Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Zlá vteřina - o jednu dřív, nebo o jednu později by se to třeba už nestalo ...

To je úplně špatný přístup. Na vteřině nebylo nic špatného. Bylo to naprosto dementní rozhodnutí jednoho člověka. Dokud si to neřeknete takhle, jste adept na něco podobného.

Je lépe být v 18:00 h v Brně než v 17:30 v márnici.... J.L. end

Jako byste věděl, co se mi včera přihodilo... V Brně jsem vyjel z Husovického tunelu a po dvouproudém viaduktu pokračoval směrem ven z Brna... Už padala tma, podle teploměru bylo mírně pod nulou. Nejel jsem krokem, ani rychle, snad nějakých 65 km/h...

A najednou mě skutečně vyděsil zvuk "vytuněného" výfuku, když se kolem mne prohnal nějaký Fittipaldi... Podle mého odhadu musel jet tak o 100, možná i víc km/h rychleji než já... A dobržďoval pak na sjezd k obchodnímu centru...

Takoví lidé by neměli přicházet o řidičák, ale snad i o to auto... Podobné je to s těmi, co kolem škol jezdí jako na Grand Prix...

Ještě jsem neslyšel (a ono by se to rychle rozneslo), že by za jízdu v tunelu nějakému takovému raplovi vzali papíry. Dokonce ani nevím o případu, že by někdo platil pokutu. A to mají kamery u obou tubusů v obou směrech.

Ale zkuste jet např. přes Židlochovice nebo Pohořelice 55 km/h a do měsíce přijde dopis na pětikilo pro vylepšení obecního rozpočtu.

Když vezmu v úvahu, jaké mizivé procento lidí se přepravuje někdy poloprázdnými vlaky, je naprostý nesmysl závory používat na zastavení automobilové dopravy.

Je načase to změnit, aby vlaky čekaly, až projedou automobily.

Také si dost dobře neumím představit, jak na přejezdu nějaký uspěchaný strojvůdce zvedá nebo podjíždí závory, které pochopitelně budou napříč kolejemi a ne napříč silnicí, jako je tomu dosud.

I jako vtip to je slabý.

Hochu,

tak to jsi zřejmě světlá výjimka mezi taxikáři.

Ať ti to vydrží

Bylo to v prvním či druhém roku mého ježdění. jel jsem po D1 směrem na Brno a nedával jsem pořádně pozor, asi jsem byl zamyšlen a nevšim si, že přede mnou vznikla kolona. Byl jsem v levém pruhu a jel z kopce dolů. Šlápnul jsem na brzdu a s hrůzou sledoval, jak se ve smyku přibližuji k autu přede mnou. Po pravé straně jsem mněl kamion. Jak jsem se blížil, bylo mi jasné, že to neubrzdím, nicméně pak jsem si všim, že před kamionem po pravé straně je volný prostor, tak jsem to ve smyku uklidil před kamion. Když jsem zůstal stát, byl jsem asi metr před zadkem auta, ke kterému jsem se blížil. Ta úleva byla obrovská.

Kdysi se mi stalo, co mě ještě teď mrazí. Jel jsem na motorce někde na Vinohradech a na křižovatce jsem odbočoval doleva. Proti mě jel městský autobus a také blikal doleva. Naštěstí jsem si všimnul, že jede moc rychle a tak jsem raději zastavil. A on jel rovně! A tak jsem si zachránil zdraví a možná i život.

S oblibou tvrdím, že pokud možno neriskuju, protože mi úplně stačí ta rizika, do kterých se vrhnu, i když nechci.

A ano, rutina je velkým zrádcem. Suverénně jsem vpalil z vedlejší na hlavní. Protože tam byla VZDYCKY hlavní. O to hůř, že jsem tam jel po letech, takže ani pro místní to nebyla novinka a s takovými blby dávno nepočítali. Naštěstí byl všude klid a prošlo mi to.

A jednou jsem jel na červenou tak, že na známé křižovatce udělali semafor. I radoval jsem se, že je to skvělé a vůbec mi nedošlo, že svítí červená. A zase klika: byl jsem na vedlejsi, takže jsem klasický dával přednost a jen žasnul, co za pitomost umím vyrobit.

Tyto texty patří k tomu nejzajímavějšímu, co na Psu v současné době vychází. Předvádějí syrovost obyčejného života. Žádná intelektuálská stylizace.