Za socialismu se neustále někde prováděla nějaká inventura. Protože ono se strašně kradlo. Ne tedy celé fabriky, jako po únoru anebo po listopadu, ale kradlo se po kouskách a furt. Ze státního. Lidi si dokázali nakrást z fabriky cihly i cement na garáž, a nechtějte se ani ptát, z čeho se stavěly tehdejší vlastnický šlágr a to chaty. Heslem bylo: „Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu“. Kvůli tomu byl vymyšlen paragraf o „rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví“ což byl jaksi předchůdce dnešních paragrafů o rozkrádání majetku Evropské Unie. I když za to byly a jsou „pálky“, na samotnou frekvenci kradení to má minimální vliv. A protože inventura je součet toho, kde, co je probíhala i „tělesná inventura“.

Podle hesla: čí je to ručička, čí je to pusinka, jak to, že to nejde rozepnout? necháš toho…! Čí je to prdelka? Tam NEŠAHEJ! Atd. Pokud byl termín významného státního svátku či momentálně revizionisti a imperialisti zlobili a naváděli mládež k nepravostem anebo bylo výročí nějaké té bolševické zhovadilosti, bylo lepší se jít opít do hospody. Neboť orgáni si v těchto dobách brali občanské průkazy i mládež z parků s sebou.

Pro tyto případy a také pro všechny ostatní dny, kdy bylo buď příliš vedro, či naopak zima, sucho nebo mokro, setkávali jsme se my umělci s dívkami v pohostinstvích.

Umělcem byl každý z nás a jak zpívá Pavel Bobek: …a z nebe padal dívek déšť. Bylo nám z duše jedno, kde budeme spát, hlavně když nikdo nespal sám, měl bych se vlastně stydět, ale musím se spíš smát, když na ta léta vzpomínám.

Do kavárny Slavia jsme chodili spřádat plány a dívky tam za námi přicházely z okolních středních i vysokých škol s taškami. Házely je pod židle, a pak, když jsme je vyprovázeli domů, kývaly s nimi v jedné ruce a odmítaly nám je nechat nést, protože věděly, že dlouhé vlasy, krátké sukně a pohyb, který jejich tělům udělovala těžká středoškolská taška, dávají dohromady půvabný obrázek.

K večeru jsme se setkávali na Malé Straně v hospodě U Krále brabantského nebo rovnou U Napoleona. Turistů v té době bylo pomálu, takže v malostranských hospodách posedávali studenti, sem tam ožralý jezéďák, co se ztratil ze zájezdu, a místní obyvatelé. Pivo bylo vynikající, guláš se skládal z několika vodových knedlíků, UHO (univerzální hnědé omáčky) a dvou, výjimečně a naprosto svátečně ze tří, kousků masa, o celkové váze cca tři deka. Jak to kreslil kdysi pan Jiránek (anebo to byl někdo jiný?), jak ten pán stojící před novostavbou říká: „Tady bejvala kdysi hospoda. Zahulená. Děsně tam smrděly hajzly. A bylo tam útulno!“ Tak asi tak nějak.

Jedné vlahé noci, když jsme táhli rozjařeni dolů Nerudovkou od Bonaparta, byly všechny dívky neuvěřitelně vstřícné. Polibek stíhal polibek, objetí následovalo za objetím a rudé dívčí rtíky se přisávaly pod svitem či spíše mžourem tehdejších plynových luceren k našim tvářím. Rozjařená děvčátka nás na zastávce u Malostranské besedy opustila a teprve ve dvanáctce jsme pod světlem pohlédli pravdě do očí. Červené hubance jsme měli každý pěkně otištěné od čela až po bradu. A bylo jich požehnaně. A nesmytelnou rtěnkou. Ta potvora nešla a nešla dolů.

Neslíbatelná rtěnka! To byl vynález! Tu jsme museli všichni, hned jak se jí holky natřely, vyzkoušet! Schválně, jestli je slíbatelná, nebo není.

„Aleno, pocem, když máš tu neslíbatelnou rtěnku!“ A Alena šla, neb nebyl AIDS, a tak vůbec. Kdeže ty lidové malostranské hospůdky jsou! Kdeže je pivo za korunu sedmdesát! A ty guláše! Ježišmarjá, to byl blívajz! Místo masa flaxy a pívo pět cenťáků pod míru! Všechno je pryč, jen ty mladý holky jsou tu pořád. Ovšem mladé dámy, korzující dneska městem i krajinou s ruksakem na zádech, si našince pletou s hnědým uhlím. Domnívají se, že jsme asi tak stejně starý.

P. S. Nikde to neříkejte, ale některé zřejmě mají hnědý uhlí docela rády… To by mě dřív ale vůbec nenapadlo! Teď jenom si vzpomenout, co já jsem to dřív od nich chtěl… Sakra, co já to jen…

Václav Vlk st.

Pokud Vás mé vyprávění zaujalo, chystáme již třetí upravené a rozšířené vydání. Tentokrát v nakladatelství Jonathan Livingston. Kniha vyjde v průběhu února 2023. Zde si ji můžete předplatit za výjimečnou cenu https://www.dobreknihkupectvi.cz/stalo-to-za-hovno-a-stejne-byla-sranda-/