Rozhodnutí rozpustit konference národních konzervativců v bruselské části Saint-Josse-ten-Noode kvůli údajnému narušení veřejného pořádku vyvolalo pobouření a naprosto oprávněně.

Na pokojné shromáždění, které nijak neohrožovalo ani neomezovalo ostatní lidi, v první den zamezila vstup policie, která měla na příkaz starosty rozpustit.

Pořádání akce odmítly předtím už na dvou jiných místech, i v těchto případech se tak stalo základě tlaku od tamních starostů.

Ačkoliv na ulici před budovou nedošlo k žádným protestům či nepokojům, policie obklíčila vchod do objektu a účastníky nabádala, aby místo postupně opustili.

Bez svobody projevu to nejde
Na konferenci se objevila řada různých prominentních osobností současné konzervativní scény. S některými řečníky bych se shodnul více, s jinými méně, což je v demokracii naprosto normální.

Konzervatismus má řadu odnoží a za sebe říkám, že s mnoha lidmi hlásícími se k této „národní“ větvi konzervatismu bych nacházel shodu dost obtížně.

Absolutně třeba nesouhlasím s názory, které o EU hlásá např. strůjce brexitu Nigel Farage, který byl jedním z hlavních řečníků akce.

Stejně tak mám už několik let veliký problém s politikou maďarského premiéra Viktora Orbána, jednoho z dalších účinkujících na konferenci. K oběma zmíněným politikům jsem se vyjadřoval mnohokrát.

Názorové shody či neshody zde ale nehrají pražádnou roli. Důležité je především to, že k demokracii neodmyslitelně patří svoboda projevu a s ní spojená existence plurality názorů, a to včetně těch, které se nám třeba vůbec nemusí líbit.

Zapomenout nesmíme ani na svobodu shromažďování. A právě tyto svobody zde byly kvůli zásahu policie naprosto šokujícím způsobem porušeny už proto, že místní správa uváděla jako důvod k zásahu uváděla mj. i konzervativní názory na potraty či stejnopohlavní svazky.

To je naprosto skandální. Nemůže být pochyb o tom, že tento krok ze strany starosty Emira Kira byl frontálním útokem na samotnou podstatu demokracie.

Hamás nevadí, konzervativci ano?
Chování starosty bruselské části Emira Kira, který se ve svém tweetu chlubil tím, že sám vydal příkaz akci zakázat, protože extrémní pravice není v částech Bruselu Etterbeek, město Brusel a Saint-Josse vítána, považuji za vrchol naprostého pokrytectví.

Sám má totiž tuny másla na hlavě kvůli svým kontaktům s tureckou krajní pravicí, konkrétně s lidmi z organizace Šedí vlci. Za to ho jeho vlastní Socialistická strana vyloučila ze svých řad. A aby toho nebylo málo, jde o člověka popírajícího genocidu Arménů.

Pro srovnání: Nikdo neprojevoval obdobnou snahu zakázat v Bruselu např. demonstraci na podporu Hamásu konanou v říjnu roku 2022.

Starosta části Ixelles, kde se demonstrace uskutečnila, její konání povolil i přesto, že v případě hnutí Hamás, které v rámci EU figuruje na seznamu teroristických organizací, nemůže být o jeho celkové nebezpečnosti pochyb.

Na demonstraci navíc zazněly antisemitské písně a výzvy k terorismu a zničení Izraele.

Neomluvitelné chování
Není to pokojné setkání národních konzervativců, ale naprosto neomluvitelné chování starosty Emira Kira či demonstrace na podporu teroristů, které ohrožují demokracii.

Svoboda projevu i shromažďování představují pilíře svobodné společnosti. Jejich popření zároveň znamená i popření evropských hodnot.

Jsem proto moc rád, že vše naštěstí dobře skončilo. Belgický správní soud zákaz zrušil a setkání mohlo i nadále pokračovat. Ve prospěch pořadatelů rozhodl na základě článku 26 belgické ústavy, který zaručuje svobodu shromažďování.

Rychlé rozhodnutí soudce
Rychlost rozhodnutí belgického soudu byla v tomto případě obdivuhodná. Belgický soudce zde musel zasedat dokonce v půl třetí ráno, aby rozhodl v této naléhavé a neodkladné záležitosti. Cením si také toho, že ostrá kritika nakonec zazněla i ze strany belgické vlády.

Pokus městské samosprávy v bruselské části Saint-Josse-ten-Noode ukončit mezinárodní konferenci národních konzervativců odsoudil jako neakceptovatelný a protiústavní i sám belgický premiér Alexander De Croo.

Z této události bychom si všichni měli vzít jednu lekci: Svobodu musíme bránit neustále. Přijít o ni můžeme snáze, než si myslíme.