V pátek odpoledne jsem jel s Ljubou na nákup. Otevřeli letos v Břežanech sámošku, pěkně velkou ale zase ne moc velkou. Když je malá, nemají tam výběr na jaký jsme si zvykli a v těch opravdu velkých abyste si obuli kolečkové brusle. Takže tahle je tak akorát.

V pátek odpoledne je tam cvrkot. Už sama silnice byla pěkně ucpaná a spousta aut zajížděla na parkoviště a vyjížděla. Chce to klid a hlavně nespěchat. Takže jedu, nespěchám při zajíždění do parkoviště a koukám, že vyjíždí paní v modré fordce a na střeše má nákup. Začal jsem troubit a mával jsem a ukazoval. Paní si mě všimla a myslela, čert ví, co si myslela, protože se smála a mávala na mě a nejspíš si říkala, to je nějaký veselý chlapík.

Minuli jsme se, já pořád mával a ukazoval, jenže to už musela dávat přednost na hlavní, někdo ji pustil a ona zaplula do proudu aut na hlavní silnici a vydala se ku Praze s nákupem na střeše.

Je pravděpodobnost jedna k milionu, že nákup dovezla domů… podle toho, kam až jela. Nejblíž je Písnice, ale na nadjezdu Pražského okruhu je hupanec… Já jednou takhle dovezl domů flašku mlíka, kterou jsem si položil ke stírači při odemykání, měl jsem plné ruce a flašku tam zapomněl. Jenže u stírače je žlábek u kapoty. Ach jo, nejspíš jí ten nákup spadl a auta z něho udělala placku. Jí samotné muselo vrtat hlavou, co to bylo za týpka a proč na ni mával, kdo to mohl být? Spolužák ve stylu „holky z naší školky‟?

Mě to taky leží v hlavě, hlavně ta bezmoc, když vidíte, jak auto z nákupem na střeše vplouvá do železné řeky aut. No co, škoda nákupu a snad se nikomu nic nestalo. Mám horší vzpomínku. To jsem jednou – shodou okolností to bylo taky v pátek odpoledne – vyjížděl z Prahy a v Sokolské ulici před Nuselským mostem nával, auta ve třech pruzích. Podotýkám, že je to už hodně let, tenkrát ještě nebyly mobily. Takže jedu a koukám, vpravo ode mě ve středním pruhu auto a za volantem chlap ožralý jak mužik. Bimbala mu hlava a sotva koukal. Jelo se krok sun krok, ale náš pruh zrychlil a chlap mi zmizel z očí. Z paměti ne.

Poučení z toho není žádné velké, železnou řeku aut nezastavíte. Tak aspoň poučení dílčí, jedno malé, druhé hodně větší. To malé: nedávejte nákup na střechu. To velké je nabíledni: nepijte, a když tak s mírou. A v žádné případě s tím nelezte za volant. Nákup na střeše, ten je aspoň – pro okolí – snad zábavný, ale na opilci za volantem není pozitivního vůbec, ale zhola vůbec nic.