakékoliv podepsání Lisabonské smlouvy v dohledné době a už vůbec ne do září letošního roku. Eurohujeři musí být – a jistě jsou - na mrtvici (osobně bych rád viděl reakci třeba pana Doležala ve vztahu k sudetoněmecké otázce). Jak už je zvykem, mnozí aktivističtí novináři se tak ve chvilce stali z „hlídacích psů demokracie“ a bojovníků za okamžité, rozhodné a nutné schválení Lisabonské smlouvy ratlíky, předstírajícími, že v této kauze oni rozhodně nikdy neštěkali.

Zásadní rozhodnutí Ústavního soudu Německa vše změnilo. Pořádat hurá hlasování v Irsku nemá vlastně smysl, stejně tak podepisovat v Polsku a u nás. Protože pokud se stanovisko Německa nezmění, mohou si autoři Lisabonské smlouvy, jak se lidově říká, její výtisky „tak akorát nacpat do kecek“. Na nic jiného nebude. Bez Německa nemá žádná taková smlouva vůbec smysl. Výrok německého ústavního soudu tak jen potvrdil, že smyslem takto koncipované Lisabonské smlouvy bylo a je to, co tvrdí Václav Klaus. A to ovládnutí Evropské unie nesesaditelnými byrokraty a bruselskou „věrchuškou“, která má všechny možné zájmy, jen ne prospěch národů Evropy. (No a také že jde o pokus obecně levičáků a specielně Francouzů Unii si kolonizovat a ovládnout.)

Protože u nás doma máme před sebou pravděpodobně ještě další jednání našeho Ústavního soudu, uvidíme, zda se po vzoru svého silnějšího a staršího bratra, Ústavního soudu SRN, vzchopí a řekne to, co každý ví: „Lisabonská smlouva není v souladu s Ústavou ČR.“ Neboť je nedemokratická, elitářská, zbavuje národy Evropy práva na svébytná rozhodování, a to jak v maličkostech, tak v základních otázkách svobody a demokracie.

Díky jedinému a silnému hlasu, který zvolal, že „král je nahý“, se pravděpodobně stala Lisabonská smlouva mrtvým dokumentem. Nikdo nepodezírá Německo, že chce zrušit Evropskou unii. Ani Klaus a ani – s dovolením já a mnozí další –nechceme zrušit EU. Ale EU není totožná s momentální partou vládnoucí v Bruseli a pokoušející se zadními vrátky zavést v Evropě direktivní socialismus. Mohlo by se říci: „Game open again.“

A mimochodem, teď si musí Maďaři - pokud mají vůbec čas se tím ve svém ekonomickém maléru a nacionalistické hysterii zabývat -, kteří nadšeně odsouhlasili Lisabonskou smlouvu dřív, než si ji do maďarštině přeložili, připadat jako ateisti v jednom skeči od Rowana Atkinsona. To slavný představitel Mistra Beana hrál archanděla Gabriela ve scéně Posledního soudu. Kolem stojící postavy Archanděla v bílém rouchu (Aktinson) s planoucím mečem v ruce pochodují zástupy různých typů hříšníků. Což archanděl komentuje. A v jednu chvíli zvolá k části zástupu pochodujícímu k Božímu soudu ironicky:

„Á, ateisti! No tak vy si teď musíte připadat jako úplný blbci!“

Nemohl by se jít někdo zeptat do Lidového domu, jak se teď cítí Velký Jirka a jeho fámulové?

Jestli to Němci dohrají do konce - a oni to dohrají, s diktaturou vzešlou demokratickou volbou z mnichovské pivnice i „nadšeně přijatou“ v DDR po „návrhu“ z Moskvy mají své osobní dějinné zkušenosti -, tak to si budou připadat jako blbci v Evropě mnozí. Jen političtí komentátoři a levicoví politici nikoliv. Ti si nepřipadají jako blbci nikdy. To už tak mají v krvi.