Erdoğanův fanatický protiizraelský postoj „úspěšně“ otrávil již tak xenofobní tureckou společnost. Náprava bude pravděpodobně trvat celé generace. Na snímku: Erdoğan (vpravo) oslavuje lídra Hamásu Ismáíla Haníju v tureckém parlamentu v Ankaře, 3. ledna 2012. (Foto: Adem Altan / AFP prostřednictvím Getty Images)
______________________________________________________________

Když 7. října zahájila teroristická skupina Hamás barbarský útok na Izrael, při němž zahynulo více než 900 izraelských mužů, žen a dětí (a tisíce dalších byly zraněny, turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan místo svých obvyklých bouřlivých protiizraelských řečí, netypicky oběma stranám doporučoval zdrženlivost.

Vzestup politického islámu v Turecku za posledních dvacet let a Erdoğanův antisionismus – Erdoğan kdysi řekl, že sionismus je zločinem proti lidskosti – zřejmě zanechaly v turecké psychice nesmazatelnou stopu. Kromě své vyvážené, zdánlivě nezaujaté výzvy ke zdrženlivosti Erdoğan ovšem také řekl, že Palestinský stát je požadavkem, který již nelze odkládat.

Nejvyšší turecký muslimský duchovní profesor Ali Erbaş, který se zodpovídá přímo Erdoğanovi, byl méně nezaujatý. Ali Erbaş – prezident tureckého Direktoriátu pro náboženské záležitosti (Diyanet), vládního úřadu, jehož rozpočet je větší než rozpočet 12 tureckých ministerstev dohromady – řekl, že Izrael by se měl „stáhnout z okupovaných palestinských území.“ A dodal: „Stojíme na straně utlačovaného palestinského lidu a podporujeme boj za osvobození mešity al-Aksá....“

„Boj Palestinců je legitimní,“ prohlásil Erdoganův koaliční partner a lídr strany HÜDA-PAR Zekeriya Yapıcıoğlu.

Vražedný útok Hamásu, který tato skupina nazvala „Operace bouře al-Aksá“, opět odhalil převládající turecký názor na arabsko-izraelský konflikt. Turecko v posledních 40 letech samo zažilo teroristické útoky, které si vyžádaly 50 000 mrtvých. To, že tváří v tvář ohavným teroristickým útokům na jinou zemi Turecko neprojevuje ani sebemenší náznak empatie, je proto bizarní. Empatie skutečně nepatří k tureckým přednostem.

Militantní islamistický deník Yeni Akit označil teroristickou kampaň Hamásu za „historické vítězství“ a zašel i do takových detailů jako „kolik sionistů bylo zabito.“ Podle všeho čím více mrtvých sionistů, tím lépe. Novináři tohoto deníku pravidelně cestují Erdoğanovým soukromým tryskáčem.

Když jeden místní kurdský politik hovořil o Palestincích jako o „potomcích kmene, který pohřbíval zaživa novorozené holčičky“, tak jej deník Yeni Akit napadl a nazval ho „izraelským šmejdem“.

Pro-Erdoğanovský deník Yeni Şafak napsal, že „teroristický stát Izrael se zaměřuje na civilisty“. Cože?! „Postpravda“ dosáhla nových výšin.

Další pro-Erdoğanovský deník – deník Star – označil celou spirálu násilí za „izraelský útlak“. Zatímco Hamás zavraždil stovky izraelských civilistů a vzal jako rukojmí nejméně 100 mužů, žen a dětí, titulek deníku Star zněl: „Izrael zaútočil na 14patrovou budovu v Gaze.“

Deník Sabah – další neochvějně pro-Erdoğanovský deník – se zadostiučiněním oznámil, že „davy Izraelců prchají ze země.“

Deník Yeni Akit tvrdil, že „sionisté napadli novináře... to není jen porušení lidských práv, ale také pokus o cenzuru tisku a je to také porušení univerzálního práva.“ To jako vážně? Vy snad dodržujete lidská práva, když si mnete spokojeně ruce a počítáte izraelské oběti?

Mezitím se v Istanbulu ve Fatihově mešitě shromáždily davy svolané třemi tureckými islamistickými nevládními organizacemi, aby projevily solidaritu s „hrdiny operace bouře al-Aksá“. Na tomto shromáždění zazněly modlitby za teroristy. Deník Yeni Akit zvěstoval, že „džihádisté, kteří prolomili obležení, jsou v Istanbulu.“ Jeho titulek zněl: „Sionismus byl zasažen přímo do srdce.“

Podle tohoto deníku probíhá od 7. října „další vlna izraelského teroru.“ Podle provládního deníku Türkiye „Izrael masakruje lidi na zemi i ze vzduchu.“

Turecká televizní a rozhlasová společnost TRT ve zpravodajském článku na svém webu zase vysvětlila, že se to všechno semlelo: „... poté, co byl jeden Palestinec zabit během střetů s ilegálními osadníky v okupovaném městě Huwara na Západním břehu Jordánu.“ Cituji: „Útok byl zahájen proto, aby se Izrael zodpověděl za svou agresi.“

Deník Yeni Akit si také postěžoval na to, že sionisté přerušili přívod vody do Pásma Gazy. Deník dále uvedl, že útok Hamásu je „džihádem proti teroristickému Státu Izrael“. Turečtí islamisté obviňují Izrael z toho, že nepomáhá Hamásu a odmítá mu poskytnout elektřinu, peníze, zbraně a vybavení, aby mohli Gazané zabíjet další Izraelce.

Uprostřed všech těchto nesmyslů vysílal televizní zpravodajský kanál HaberTürk TV živý rozhovor s izraelskou velvyslankyní v Turecku Irit Lillian. Islamistický turecký deník Milli Gazete v reakci na tento rozhovor napsal: „Jak se opovažujete! Zatímco bojovníci za svobodu z hnutí Hamás posílají do pekla desítky okupantů....“ Podle deníku Milli Gazete jde o „apokalypsu pro Izrael“ a palestinské oběti jsou podle něj „mučedníci“.

Mezi Ankarou a Jeruzalémem panuje křehký mír. Teoreticky se Erdoğan s Izraelem smířil, ale diplomatické vztahy byly plně obnoveny až poté, co Erdoğanův slib izolovat Izrael na mezinárodní úrovni způsobil Turecku vážné geopolitické škody.

Erdoğanův fanatický protiizraelský postoj „úspěšně“ otrávil již tak xenofobní tureckou společnost. Náprava bude pravděpodobně trvat celé generace.

Burak Bekdil je jeden z předních tureckých novinářů, nedávno vyhozený po 29 letech z předních tureckých novin za to, že psal pro Gatestone Institute o dění v Turecku. Je spolupracovníkem think tanku Middle East Forum.

Překlad původního textu: Jihad on Israel: Where Does Turkey Stand?
Překlad: Libor Popovský, Helena Kolínská

Poskytůl Gatestone Institute