22.2.2024 | Svátek má Petr


POČASÍ: Trosečníkem na ledě

7.12.2023

Po dlouhé době nastala zima zimovatá se vším všudy, s ledovkou i s tím, čemu Jarek Nohavica láskyplně říká bílé svinstvo. Toho je teď všude plno, tohle jsme nezažili dlouhá léta. Na vědomí jsem zimu vzal minulé úterý. Vím to přesně, protože jsem se vracel ze křtu krvelačně fantastické povídkové sbírky, ve které mám taky svůj opus o robotovi, který věřil na Ježíška. O ní ale mluvit nebudu, spíš o křehkosti našeho lidského pinožení a taky o nátuře.

Vracel jsem se z Prahy k nám do Zvole, je to kousek, nějakých pětadvacet kilometrů. Nedělo se nic, silnice pohodově sjízdná. Dojel jsem k sousední obci Ohrobec. Mimochodem, to „hrobec‟ v názvu prý připomíná, že tam někde měli pohřebiště Keltové, když měli své oppidum pro dvacet tisíc obyvatel v oblasti zvané Závist, je to na Zbraslavi. Domů jsem to měl dva kiláky. A najednou vidím malér. Ledovka. Na boční silnici z Lhoty štrůdl aut i autobusů. První auto ve škarpě. Druhé auto ve škarpě. Jedu dál a po třech stech metrech autobus zaseklý v zatáčce. Dva kiláky od domova, pět minut poklidné jízdy hluboko pod limitem zákona. Najednou, jako když se rozevře opona, vypadnete z luxusního poklidu pěkně vyhřátého autíčka, obklopen klasickou hudbou z repráků ve dveřích, ve ventilaci vůně, kupuju si speciální, s nádechem santalového dřeva. Teď bác, začnete přemýšlet, jestli máte dost benzínu a na nohou dost teplé boty a jestli bejvalo nebylo lepší si vzít teplejší kabát. V průběhu minuty, dvou jste na ostrově obklopeném nepřátelským prostředím. Je vám ouvej. Jste v podstatě ve vesnici, za okny si lidé užívají čas před adventem.

Nebylo to příjemné. Projel jsem to, dostal jsem se domů. Ljuba byla na cestách a vracela se až ráno. Ptal jsem se, kolik aut bylo ve škarpě u Ohrobce. Ona, že dvě. Čímž se dostávám k té nátuře.

Oni ti pohodáři, co skončili ve škarpě, si taky hověli v teplíčku a poslouchali rádio a možná taky měli u větráku vůničku. Načež šup a byl ve škarpě jeden, ten druhý byl kousek za ním, možná oba výlety do pangejtu souvisí. Pak už tam neskončil nikdo.

Věc nátury. V pohodičce nevnímáme nebezpečí. Až když je naprosto jasné, že nastalo ouvej. Dva borci ve škarpě? To abych dal nohu z plynu. A pořádně koukal. A zapomněl na to, že mám na podlaze brzdu. Auto ve škarpě, to je nejúčinnější značka Pozor náledí. Bude jich přibývat, tak ať taky neskončíte jako značka. Pomůže noha z plynu a pohodička přenesená do rychlosti jízdy.

Což se ostatně vyplácí, i když zrovna není náledí, jako třeba právě teď všude možně je a závěje a kalamita, kam se podíváte.

Psáno pro ČRo Plus