20.4.2024 | Svátek má Marcela


BLÍZKÝ VÝCHOD: Hizballáh se chystá udeřit

19.5.2008

Libanonská šíitská politická organizace a milice Hizballáh se chystá zaútočit proti Izraeli a proti židovským cílům kdekoliv na světě, shodují se vojenští odborníci nejen Izraele, ale mnoha státu. Není vyloučeno, že jejich cílem se stanou i americké zastupitelské úřady, instituce a vojenské objekty. Podle Los Angeles Times z 16. 2. 2008 FBI a Department of Homeland Security (Oddělení vnitřní bezpečnosti) rozeslaly už 15. února 2008 všem policejním úřadům bulletin, ve kterém vybízejí k bdělosti proti potenciálnímu útoku Hizballáhu. K tomuto a dalším opatřením došlo hned po atentátu na Imada Mughnijaha, vůdce Hizballáhu. K atentátu došlo 12. února 2008 v Sýrii.

Spojené státy považují Hizballáh za „A-team“ teroristů s daleko větší disciplínou než má organizace Al Kajda. Hizballáh je financovány vládou Íránu a operuje globální sítí „spících“ agentů, kteří mohou být kdykoliv „aktivování“ k provedení teroristických útoků. Síť agentů a organizací, které sbírají mezi sympatizanty peníze pro Hizballáh, je rozšířena v Evropě, USA, jižní Asii, západní Africe a v Jižní Americe. Mughnijah, bývalý bezpečnostní náčelník a vojenský velitel Hizballáhu, byl jedním nejhledanějších teroristů, obviněný několika státy z organizace útoků, které zabily asi tři sta Američanů a padesát osm Francouzů ve dvou sebevražedných atentátech v Libanonu v roce 1983 a za zničení židovského kulturního centra v Buenos Aires v roce 1994, při kterém přišlo o život asi sto Argentinců.

Vůdčí osobnost Hizballáhu šejk Hassan Nasralláh z atentátu na Mughnijaha obvinil v emocionálním projevu Izrael a přísahal pomstu, která prý bude provedena kdekoliv na světě. „Nechť je tato válka zahájena!“ hřímal v Bejrútu hned po atentátu. Izrael účast na atentátu nepotvrdil ani nepopřel.

Prominentní mluvčí islámských Libanonců Osama Siblani, žijící ve Spojených státech, prohlásil že nebezpečí útoku je zaměřeno na Izrael a nikoliv na USA. Pokud prý nebudou američtí příznivci Hizballáhu šikanování policií, Hizballáh na cíle uvnitř Spojených států nezaútočí. Někteří úředníci FBI jsou přesvědčení, že k úderu Hizballáhu proti cílům uvnitř Spojených států zatím nedošlo, protože někteří američtí Libanonci sbírají pro tuto organizací velké sumy dolarů a šejk Nasralláh nechtěl mít tento zdroj příjmů ohrožen. Jiný bývalý úředník FBI napsal, že pokud se prokáže, že USA pomáhaly připravit atentát na Mughnijaha, pak se může očekávat úder i uvnitř Spojených států.

Podle Los Angeles Times z 1.3.2008 napětí v oblasti Libanonu bylo koncem února vystupňováno, když americký torpédoborec Cole, vybavený řiditelnými střelami, připlul z Malty do blízkosti libanonských pobřežních vod. Hizballáh označil takový manévr za provokaci a ohrožení suverenity Libanonu. Mluvčí americké bezpečnostní rady řekl, že manévr torpédoborce a jeho doprovodných plavidel byl demonstrací vedoucí ke stabilizaci regionu. Libanonská vláda, která zatím marně čelí Hizballáhu, prohlásila, že o vojenskou podporu USA nepožádala a že v libanonských vodách se nalézají pouze domácí plavidla a válečné lodě Německa, které tam jsou jako součást mírotvorných sil OSN umístěných v Libanonu po válce mezi Hizballáh a Izraelem v roce 2006. Torpédoborec Cole byl v roce 2000 těžce poškozen sebevražedným útokem Al Kajdy v jemenském přístavu, při kterém bylo zabito sedmnáct amerických námořníků.

Téměř dva roky po válce s Izraelem je Hizballáh, navzdory přítomnosti mírotvorců z OSN a úsilí libanonské vlády, znovu vyzbrojený a daleko silnější a lépe organizovaný než před vyprovokovanou válkou s jižním sousedem, píší dopisovatelé z Blízkého východu v Los Angeles Times 4.5.2008. Západní a izraelské oficiální zdroje obviňují Írán a Sýrii z tajných dodávek velkého počtu raket nejen s krátkou dráhou doletu, ale i mohutnějších střel, které mohou zasáhnout hluboko do vnitrozemí Izraele. Tyto a další dodávky zbraní jsou porušením embarga na dodávky zbraní, prosazeného OSN. Hizballáh popírá, že tyto zbraně byly do Libanonu tajně dopraveny, ale nenabízí vysvětlení, jak se tam dostaly.

