Nebo to byl velikonoční ramadán? Nad Westminster Abbey, což je londýnská starodávná katedrála anglikánské církve s hrobkami anglických králů a kulturních velikánů, zavlála pákistánská vlajka. Uvnitř se recitovaly modlitby za prosperitu Pákistánu, jeho státníků a lidu a neutuchající přátelství mezi oběma národy.

Proč zrovna Pákistánu, tázali se mnozí Londýňané. Kromě Velikonoc a ramadánu se totiž slavil i pákistánský státní svátek. Něco jako den osvobození od britského imperialistického jha. Jasný důvod k oslavám právě pro Londýn, o němž britský islámský právník a předseda právního výboru Islámské rady Evropy Haitham al-Haddat říká, že když vyjde z domova, připadá si jako v Afghánistánu, ale je v Londonistánu.

Britské Velikonoce a bělošství

V hlavní anglikánské svatyni, starodávné katedrále canterburské, se o velikonoční bohoslužbě recitoval Otčenáš v jazycích urdu a swahili (tedy pákistánštině a východoafričtině), jako „oslava diverzity“. S promítáním podtitulků anglické verze, aby každý věděl, že je stále ještě ve svatyni anglikánské. Přenášela televize BBC.

To vše s požehnáním primase církve arcibiskupa Welbyho. Ten proslul kampaní za vymýcení rasismu v anglikánské církvi, kterou označil za „hluboce institučně rasistickou“ a vyzval k „radikální a rozhodné akci. Zřejmě jakési „derasistifikaci“. Založil k tomu účelu i komitét, který pravidelně vydává zprávy snažící se v bílých farnících vyvolat špatné svědomí za bělošství. Černošští kněží se marně snaží tuto nálepku vyvrátit a několik jich už přešlo do jiných církví. Ale biskupové, a hlavně biskupky melou dál.

„Pěstujme anti-bělošství a rozmlaťmě patriarchát,“ přetrumfla všechny liverpoolská arciděkanka (to je jedna šarže pod biskupem) Miranda Threlfall-Holmes. Po vynadání od několika farníků upřesnila: „Bělost neznamená barvu kůže jako takovou, ale způsob vnímání světa, v němž být bílý se bere jako normál a vše ostatní je odlišné nebo méněcenné“.

Přece kruci nebudu v nějaké rasistické církvi, říká si čím dál víc farníků a prchají do atheična. Velikonoční křesťanské bohoslužby navštívilo v celé Británii necelých šest set tisíc osob. Mešity praskaly ve švech a ramadánoví modlitebníci vytékali na ulici.

Ramadán vítězí

Samotné centrum Londýna – Oxford Street, Regent Street, Piccadilly a Leicester Square – se třpytily třiceti tisíci světly islámských kudrlinek s přáními šťastného ramadánu. Slavnostně je rozžal sám islámský starosta Khan, který kandiduje do třetího volebního období s předem zaručeným úspěchem. Assistoval mu při tom kolosálně úspěšný muslimský developer pan Aziz, jemuž patří několik centrálních budov. Nejznámější z nich, obchodní a zábavní centrum Trocadero, se bude předělávat na kulturní a náboženské centrum islámské.

Na nádraží Kings-Cross vedle jízdních řádů svítily časy ramadánových modliteb a vzkaz Mohamedův „polepšete se, hříšníci“. Za likvidaci Izraele „mezi řekou a mořem“ demonstrovalo 200 tisíc, jako každou sobotu. Tentokrát i se svastikami alias hákovými kříži. Jejich bezúhonnost policisté namítačům hájili ujištěním, že samotné svastiky jsou trestné „jen v určitém kontextu“. Zničení Izraele a skandování „smrt Židům“ takovým kontextem není.

Z parlamentu odstupuje konzervativní poslanec Freer, který za podporu Izraele taktak unikl atentátu od organizace „Muslimové proti křižákům“. Poslanec Anderson byl vyloučen z Konzervativní strany za „rasistický“ výrok, že starostu Khana ovládají islamisté.

Veřejnoprávní vzor – BBC

BBC odmítla propustit dva své reportéry, kteří si na sociálních sítích zajásali nad velkolepým vlasteneckým dílem Hamásu 7. října. Do parlamentu byl zvolen proslulý antisemita Galloway za stranu zvanou „Dělnická“, s jediným programem: Palestina od řeky k moři, Izrael fuj. Za město Rochdale, jedno z těch, která měla největší počet znásilňovaných bílých puberťaček údy pákistánských pasáků, z nichž zdaleka ne všichni byli odsouzeni do vězení. „Příští volby budou o Palestině,“ ujistil je Galloway, když oznamoval vítězství. Tolik Londýn, přibližně.

Královský hrad Windsor uspořádal ramadánovou večeři „iftar“ se souhlasem krále. Hosté se v zahradě opíjeli kokosovým mlékem a přejídali datlemi. Podobné velkolepé večeře za účasti tisíců se konaly na stadionech jako Aston Villa nebo Manchester City.

Právo šaria je tu

Ve Skotsku předseda Skotské národní strany Humza Yousaf podepsal zákon stanovující jako zločin trestaný vězením jakýkoli projev, jímž by se mohl někdo cítit nenáviděn, který odhlasovala většina tamních poslanců. A glasgowská univerzita si za rektora zvolila doktora Ghassana Abu-Sittaha, jehož si studenti oblíbili za jeho oslavování palestinského terorismu Hamásu, Islámského džihádu a Lidové fronty osvobození Palestiny PFLP. Hlasovalo jich pro něj 80 procent.

Národní statistický úřad spočítal, že zatímco porodnost Britů klesla na 1,4 celostátně a v některých částech Londýna až 0,6, přibyly jich za poslední desetiletí záhadně 4 miliony. Nejspíš asi proto, že imigrace dosahuje až 700 tisíc ročně. „Velká výměna“ probíhá plnou parou.

Británie je na kolenou. Chybí jí už jen dotknout se čelem země a vystrčit zadek na Alláha. K tomu už brzy dospěje pod vládou Labour Party, která po ostudném výkonu konzervativců zaručeně vyhraje příští volby. A chystá se uzákonit trestný čin „islamofobie“ jako „zakořeněný v rasismu a ohrožující projevy muslimství nebo za muslimství pokládané“. A to už je zákon šaria v plné své kráse.

Psáno pro Deník.to

________________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde: http://www.pi-shop.cz/kuras/

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století.