Nejen ruksaky přibyly, ale i místo tulení se změnilo. Zatímco dnes mladí milenci musejí k tulení vyhledávat osvětlená prostranství v obavě, aby je v parku nepřepadli recidivisté, nemakačenkové a hnusáci všech barev, co se v poslední době spojili, my jsme v dobách Beatles do houští, parků a jiných křovin houfně zalézali. V jarních dnech, a nemuselo to být ani v době majálesu, se každý park, každý lesík, o Petřínu ani nemluvě, dvojicemi přímo hemžil. Lavičky i loučky sloužily k sedu i lehu milenců, rozsochy stromů k visu šmíráků a cestičky v parku k chůzi hlídkám VB. Bezkabelková dívka pak ukládala svůj OP neboli občanský průkaz, ke svému ctiteli. Mužský oděv totiž vždycky skýtá nějakou tu možnost uložení. Uložit OP u dotyčné se totiž setkávalo s jistými problémy. Mít u sebe stále občanku bylo přísně nařízeno. Tehdejší občanka byla, milé děti, taková v látce zabalená knížečka, později s deskami z umělé hmoty, oboje barvy rudé, jak bylo zvykem. Občanka, tedy OP skrývala mnohé údaje, pro soudruhy orgány některé důležité. Např. kde onen občan bydlí a také zda tam má platné razítko zaměstnavatele. Kdo nebyl evidován jako student, což už vůbec znamenalo, že je podezřelý, když za dělnické peníze studuje, místo aby byl rolníkem v JZD anebo členem dělnické třídy či „pracující inteligence“. Silně podezřelý byl také občan, který měl v kolonce napsáno „svobodné zaměstnání“ a přitom to nebyl národní umělec. Socialistická beztřídní společnost měla set sakra mnoho „tříd“.

Pokud „neměl razítko“ že je zaměstnán, znamenalo to, že je „příživa“ a to byl trestný čin. Takového hned sebrali a odvedli na fízlárnu a posléze do nápravného zařízení, tedy česky do kriminálu.

Soudruzi orgáni vyžadovali při perlustracích, tedy při kontrolách OP, aby jim byly průkazy předkládány nepoškozené, neohnuté, a vůbec ve vzorném pořádku. Uložit průkaz do zadní kapsy dívčích džín tak nebylo možno, neboť tam by se při sezení zmačkal. A při „tulení“ chůzi, kdy se dotyčná hlavou kloní k jeho rameni a on ji dole zezadu podpírá tak, že ji drží za dolní zadní oblinu, no uznejte, to by ta občanka taky překážela. Zasunout ten rudý a značně rozměrný dokument o příslušnosti k táboru míru a socialismu do kapsičky blůzy zepředu také nešlo. Tedy někdy šlo, ale pak ňadro, před kterým byla kapsa a v ní ta občanka, získalo nesymetrický tvar, a navíc to překáželo při poslechu a hmatové kontrole bušení srdce.

Byla to doba romantická. Milenci se k sobě v jarním vlahém vánku tulili, rušeni jen občasným pádem nějakého šmíráka ze stromu, a mimo ty věci, které milenci obyčejně dělají, sledovali též, zda se neblíží hlídka VB. V tom okamžiku pak od sebe odsedali a hleděli do neproniknutelné tmy někam směrem ke světlým zítřkům. Když byli vyzváni, předkládali doklady ke kontrole. Pokud byla doba klidná, mohli se mladí po zjištění, že se nejedná o dva nepřátelské agenty, kteří, předstírajíce tulení, si předávají tajné zprávy o stavu vody na českých tocích dnes v sedm hodin ráno, věnovat obvyklé tělesné inventuře.

Václav Vlk st.

Pokud Vás mé vyprávění zaujalo, chystáme již třetí upravené a rozšířené vydání. Tentokrát v nakladatelství Jonathan Livingston. Kniha vyjde v průběhu února 2023. Zde si ji můžete předplatit za výjimečnou cenu https://www.dobreknihkupectvi.cz/stalo-to-za-hovno-a-stejne-byla-sranda-/