Sovětský svaz utrpěl v osmdesátých letech v Afghánistánu těžké ztráty, které vedly v roce 1987 k rozhodnutí tehdejšího sovětského vedení stáhnout svá vojska z této země. Ztráta prestiže spolu s vysokými ztrátami na životech byly jednou z hlavních příčin rozpadu sovětského impéria v roce 1991. Dlouhá, téměř sedmdesátiletá existence komunisty ovládaného Sovětského svazu tak skončila do dvou let od odchodu posledního sovětského vojáka z Afghánistánu (rok 1989).

A sovětské ztráty v Afghánistánu? Téměř 15 tisíc mrtvých.

Podíváme-li se na současné ruské ztráty na Ukrajině, zjišťujeme, že jen za posledních 100 dnů (od 9.10.2022 do 17.1.2023) zaznamenala ruská armáda téměř 55 tisíc padlých!

Pozn. Ztráty padlých ruské armády (uváděné Ozbrojenými silami Ukrajiny) jsou sice deklarované jako odhadované, ale do těchto ztrát se počítají jen padlí ruští vojáci s ostatky. Zajatci nebo nezvěstní se do tohoto seznamu nezapočítávají. Údaje nelze ověřit z nezávislého zdroje.

Jde o více jak trojnásobek počtu padlých za války v Afghánistánu, jež v této středoasijské zemi trvala s různou intenzitou 10 let. Na Ukrajině udávané počty padlých ruských vojáků za měsíc v současnosti převyšují často ztráty, které tehdejší Sovětský svaz utrpěl za celou afghánskou anabázi. Zvýšený počet padlých ruských vojáků souvisí s nasazováním „mobiků“, čerstvě odvedených, nevycvičených a špatně vybavených ruských mužů, kteří v prvních liniích slouží často jako „potrava“ pro ukrajinská děla při útocích hlavně v oblasti Bachmutu, Avdijivky a Soledaru, kde je nasazuje hlavně Wagnerova armáda.

Opotřebovávací válka na Ukrajině graduje, ruské armádě narůstají obří ztráty těžké vojenské techniky (2309 kusů) zahrnující 624 zničených tanků, 1071 obrněných vozidel (téměř 11 zničených denně), 614 zničených děl a houfnic (klíčové pro ofenzivní operace) nepočítaje do této položky raketomety (93kompletů!) a 980 cisteren a nákladních vozidel, které se stávají klíčové pro převoz vojenského materiálu při častých výpadcích a ochromení železniční sítě (hlavně na jihu), což se může na jaře stát jedním z rozhodujících faktorů oslabení ruské armády při předpokládané jižní protiofenzívě ukrajinské armády.

Nezanedbatelné nejsou ani ztráty vrtulníků, letadel a střel s plochou dráhou letu terorizující civilní obyvatelstvo. Hodnota jednoho sestřeleného nebo na zemi zlikvidovaného ruského vrtulníku mnohonásobně převyšuje hodnotu ručně vystřelené protitankové střely nebo rakety. Čtyřicet sestřelených vrtulníků za 100 dnů se nedá nahradit v příštím půl roce. Odhadovaná hodnota vrtulníku Ka-52 (přezdívaného Aligátor) je více než 16 milionů dolarů, tedy asi 352 milionů Kč. Po finanční stránce se jedná o ztráty v hodnotě sta miliónů dolarů, jen v průběhu pouhých sto dnů.

Jedinou výjimkou byly íránské drony, tam byla ekonomika opačná, proto měla velký přínos dodávka protiletadlových baterií se střelivem a výkonným radarem jako je německý systém Gepard.

Nenápadnou položkou ve výčtu je počet sestřelených dronů (786 kusů), jde ale o významný údaj, poněvadž účinné využití těžké techniky dnes závisí na nasazení dostatečného počtu dronů a schopnosti likvidace dronů na straně protivníka.

Samozřejmě, že i ukrajinská armáda má velké problémy se zničenou nebo dočasně vyřazenou technikou, ale zde velkou pomoc hraje technické a výrobní zázemí ve státech střední Evropy (ČR, Polsko, Slovensko), kde dochází k opravám a modernizaci vojenské techniky.

Existují i další nesmírně klíčové faktory, které se do tabulek nevejdou, jedním z nich je množství dělostřelecké munice. Již nyní je ruská dělostřelecká palba na třetině oproti jarním měsícům (z 60 na 20 tisíc vystřelených nábojů denně), některé zdroje dokonce uvádějí snížení intenzity ruského dělostřelectva z podzimních 20 tisíc na 5 tisíc nábojů denně! Připočteme-li problém opotřebení hlavní, docházíme k jednoduchému závěru, že pokud míra ztrát ruské armády bude tímto tempem pokračovat a Putin nesežene velkého dodavatele z KLDR nebo jiné země, nebude mít tuto techniku čím nahradit.

V dalších měsících bude záležet na objemu dodávek západní techniky v kombinaci s výcvikem a schopností ukrajinské armády si osvojit tuto nově dodanou západní techniku, protože čas se krátí a Rusko nespí. Také se snaží posílit své jednotky jak živou, částečně vycvičenou silou, tak dodávkami své starší techniky ze skladů. Sice se kvalitou nedají porovnat se západní technikou, ale statisíce nově odvedených v kombinaci s urputnou obranou by pro ukrajinské ofenzívy na jaře mohlo znamenat vysoké ztráty.

V příštích týdnech se uvidí.