Všeobecně neuznávaný stát má nyní šanci na světovou akceptaci. Přišla ale ve špatnou dobu.

Na jihu Rudého moře se Arabský poloostrov přibližuje k africké pevnině na vzdálenost pouhých 26 kilometrů. Úžině se říká Báb-al-Mandab (Brána nářků; neplést se Zdí nářků, která stojí v Jeruzalémě) a v dějinách lidstva sehrála zhruba dvě důležité role. Jednu v hlubokém pravěku, protože dnes se soudí, že právě tudy se někdy před cca 125 000 lety přepravila menší skupina lidí (snad jen 500 osob) z Afriky do Asie, čímž začala kolonizace světa současným druhem člověka, ta, která postupně odzvonila všem jiným neandertálcům, denisovanům atd. Druhou po dokončení Suezského průplavu v roce 1869, protože tím se zkrátilo námořní propojení mezi Evropou a Asií o více než 6000 kilometrů, a navíc nová cesta vedla skrze regiony s lepším počasím. Tak se z naprosto zapomenuté „Brány nářků“ stala jedna z nejfrekventovanějších obchodních cest světa.

Průliv Báb-al-Mandab z vesmíru, zdroj

Národy a státy sousedící s Báb-al-Mandabem vesměs najdeme na spodcích světových žebříčků vyspělosti a životní úrovně. Eritrea je jednomužná diktatura jistého Isaiase Afwerkiho, který si hraje na afrického Stalina. Jemen je pouštní peklo sužované rozjetou sektářskou válkou, do níž strkají prsty různé mocnosti, Džibutsko je klientský stát Francie a zároveň hostitel několika námořních základen dalších států (americké, čínské a japonské; ach, ta diverzita), no a pak je tu Somálsko, o němž bude dneska řeč.

Somálci jsou jedno etnikum mluvící jedním jazykem, ale k národnímu státu mají daleko. Je to ve svém základu kmenová (klanová) společnost, nad kterou sedí veškeré státní struktury dost nejistě, protože primární loajalita lidí není vůči státu, ale vůči klanu. Nějaké společné zákony atd. se pak vymáhají dost těžko, a i ve vyspělejších oblastech světa trval vývoj od kmenů ke státům dlouhé stovky let.

Od bývalého Somálska, které se v roce 1991 v podstatě rozpadlo na kmenové oblasti, se odtrhl takzvaný Somaliland, což je právě ta severní část Somálska, která leží nejblíže ke strategické „Bráně nářků“. Somaliland byl po určitou část 20. století pod britskou správou a patrně to tu zanechalo kulturní stopy; ačkoliv je to pořád ještě v základu kmenová společnost, posun směrem k modernímu státu tu pokročil daleko více než na jihu. (Specifickou nárazníkovou oblastí je Sool, ovládaný kmenem Dhulbahante, který tak úplně nepatří tam ani onam.) Somaliland má parlament, prezidenta, několik skutečných politických stran a konají se v něm volby, které nejsou úplnou fraškou. V prezidentském úřadě se za tři desítky let existence země vystřídalo pět lidí, kteří ani nebyli navzájem příbuzní – na poměry rozvojového světa velmi slušný standard politické plurality.

Poloha Somalilandu na mapě, autor: Flappiefh with some additional modifications by Offnfopt, zdroj: Wikipedia, CC BY-SA 3.0

Co Somalilandu schází, je mezinárodní uznání. Tím, že se odtrhl jednostranně, se jej jiné státy bojí akceptovat. Mnoho současných států světa má své vlastní problémy se separatisty (v Evropě třeba Belgie a Španělsko), a nechtějí přispět ke vzniku precedentu; a konkrétně Afrika se svými pofiderními hranicemi z koloniálních dob je takových citlivých míst plná. A tak, ačkoliv Somaliland reálně existuje už více než 30 let, má zatím diplomatické styky jenom s několika nečleny OSN, například s Tchaj-wanem.

Jestli v Somalilandu celou tu dobu čekali na vhodnou příležitost, teď ji patrně mají. Bezpečnostní situace v oblasti se značně zhoršila po útoku Hamásu na Izrael 7. října 2023. Jemenští Húsiové, „povstalci v sandálech“, dostali od Íránu značné množství zbraní schopných dostřelit na lodi proplouvající „Branou nářků“ a začali na některé lodi skutečně útočit. Vedlo to k velkému přesměrování lodního provozu, který se začíná zase vyhýbat Rudému moři a raději pluje kolem celé Afriky.

V následující mapce námořního provozu jsou oranžově vyznačeny lodě, které změnily původně plánovaný kurz (z libovolných důvodů). Je jich opravdu hodně.

