Především: Krvavý teror, který spáchal Islámský stát v pátek 22. března v Krasnogorsku je zapotřebí jednoznačně a co nejostřeji odsoudit.

Pozůstalým vyjádřit soustrast a zraněným popřát uzdravení. V tom příběhu není žádné „ale“, třebaže k mému úžasu se právě s něčím takovým na českém internetu lze setkat. Někteří lidé si myslí, že když se cílem teroristů stali Rusové, je možné rozumět těm, kdo se z hrůzného činu v Crocus City Hall radují. Důvodem je ruská agrese proti Ukrajině. Jak krátkozraké!

Podobně jako kdyby po napadení Sovětského svazu nacistickým Německem v červnu 1941 západní spojenci řekli, že Stalinovi pomáhat nebudou. A vyjádřili potěšení nad tím, že Hitler „žene bolševiky až k Moskvě“. Stalin je přece diktátor, tak jaképak sympatie. V principu by to byla hrubá chyba a prozíraví politici velikosti Churchilla a Roosevelta se jí samozřejmě nedopustili.

Tím nemá být řečeno, že na ruské straně, pokud jde o krasnogorský teror, není co kritizovat. Zdůrazňuji: kritizovat ano, nikoli se z příšerného krveprolití radovat nebo pociťovat jakousi satisfakci či pochopení pro ty, kdo mají z masakru zvrácené potěšení.

Důvod mé kritiky Ruska a jeho prezidenta vychází z jeho nehorázného pokrytectví. Ne ve vztahu k Ukrajině a tomu, co tam spáchala a páchá okupační armáda (o tom už psali jiní), ale ve vztahu k palestinskoarabskému teroristickému hnutí Hamas.

Neboť přesně to, co spáchal Islámský stát 22. března 2024 v Krasnogorsku, spáchal v jižním Izraeli Hamas loni 7. října. Jen mrtvých bylo víc, zejména na hudebním festivalu, a lidského utrpení včetně zvěrského mučení, znásilňování a upalovaní živých bylo víc – prostě proto, že víc bylo vrahů a mučitelů. Princip je ale stejný. Islamisté vraždili nevinné civilisty. V Izraeli i v Rusku.

Nevím, jak by reagovala kremelská propaganda na to, kdyby některá země po 22. březnu přijala reprezentanty Islámského státu ve svém hlavním městě jako vážené hosty. Právem by byla nanejvýš pobouřena. Přitom ruská strana dělá přesně to samé. Reprezentaci teroristického hnutí Hamas hostila po 7. říjnu 2023 celkem třikrát. Nejprve ještě v závěru října, pak letos v lednu a nakonec koncem února, kdy se teroristé z Hamasu zúčastnili v ruské metropoli jednání řady palestinskoarabských frakcí s cílem dohodnout nedohodnutelné – vzájemné usmíření.

Po krasnogorském masakru vystoupil prezident Putin s televizním projevem k národu. Všimněme si dvou jeho pasáží.

(1.) Putin: „Již nyní je však jasné, že jsme konfrontováni nejen s pečlivě a cynicky naplánovaným teroristickým útokem, ale s předem připraveným a organizovaným masovým vražděním mírumilovných, bezbranných lidí. Pachatelé chladnokrevně a záměrně zaútočili na naše občany, včetně našich dětí, s úmyslem je z těsné blízkosti zabít. Stejně jako nacisté, kteří kdysi prováděli masakry na okupovaných územích, naplánovali demonstrativní popravu, krvavý akt zastrašování.“ Pravdivá slova, mají však jednu podstatnou vadu na kráse. Protože totéž, co teroristé Islámského státu v Krasnogorsku, spáchali teroristé Hamasu v Izraeli. Rozdíl je v tom, že zatímco představitele Islámského státu nikde nikdo s poctami nepřijímá a nikdo s nimi nejedná, teroristický Hamas má v Moskvě dveře otevřené. Dvojí, falešný metr ve vztahu k terorismu ze strany Kremlu? Jistěže, co jiného.

(2.) Putin: „Chápeme, co znamená teroristická hrozba. V tomto ohledu spoléháme na spolupráci se všemi státy, které upřímně sdílejí naši bolest a jsou připraveny skutečně spojit síly v boji proti společnému nepříteli, mezinárodnímu terorismu a všem jeho projevům.“ Opět vznešená slova, leč zcela nevěrohodná. Jak máme ruskému prezidentovi věřit, že chce se západními státy, které zařadily Hamas na seznam teroristických organizací, spojit síly v boji proti mezinárodnímu terorismu a všem jeho projevům, když jeho režim nejenže Hamas na seznam teroristických formací nezařadil, ale udržuje s ním korektní, ba přátelské vztahy? Absurdní.

Je jistě správné se vůči současnému Rusku kriticky vymezit. Existuje pro to bezpočet pádných důvodů. Vždy je ale zapotřebí držet se faktů, argumentovat rozdíly mezi proklamacemi politiků a činy režimu a tak podobně, nikoli podléhat emocím, což často vede ke ztrátě elementárního lidského přístupu. Jak jsme toho svědky v případě těch, kdo se dokážou pošetile radovat z tragédie, k níž došlo v Krasnogorsku v pátek 22. března.