Že vláda Palestinskoarabské autonomie finančně podporuje uvězněné teroristy a v případě likvidace teroristů jejich rodiny, je všeobecně známo.

Méně už se ví o roli Mezinárodního výboru Červeného kříže (ICRC) v tomto hanebném procesu. Informovala o ní 19. března 2024 izraelská nevládní organizace Palestinian Media Watch [ZDE], která se mimo jiné zabývá monitorováním médií na území Palestinskoarabské autonomie (PA). Své zjištění opírá o vyjádření šéfa Úřadu PA pro záležitosti vězňů Qadury Farese, který 31. ledna 2024 v oficiální televizi PA řekl: „Okupace (rozuměj Izrael) brání Červenému kříži v návštěvách vězňů a ten kvůli tomu nemůže novým vězňům a déle vězněným (rozuměj teroristům) poskytovat doklady potvrzující, že jsou stále uvězněni. Jde o doklady, který podle naší vězeňské legislativy požadujeme jako hlavní dokument pro vyplácení peněz vězňům (rozuměj teroristům), i když není jediný.“

Q. Fares dále v televizi řekl, že samospráva eviduje tisíce nových vězňů (tj. teroristů zatčených od začátku války v Pásmu Gazy v roce 2023), a protože neochota Izraele povolovat ICRC návštěvy uvězněných teroristů představuje v záležitosti vydávání dokladů zásadní problém, bylo zavedeno nouzové opatření, podle něhož v období od začátku roku do konce dubna 2024 nebudou úřady pro vyplácení peněz teroristům příslušný dokument ICRC vyžadovat.

Organizace Palestinian Media Watch (PMW) na základě onoho televizního vyjádření Q. Farese seznamuje s pravidly týkajícími se vyplácení peněz uvězněným teroristům. Podle rozhodnutí vlády PA č. 23/2010 musí pro účely vyplácení měsíční dávky příbuzní vězně (teroristy) předložit úřadům každé tři měsíce originál dokladu vystavený ICRC. PA si tak přímo vynucuje účast IRCR v byrokratickém procesu, jehož smyslem měsíční finanční odměna, tzv. ratib, pro teroristy včetně vrahů. Tato nehoráznost, známá ve světě jako „pay for slay“ (platba za zabití), je součástí Zákona o vězních PA č. 19/2004, přičemž částky jsou stanoveny v prováděcích předpisech. Že nejde o malé peníze, ukazuje následující přehled, který publikoval think tank Jerusalem Center for Public Affairs [ZDE]. Tabulka se týká vězněných teroristů; výše měsíční výplaty závisí na délce trestu odnětí svobody.

Délka odnětí svobody … měsíční částka
Do 3 let … 1 400 NIS
3–5 let … 2 000 NIS
5–10 let … 4 000 NIS
10–15 let … 6 000 NIS
15–20 let … 7 000 NIS
20–25 let … 8 000 NIS
25–30 let … 10 000 NIS

Více než 30 let … 12 000 NIS

NIS je izraelská měna nový izraelský šekel. Kurs dle webu XE Currency Converter ze dne 19. března 2024 … 1 NIS = 6,34 CZK.

Kromě výše uvedeného je ICRC zaangažován také v záležitosti plné moci, díky které uvězněný terorista může pověřit jím určenou n osobu, aby mu zařídila bankovní účet nebo jeho jménem přijímala platby za teror. Úlohou IRCR je vystavení příslušného formuláře sloužícího uvedenému účelu.

A konečně, dokumentace, kterou poskytuje vězněným teroristům ICRC, pomáhá některým z nich po propuštění na svobodu, pokud jde o pracovní uplatnění. Podle legislativy PA má každý propuštěný terorista, který byl odsouzen na pět a více let, nárok na zaručení pracovního místa na některém z ministerstev autonomie, případně v aparátu autonomie. Teror jako kvalifikační předpoklad pro působení ve „státní“ správě – další důkaz, že se PA z osidel terorismu nikterak nevymanila. Pádný argument proti dvoustátnímu řešeni.

Můžeme tedy ilustrovat. Terorista XY spáchá zločin, je izraelským soudem poslán do věznění na šest let. Po tu dobu bude pobírat měsíční odměnu čtyři tisíce NIS a po propuštění najde dobře placené místo ve vládních strukturách PA. Je to normální? Asi jako buňky teroristů Hamasu a jejich sklady zbraní v největší gazské nemocnici Šífa, kde byl v těchto dnech zlikvidován Faiq Mabhúh, šéf vnitřních operací Hamasu, dle fotografií s hodností brigádního generála.

REAKCE ČERVENÉHO KŘÍŽE

Server novin The Jerusalem Post přinesl 19. března 2024 [ZDE] stručné vyjádření ICRC, v němž je uvedeno, že Červený kříž „poskytuje dokumenty nazvané Attestations of Detention, které jsou potvrzením toho, že daná osoba byla zadržena. Je to humanitární aktivita, kterou ICRC provádí na mnoha místech na celém světě v souladu se Čtvrtou Ženevskou úmluvou z roku 1949.“ V prohlášení je dále uvedeno, že ICRC není zapojen do žádného programu vyplácení peněz realizovaného Palestinskoarabskou autonomií.

Pokud si ICRC není vědom toho, že se svými byrokratickými aktivitami zásadním způsobem spolupodílí na tom, co lze označit jako finanční pobídku k páchání protiizraelského teroru, pak je stejně trestuhodně zaslepený a naivní jako jeho delegát Maurice Rossel, který v červnu 1944 navštívil židovské ghetto v Terezíně a v následné zprávě uvedl [ZDE]: „Policie SS ponechává Židům volnost, aby si zorganizovali správu podle svého“. A „terezínský tábor je konečný tábor, odkud normálně nikdo, kdo jednou vstoupil do ghetta, není odeslán jinam“.

Fatálně mylný úsudek lidí z Červeného kříže – tehdy před osmdesáti lety, stejně jako dnes.

Psáno exkluzivně pro Neviditelného psa.