aneb Krize levice v Jižní Americe

Americkými úřady žádaný programátor Edward Snowden, po vzoru šéfa WikiLeaks Juliana Assanga, požádal o politický azyl v Ekvádoru. Ale proč zrovna Ekvádor?

Už téměř před rokem se Ekvádor dostal na hlavní strany mezinárodních deníků, když poskytl azyl Julianu Assangovi. Nyní se země prezidenta Rafaela Correi zabývá azylem pro Edwarda Snowdena a znovu naplňuje zpravodajské titulky. Pro jeho protizápadní a zejména protiamerickou populistickou politiku je to výtečný krok a v současné krizi levicového bloku v Jižní Americe se mu naskýtá ideální příležitost k posilnění jeho moci. I proto se nový venezuelský prezident Nicolas Maduro vyjádřil, že by ihned Snowdenovi azyl dal.

Levicový blok v Jižní Americe pomalu ztrácí svou sílu, kterou nabyl na přelomu 21. století, kdy Jižní Ameriku ovládla z velké části levicová a populistická ideologie. V posledních letech ale levice ztrácí podporu a naráží na větší odpor. Ekonomický boom z předešlých let je pryč a i přes dramatické snížení chudoby se Jižní Amerika stále vypořádává s problémy Třetího světa. Státy s otevřenou ekonomií a pravicovými vládami jako Peru, Chile nebo Kolumbie stále rostou a posilují nejen ekonomicky, ale i politicky.

Smrt Chavéze už pouze krizi prohloubila. Hugo Chavéz představoval neoficiálního mluvčího levice v regionu skrze svou protiamerickou a protiimperialistickou rétoriku a udržoval velice blízké vztahy s bolívijským Evo Morálesem, brazilským Lulou nebo argentinskou Cristinou Kirchner. Chavéz byl vůdcem protizápadní politiky a přinejmenším to byl výborný řečník, který se nebál otevřeně kritizovat Spojené státy, čímž částečně sjednotil Jižní Ameriku, stále se zotavující po letech násilných vojenských diktatur v americké režii.

Avšak po jeho smrti jej nahradil jeho věrný stoupenec Nicolas Maduro, bývalý řidič autobusů. Maduro se však s Chavézem nemůže rovnat, což je za tři měsíce jeho vlády více než očividné. Po krátké diplomatické krizi s věčným sousedským rivalem Kolumbií se Maduro musí vypořádat s neustále rostoucí ekonomickou i sociální nestabilitou v zemi . Zároveň se snaží upevnit svou pozici, kdy po velmi těsném vítězství (o 1,5 %) nad reformistickým Henriquem Caprillesem a pochybách o legitimnosti voleb nemá nový prezident nic jisté. Kdo tedy nahradí Chavéze jako hlasatel protiimperialistické rétoriky?

Brazilská prezidentka Rousseff se již za reprezentantku levice v Jižní Americe téměř považovat nedá a k Západu je velmi otevřená, což mimo jiné znázorňuje vyjednávaná nová obchodní dohoda s EU. Argentinská Cristina Kirchner, velká obdivovatelka Chavéze, se i přes ochlazení vztahů s USA role hlavního kritika Západu zhostit nemůže, protože by to mohlo znamenat její konec v již tak politicky vyhrocené a polarizované situaci před parlamentními a provinčními volbami. Proto nastupuje na scénu ekvádorský Rafael Correa.

Correa je typický případ levicového populismu v Jižní Americe. Jeho volební slogan "Já jsem Lid" ho drží u moci od roku 2007, kde dosáhl citelného zlepšení situace těch nejchudších vrstev společnosti díky své silné sociální politice. Stejně jako jiní levicoví prezidenti v regionu se nebojí autoritativních kroků a velkou měrou konsoliduje moc v zemi, což typicky zdůvodňuje svým bojem za rovnost. Potlačování svobody slova nebo také domorodých skupin za účelem těžby ropy snižuje jeho popularitu a legitimnost. Navíc v roce 2009 ukončil pronájem vojenské základny Spojeným státům a již pět let udržuje těsné ekonomické i politické vztahy s Íránem, Kubou a Venezuelou.

Correovi se tedy nabízí, aby převzal žezlo Huga Chavéze jak hlavní představitel západního odporu, a oba případy s Assangem a Snowdenem jsou více než výborná příležitost. Zejména Snowden, který představuje Američana pronásledovaného vládou té "nejsvobodnější země". Correa kritizovaný za nedodržování lidských práv tak může ukazovat prstem na USA a obviňovat je z téhož, a také tak činí. Correa nabídl Spojeným státům pomoc v hodnotě 23 milionů dolarů ročně na vzdělávací program o lidských právech, který by měl omezit případy týrání, lidského ponižování (věznice Guantanámo) a narušování soukromí (špionážní program PRISM). Navíc i přes značnou závislost ekvádorské ekonomiky na vývozu do Spojených států (42 % exportu) se Correa nemusí obávat smrtících sankcí ze strany Obamovy vlády, a tak jednostranně ukončil dohodu o přednostním dovozu ekvádorských produktů do USA. Correa se nové role ani hrozících sankci se nebojí, navíc Čína do země neustále pumpuje investice a těžba ropy představuje více než jednu třetinu ekonomiky Ekvádoru.

Nicméně v porovnání s Venezuelou je export ropy velmi slabý a druhým největším sektorem je vývoz banánů a ovoce. Je tedy nutno říci, že i přes jakékoliv ambice schází této malé zemi ekonomický potenciál, který ve Venezuele představují ohromné zásoby ropy. Levice v Jižní Americe tak má před sebou ěžké období.

Snowden si bude muset počkat na víza do Ekvádoru až dva měsíce, ale Correa se již nyní těší velké popularitě coby bojovník za lidská práva, ochránce volně přístupných informací a nový bojovník proti imperialistickému zlu.