Ve válce v roce 2006, kterou Hizballáh vyprovokoval zabitím osmi a unesením dvou izraelských vojáků na území severního Izraele, Hizballáh vypálil přes libanonsko-izraelskou hranici tisíce raket, které většinou nepřesně zasáhly cíle, ale přesto zabily třicet devět civilistů a desítky lidí zranily, včetně izraelských Arabů, a měly značný psychologický efekt na obyvatele Izraele. Izrael tehdy odpověděl leteckými útoky a dobytím části jižního Libanonu ve válce, která trvala třicet čtyři dny. Hizballáh vedl převážně partyzánskou válku, jeho skupiny se skrývaly mezi civilisty, a proto došlo při izraelských operacích k zabití asi jednoho tisíce Libanonců, kteří přes varování odmítli opustit operační prostor, což vyvolalo mezi tendenčně informovanými lidmi velké pohoršení (viz můj článek Blízký východ: Kritikům izraelské odvety, z 11.9.2006 v Neviditelném psu.)

Podle izraelských zdrojů vlastní Hizballáh 27 000 raket, tedy asi dvojnásobek, než měl před válkou v roce 2006. Jsou mezi nimi rakety íránské výroby, které jsou schopny z libanonského území zasáhnout i Tel Aviv. Nejobávanější jsou tři kategorie íránských řiditelných střel Zilzal s dostřelem 120, 220 a 300 km. V červnu minulého roku libanonské vládní orgány zkonfiskovaly v Libanonu nedaleko města Baalbeku nákladní auto s nákladem raketových střel typu Grad, vyrobených kdysi v Sovětském svazu a dopravených přes Sýrii. Koncem minulého roku Damašek uzavřel s Moskvou smlouvu o dodávkách protileteckých střel SS-18. Západní experti se obávají, že tyto zbraně budou Sýrií poskytnuty i Hizballáhu.

Vláda Spojených států, která považuje Hizballáh za teroristickou organizací, obvinila Írán, že navzdory embargu vyhlášenému OSN dodává Hizballáhu zbraně, poskytuje obrovské finanční obnosy a provádí výcvik jejich milicionářů. Podle izraelských zdrojů jsou Hizballáhu dodávány i syrské zbraně a Sýrie už dávno neslouží jen jako území, přes které se íránské zbraně do Libanonu pašují. Západní bezpečnostní agentury zjistily, že Hizballáh byl také nedávno vyzbrojen dokonalými protitankovými zbraněmi a „rocket-propelled“ granáty ze států východní Evropy, dále byl vybaven moderním zařízením pro noční vidění a dalekohledy. Mohutná exploze kamionů v jihovýchodním Turecku v květnu 2007, způsobená separatistickými Kurdy, odhalila, že náklad obsahoval rakety, dalekonosné střely a munici, které byly tajně přepravovány z Íránu přes Turecko do Sýrie. Turečtí pohraniční inspektoři byli zřejmě podplacení, protože turecká vláda ostře odmítla obvinění, že pašování zbraní pro Hizballáh toleruje. Od toho incidentu dodává prý Írán zbraně do Sýrie jen letecky.

Generální tajemník OSN Pan Ki-mun společně s premiérem Libanonu prohlásili, že mohutné vyzbrojení Hizballáhu s pomocí Íránu a Sýrie činí tyto dva státy „speciálně zodpovědné“ za destabilizaci Libanonu.

Pracovník Mezinárodní krizové skupiny (International Crisis Group) nedávno prohlásil, že vše nasvědčuje tomu, že Hizballáh je v poslední fázi svého znovuvyzbrojení. Hizballáh prý změnil taktiku a z klasické partyzánské války přešel na mohutné vyzbrojení raketami jako odrazující síly. Západní experti jsou přesvědčeni, že Hizballáh chystá úder proti Izraeli nebo židovským institucím kdekoliv na světě a hrozba mohutného raketového úderů hluboko do území Izraele ho má odradit od odvetného útoku.

Jaké cíle Hizballáh svými teroristickými útoky sleduje? Jsou to cíle Íránu k destabilizaci Západu, k udržování strachu z útoku islamistů, které mají vést nejdříve k ústupkům Západu a k toleranci islámského způsobu života na Západě. Hizballáh je jen první bojovou linií osy Hizballáh-Sýrie-Írán, jejíž prvním úkolem je zničení Izraele jako nejpřednější překážky v dobytí Západu v rámci islámského fantasmagorického plánu na vytvoření světového kalifátu. Ten by znamenal pro muže Západu žít přinejmenším v nevolnictví cizího světového názoru a pro ženy ve skutečném otroctví.

Na závěr zopakuji jen to, co jsem napsal ve výše zmíněném článku už v roce 2006. Neúnavní příznivci mírového řešení izraelsko-arabského problému stále vyzývají izraelskou vládu k jednání a ústupkům. Ale neudělal už Izrael na úkor své bezpečnosti v posledních letech těch vstřícných kroků celou řadu, včetně vyklizení jižního Libanonu v roce 2000 a Gázy v roce 2005? Jak však jednat s teroristickými organizacemi typu Hamás a Hizballáh, které ve skutečnosti žádají naprostou likvidaci státu Izrael a „zahnání Židů do moře“? O masové sebevraždě, k velkému zármutku antisemitů a evropských maloměšťáčků, velebících „svůj klid“, však občané Izraele neuvažují. Sta let trvající pogromy a pak Osvětim je dostatečně poučily, že za právo žít se musí tvrdě bojovat.