Když jsem posledně navštívil za účelem nákupu řetězec, naskytla se mi obvyklá podívaná. Několik zákazníků a zákaznic se urputně snažilo odvinovací igelitový pytlík přizpůsobit potřebě a něco do něj vložit. Slinili, foukali, mávali a především neoprávněně nadávali. Neoprávněně proto, že nebyli dostatečně gramotní.

Vzpomeňme, jak před několika léty, když nepřizpůsobitelní občané své sociální dávky prohrávali v automatech, bylo obviňováno školství, že dostatečně nezajistilo finanční gramotnost obyvatel. Že si své dávky nerozprostřeli na celé období, a proto museli svoji hmotnou nouzi předkládat úřadům více a opětovně. Je to s podivem, že i předprimitivní obyvatelé této planety věděli, že k přežití přes zimu si nějaké zásoby nashromáždit musí.

Proto je namístě, podobně jako u gramotnosti finanční, navrhnout dovzdělávání v oblasti balení. A tak posílit onu gramotnost. Možná, že by nebylo od věci i navrhnout zřízení pro tuto oblast nějakou vysokou školu či alespoň fakultu nebo katedru. V následujícím se pokusím na několika příkladech návrh odůvodnit.

Začnu u láhvového piva. Národní lahodný nápoj jsou ochotni konzumenti otvírat i krajně nedůstojným způsobem. Hřebíkem, o futra či dokonce zednickou lžící. A Evropská komise mlčí. Ani náznakem nedá najevo, že ji tak zásadní problém zajímá. A tak výrobci nevědí, kolik vroubků má mít korunka na lahvi. Spotřebitel tápe, jaký má použít otvírák a kde jej v domácnosti, v práci či ve veřejném prostoru může naleznout.

U lékovek a ředidel je to jednodušší. Po krátkém či delším zacvičení volby vhodné kombinace: Otočit doprava otočit doleva, zatáhnout, zatlačit, se očekávaný výsledek dostaví a je otevřeno. Pravda, riziko potřísnění je dosti velké. Zkušenost napovídá, že děti jsou na to zručnější. I k těm lékům se dostanou snadněji, než dědové, kteří léky užívají.

Konzervy, s naznačením, že stačí zatáhnout, abychom se dostali k obsahu, mají někdy obal spíše pancéřovaný. Měly by být pro distribuci doplněny obvazem či alespoň náplastí pro zastavení krvácení.

Snad největší dobrodružství prožijeme, když otevíráme krabici, v které je jako dárek pod stromeček zabalený nějaký elektrospotřebič. Televizor, video, kafemlýnek, počítač … mají jedno společné. K běžnému obchodnímu balení přidáváme ještě naše vánoční zdobení k duchovnímu zvýraznění Vánoc, neuvědomujíce si, že je bude někdo muset odstraňovat, aby se dostal k původnímu balení obchodnímu.

Ještě než vyhledáme nástroj k otevření krabice, si povšimneme, že je šipkami dolů. V několika jazycích je nám sděleno, co jsme si koupili, a když jsme byli v obchodě ujištěni, že se jedná o tradiční světoznámou značku, dozvíme se: Made in China. Zvolíme nářadí na otevření papundeklové krabice. Jemné nůžky neobstojí. Postupně je zaměňujeme, až držíme v rukou majzl či řeznický nůž. Nebezpečí poškození spotřebiče či úrazu se zvětšují. Povedlo se. Vnitřní prostor je vyplněn spotřebičem a doplněn dokola množstvím polystyrenových výplní. Pokusy vytáhnout z krabice jen spotřebič selhávají. Když se to za pomoci ostatních členů rodiny podaří, zjistíme po celé místnosti nepořádek. Mezi ním objevíme návod k použití. Objemnou, asi padesátijazyčnou knihu.

Nalistujeme si jazyk, kterému rozumíme nejlépe. Následně zjistíme, že didaktické zpracování návodu je fantastické. Spousta zákazů a upozornění v nás vzbuzuje obavy, zda se tento spotřebič vůbec dá použít k tomu, k čemu je určený. Dá. O tom se přesvědčíme pokusem a riskantním připojením k síti. Ovšem jen pokud je síťový vypínač jednoznačně identifikovatelný.

Stačí několik tlačítek určených k obsluze, aby nám to vneslo do hlavy zmatek. Složitost nám přináší způsob obsluhy. Ne každé tlačítko je určeno k úkonům zapnuto – vypnuto. Některé činnosti zařízení požadují stisknout třeba tlačítka dvě, buď současně, nebo v časovém odstupu. Některá tlačítka chtějí být stisknutá déle. Dokonce některá opakovaně. Takže i poměrně malý počet obslužných tlačítek, na první pohled navozující jednoduchou obsluhu, umožňuje nastavit velký počet vstupních stavů, z nichž jen některé jsou funkční. Metodou zkoušek a omylů se nám podaří navodit i to, že se přístroj zablokuje, protože předvídající inženýr předpokládal, že jím navržené technické zařízení bude obsluhovat osoba s olšovýma rukama a s technickým uvažováním na nízkém stupni, a hazardní stavy zablokoval. A stane-li se i to, je to malér. Přístroj si takovéto počínání zaznamená a následně z tohoto záznamu jsou z vás schopni v servisu udělat osla, který si nepřečetl nesrozumitelný návod.

K mnohajazyčnému návodu snad ještě potěšitelnou myšlenku. Že k našemu českému dorozumívání používáme téměř normální abecedu. I když některá písmena jsou deformovaná háčky a čárkami, je to pořád srozumitelnější než čínské či arabské znaky. Ale zvykejme si. Naši multikulturalisté si jistě najdou způsob, jak se i tyto začnou čím dál častěji objevovat v našem veřejném prostoru. Nejen prostřednictvím návodů ke spotřebičům.

A tak před námi je onen přístroj zatím neporušený, nepořádek po rozbalování a krabice. A my máme radost, že vše se podařilo.

Několika řádky jsem chtěl naznačit, jak je důležité výrobek krásně zabalit. Přesvědčil jsem se o tom ještě ve výše zmíněném řetězci. V regálu se zahradnickými potřebami jsem objevil slepičince. Kilo prodávali za 139 Kč. Dráže jak vepřové. Nejsou z dovozu, je to český produkt. S objevem jsem běžel za známým zahradníkem, který slepice pěstuje: „Nevyhazuj ten hnůj jen tak na záhony. Pěkně jej zabal a prodávej.“ Odpověděl: „Asi to bude nějak upravované.“ Myslel jsem si: „Asi navoněné.“

Možná i dárek k Vánocům. Někomu. Dovedeme jej vyrobit u nás doma.