Zdroj

Přesměrovat lodě kolem jižní Afriky je sice svého druhu řešení, ale velice drahé. Musíte uplout o několik tisíc kilometrů více, což znamená více spálené nafty, více hodin odpracovaných námořníky, ale zejména mnohem horší oběhy lodí. Pro ekonomiku provozu je zásadní rozdíl, stihnete-li se mezi východní Asií a Evropou za rok přeplavit 5x nebo 3x, protože zákazník za pomalejší dopravu rozhodně nezaplatí víc peněz. Navíc je tu i logistický problém s loďmi samotnými, protože ta plavidla se občas potřebují zastavit v přístavu k řešení nějakého technického problému nebo doplnění paliva, a africké přístavy podél odklonové trasy na tuto skokově zvýšenou zátěž prostě nestačí.

Tím pádem vzniká otázka, zda se ten samorostlý Somaliland dá i nadále ignorovat. Ve srovnání s ostatními státy v oblasti je jakžtakž funkční a netrpí na svém území žádné teroristy. Je žádoucí, aby to tak i zůstalo, protože druhé hnízdo nějakých „bojovníků v sandálech“ v tomto kritickém regionu by znamenalo značný bolehlav.

Pokud dojde k uznání Somalilandu, patrně se tak stane nějakým pokoutním způsobem. V téhle souvislosti je zajímavá právě uzavřená etiopsko-somalilandská smlouva, podle které si Etiopie zajistí přístup k oceánu pomocí nějakého somalilandského přístavu (v úvahu připadá hlavně Berbera), a to jak pro svoji obchodní plavbu, tak možná i pro nějaká budoucí plavidla etiopského námořnictva. V současnosti je Etiopie vnitrozemský stát, který nicméně už od počátku století výrazně hospodářsky roste a potřebuje co nejvíc způsobů, jak dostat výrobky svého nově vznikajícího průmyslu na světový trh. Momentálně k vývozu slouží nová železnice do Džibutska, a somalilandský přístav by měl být dalším želízkem v ohni. Časem asi dojde k nějaké dohodě i s Eritreou a vzniku třetího koridoru, ale stodvacetimilionový stát jako Etiopie určitě nechce být závislý na náladách nějakého pana Afwerkiho.

Nu, a Somaliland tvrdí, že příslušná smlouva říká, že Etiopie, jako první členský stát OSN, Somaliland oficiálně uzná. Samotná Etiopie statečně mlží a řekla, že dohoda „obsahuje ustanovení k hloubkovému vyhodnocení směrem k zaujetí pozice vůči úsilí Somalilandu o získání uznání“, což zní skoro jako parodie na běžný lidský jazyk. Nejvíce potrefené Somálsko promptně přijalo zákon, že smlouva je neplatná, což ale na její implementaci asi nebude mít žádný faktický vliv.

Jojo, multilaterální svět a jeho krásy. Ale na žebříčku potenciálních partnerů, se kterými se lze případně dohadovat, je Somaliland asi o dost výše než nějaké Íránem podporované milice. V padesáti odstínech šedi, které zde panují, se totiž dá aspoň říci, že zatím Somalilandští nikdy nedělali zbytku světa úmyslně problémy.

PS. Dostávám dotazy, co se se mnou stalo. S výjimkou nepříjemného zubařského zákroku, který mě na pár dní vyřadil úplně, nic zvláštního – jenom jsem se pustil do důkladné práce na Zapomenutých příbězích 7. Momentálně mám napsáno asi dvě třetiny knihy. Hrubý text (před korekturami) by mohl být hotov tak koncem února, pak dám knihu do předprodeje. Mimochodem, od 1. ledna je na knihy nulová DPH, tak jsem vám zlevnil. Ať nikdo netvrdí, že jsou všichni obchodníci vydřiduši.

Poslední dobou mě při tom psaní ZP7 provází dotěrná otázka, kdy tu sérii vlastně utnout. Není to brazilská mýdlová opera a donekonečna se natahovat nedá, témata postupně ubývají. Zatím si myslím, že by těch dílů mohlo být celkově devět. Kdo ví.

Hudební epilog
Venku je taková zima, že i přízraky zalezly.

***************************************************************************************
ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY 6
Šesté pokračování série Zapomenutých příběhů, dalších třináct kapitol na různá témata. Dozvíte se něco o padajících Kometách, válce s červy nebo o řešení životně důležité otázky „Kde probůh jsem?“. Jeden příběh za druhým je fascinujícím dílkem skládačky v obraze světa, ve kterém žijeme v blahoslavené nevědomosti. Kniha je jako vždy doprovázena rozsáhlou obrázkovou přílohou.
Zapomenuté příběhy 6 si můžete objednat na této adrese.
Všechny knihy autora lze získat ve zvýhodněném balíčku zde.