Čeští čtenáři pořád ještě jen kusých zpráv o přepadech lodí v Rudém moři si ty Hútíky asi představují jako bandu pologramotných pouštních rebelů v sandálech a trepkách z velbloudí kůže s kalašnikovkami na rameni. Něco podobného afghánskému Talíbánu, před nímž nejmoderněji vyzbrojená západní koalice prchala jako vyplašené koroptve.

Anglofonní média jim ostatně stále říkají „group“. Jakási „skupina“. Takže nám možná zavrtá hlavou (pokud to vůbec zaznamenáme, naší kotliny se to přece netýká), kde berou schopnost raketami a drony zastavit plavbu v Rudém moři, na níž závisí obchod Asie s Evropou. Odpovědí je Írán, který je režíruje podobně jako ty hamásovce a hizbolláhovce a kdoví které ještě islámské bojůvky ve svaté válce proti Západu.

Jako marxisté a banderovci

Měli bychom jim přesněji říkat „Hútíisté“ nebo „Hutíovci“ podle gramatických vzorů Marxisté nebo Banderovci. To jméno převzali od svého náboženského a politického vůdce Husejna al-Hútího, který vedl jejich povstání proti mezinárodně uznávané jemenské vládě. Ten v něm před dvaceti lety padl a velení převzal jeho bratr Abdul-Malik al-Hútí. Ono to jméno je vlastně jen přezdívka. Oficiálně se jmenují Ansar-Alláh, což znamená něco jako Alláhovi pomocníci.

Třebaže po vítězstvích nad vládními vojsky už skoro deset let ovládají hlavní město Saná a s ním velkou část území Jemenu a většinu jeho obyvatel, mezinárodně nejsou uznáni jako jeho vláda. Té oficiální vládě, kterou udržuje při životě jen vojenská pomoc saúdská, potažmo americká, jsou hodně ostrým trnem v zadku a obtěžují i sousední Saúdskou Arábii. Dokonce si raketami párkrát vystřelili i na Izrael. Pěkná „skupina“.

Do které šarvátky se pustí, tu vyhrávají. Už skoro deset let. I přes občasné zdráhavé zásahy mocného Západu, což znamená jen USA a trochu Británie. Teď tedy už od podzimu 2023 ovládají průjezd Rudým mořem a donutili většinu komerčního provozu obeplouvat celou Afriku. Co to nakonec udělá s evropskými cenami dovozu, nebo vůbec dostupností asijských komodit, si ještě nikdo netroufá odhadnout.

Čert, aby se v tom vyznal

O co jim tedy jde? Krátkodobě o navrácení Jemenu své specifické odnoži šíítského islámu zvané Zejdi, která tu vládla tísíc let až do vítězství socialismu nad kolonialismem v 60. letech minulého století. V čem se tato odnož liší od ostatního menšinového islámu šiítského a pak od většinového sunitského, přenecháme islamologům, čert, aby se v té pestrosti islámského multikulturalismu vyznal.

Všimneme si však, že i ona má za hlavní cíl nadvládu islámu nad celým světem. Které odnože se o ni poperou a která nakonec zvítězí jako ta pravá, se nedočtete ani v Koránu ani hádísách. Prozatím všem stačí ten program, jejž mají všechny společný, o nějž jim jde dlouhodobě. A jejž mají i Hútiové ve znaku: „Smrt Americe, smrt Izraeli, prokletí na Židy, vítězství Islámu, Alláh je největší.“

Ač občané Jemenu, nepokládají se za Jemence, nýbrž za islámské globalisty usilující o budování svatého impéria bez hranic a bez občanství. To prozatím znamená být součástí Iránem řízené aliance zvané „Osa odboje“, sdružující šíitské bojůvky v Libanonu, Iráku, Sýrii, Afghánistánu, Pákistánu a porůznu roztroušených po Asii, Africe, a dnes už i Evropě. Jejich podpůrnou páteří jsou íránské revoluční gardy a exportní teroristická armáda zvaná Kuds, která je všechny trénuje a vyzbrojuje.

Vzhůru na Indický oceán!

Po úspěchu v Rudém moři, na nějž Biden nezareagoval dostatečně razantně ani po zabití několika Američanů, si Hutíci dělají zálusk na Indický oceán. Tam se jakoby náhodou konají společné námořní manévry Číny, Ruska a Íránu zvané „Námořní bezpečnostní pás 2024“. Autorem nápadu je Írán, jenž navrhuje vytvořit válečnou (pardon, mírovou) zónu pro členské státy původně ekonomické Šanghajské spolupracovní organizace SCO pod společným vedením Číny a Ruska, jako protiváhu západního vlivu.

K SCO patří ještě Írán, Kazachstán, Indie, Pákistán, Azerbajdžán, Omán a Jihoafrická republika. Ale v této zóně – a tedy přímém ohrožení – jsou taky západní spojenci Austrálie, nový Zéland, Jižní Korea, Japonsko, Thajsko, Singapur – a Tchajvan.

Takže tam má svět zaděláno na další ohnisko možné světové války. Se čtyřmi vlastníky jaderných zbraní a pátým na cestě. Do naší zemičky dvouocasého lva to, pravda, z té dálky možná hned tak nedoletí. Ale i tak to pocítíme, až tu najednou nebude pepř, hřebíček, rýže, ropa, čipy, trička, trenýrky, džíny, botasky – a všechno to, nač jsme si odtamtud zvykli a už neumíme vyrábět.

Psáno pro Deník.to

________________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde: http://www.pi-shop.cz/kuras/

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století.