Pro mě nejdůležitější událost právě minulého víkendu… Že by mistrovství světa v hokeji? Co vás vede. Je to Svět knihy, každoroční velejarmark na Výstavišti v Praze Holešovicích. Býval v Průmyslovém paláci, teď už několik let v budovách a stanech kolem Křižíkovy fontány. K tomu jen pár poznámek k Průmyslovému paláci. Geodeti ho začali zaměřovat na zelené louce v březnu 1890, v září 1890 přišla povodeň tak obrovská, že strhla Karlův most, ale jak opadla začalo se stavět a v květnu následujícího roku palác slavnostně otevíral arcivévoda Karel Ludvík. V nové době palác vyhořel, pod správou magistrátu ho opravují od roku 2018 a jak jsem to omrk, hned tak hotovi nebudou. Což je dobře, protože veletrh, rozprsknutý po halách a stanech má velice příjemnou až veselou atmosféru, je to tu všechno jaksi uvolněnější než v jediné ohromné budově. Co všechno jsem tam viděl? Uvedu jen malý střípek z čerstvých zážitků. Uvnitř v těch halách je hodně lidí, dá se říct, že je to dav, valí se sem a zase tam. Valím se taky a najednou jakési zavlnění, lidi uhýbají. Přesto jdu dál a ouha: na zemi sedí maličký chlapeček skloněný nad čímsi elektronickým, jakýsi tablet to byl. Správná knižní pointa by byla, že si ten chlapeček četl. Ale kdepak, jinak je život, jinak je sen. Nečetl si na knižním veletrhu, mastil počítačovou hru. Věřím, že než dospěje ho hry omrzí a začne číst knížky a v tu dobu se oprava Průmyslového paláce bude chýlit k závěru a možná že se Svět knihy bude pořádat už pod jeho střechou.

Byl jsem tam jak se říká služebně, dokonce dvakrát, v pátek a sobotu. V sobotu jsme křtili mou novou knížku Zlatý pomeranč, ale v pátek jsem byl taky na křtu. Byla to audiokniha a figuroval jsem tam jako překladatel, nikoli jako autor. Je to s tím mým překladatelstvím takové zamotané, jsem v tomto ohledu amatér a pletl jsem se skutečným překladatelům do řemesla jen za minulého režimu v zlatých dobách samizdatového vydávání. Se skutečným překladatelem panem Rauvolfem jsme besedovali o problémech překladu Gibsonova Neuromancera. Večer, už doma, jsem náhodou narazil na internetu na stať pojednávajících o slovech, která nejdou přeložit. Uvedu jeden příklad. V jazyce jahgan je slovo – zkusím ho vyslovit – mamihlapinatapai. Znamená to „pohled dvou mlčenlivých lidí, kteří by se chtěli do něčeho pustit ale žádný nechce být první‟. Ještě štěstí, že Gibson svého Neuromancera napsal anglicky a ne v jazyce jahgan. To by nás s panem Rauvolfem museli na besedu na Světě knihy dovézt rovnou z blázince ve svěracích kazajkách.

Psáno pro ČRo Plus

___________________________________________________________
PŮVOD TAJEMNÉHO ROBOTA PŘIVEDE MĚSÍC NA POKRAJ ZKÁZY

Jsi robot? Tak ti tu tvou plechovou držku rozmlátíme! Ano, roboti zažívají v Arkádii špatné časy. Starožitníci Kuba Nedomý a kyborg Dědek Čuchák ovšem ani na vteřinu neváhají postavit se na správnou stranu. Odpověď na způsob, jak vrátit plecháčům důstojnost, se skrývá ve Zlatém pomeranči. Kdo je Bejby, jenž se z něho zrodil? Robot? Polymorf? Nekontrolovaný experiment? Dost možná všechno dohromady. Hlavně a především je to ale bytost, která dokáže Kubovi s Dědkem pěkně zkomplikovat život…
Nová akční sci-fi z oblíbeného cyklu Arkádie, která postavami a prostředím volně navazuje na knihy Hvězda mého života, Ultimus, Hu! Povídky Dědka Čucháka a Ostrov nesmrtelných.
K dostání všude, ale i zde.