Ovšem při naší další diskusi jsi potěšila moji již poněkud nemoderní duši. To, jak jsi líčila, že v Kalifornii, kde jste s Yvesem a dětmi nějakou dobu žili, existuje město Davis, prý poslední město hippies. Na přelomu jara a léta prý tam přijedou okolní zbylí hipísáci starými pomalovanými volkswageny a pořádají Whole Earth Festival. Na něm se podává biostrava (tu nemusím), dále tam ty přestárlé děti květin prodávají vlastnoručně pomalovaný a flekatý trička – takový jsme vyráběli před třiceti lety v Tibě v kýblu s chlornanem – a podobně. A tam, prý jedině tam, může mít v Americe ženská neoholené nohy! A není považována za nehygienické čuně, ale je to z její strany bráno jako výraz politického postoje. Snad ta Amerika ještě není úplně ztracená! A z mého hlediska je potěšující, že po naší generaci zbylo aspoň něco. Aspoň nějaká svoboda. Svoboda neholit si nohy. Někomu to přijde možná málo, ale aspoň něco. Po většině generací nezbyde svoboda žádná.

Ale abych pořád neokecával to, že vaše generace si holí nohy. Za nás zase nastoupily pod sukně průhledné silonové punčocháče. Zapomeňme na chvíli na každodenní starosti a zavzpomínejme si na ten idylický čas objevů a krás. Třeba na dávné doby, kdy ještě nebylo dámských pavučinkovitých punčocháčů. Předpunčocháčové elegantní dámy, usedlé i méně usedlé, nic takového neznaly. Nosily ovšem něco jiného. Co? No přece podvazkový pás a punčochy. A to bylo pro pány něco. Já myslím, že kankán by bez punčoch a podvazků nemohl být vůbec vynalezen. A to by jistě byla, z hlediska lidského i kulturního a vůbec, nenahraditelná škoda. Co by dneska dělaly kabarety a filmový průmysl?

Punčocháče neboli jak říkala jedna spolužačka na základní škole „čumpocháče“, bývaly původně oblečením veskrze dětským. Hrubé a bavlněné punčocháče byly sexy asi tak jako popelnice na schodišti do sklepa. Zato když k veliké nelibosti soušekučelek začaly první hrdinky v osmé a v deváté třídě, tyto bojovnice proti tuhé kázni a proti školní diktatuře, ba co dím, jak se bude jistě brzy uvádět v životopisech a dotaznících, přímo punčoškopodvazkové disidentky, když ty začaly nosit do školy silonky, to bylo něco!

Cosi úředně zvané dolní končetina (mezi námi chlapci zcela nepoeticky haxna), cosi dosud na holkách zdánlivě nepříliš vábného, se měnilo v zázrak. Začínající jemné zakulacení lýtka, na něčem, co se ještě nedávno podobalo víceméně kuřecí noze, zahaleno v punčošku ukázalo všem rozjívencům, že se zde právě rodí cosi nového. Totiž ŽENA!

Václav Vlk st.

Pokud Vás mé vyprávění zaujalo, chystáme již třetí upravené a rozšířené vydání. Tentokrát v nakladatelství Jonathan Livingston. Kniha vyjde v průběhu února 2023. Zde si ji můžete předplatit za výjimečnou cenu https://www.dobreknihkupectvi.cz/stalo-to-za-hovno-a-stejne-byla-sranda-/