Jistým způsobem výjimečný byl ples chemiků, zvaný Kachekran. Tam stále něco třaskalo, vybuchovalo, páchlo či vonělo. Rány přehlušovaly hru kapely, dýmy zahalovaly tančící páry a při pokusu odklepat popel do popelníku se zpravidla ozvala pecka jako z děla a vajgly z cigaret doposud ležící nenápadně v popelníku odstartovaly do povětří.

Ples to byl báječný. Cítil jsem k němu nějakou profesionální příchylnost, přestože o chemii mám něco jen napsaného na výučním listu a jinak z ní nevím nic. Moje vlastní žena, chemik z Křemencárny, když mne učila chemii, když jsem večerně dělal SVVŠ – když to soudruzi povolovali i „živlům“, výhružným hlasem sdělovala mi různé ošklivé věci o mé inteligenci a vyhrožovala rozvodem, kdybych v chemii „puknul“. Ovšem takový Travex, nebo bouchací kuličky, třaskavá rtuť a podobně, to jsem zvládl i já. A většina účastníků, jak bylo po celý večer slyšet i vidět.

Každý leden nás čekalo tolik plesů a světel v tanečních sálech! A toho napětí, kdo pro nás přijde, nebo stačím-li k ní doběhnout, k té senzační plavovlásce či k té zářivé brunetce v šatech, co v nich vypadá jako královna?

Teď už chápu maminky na židlích kolem sálu a jejich rozzářené oči. Každá z vás, dívky, byla tehdy princeznou.

Někdy princeznou poněkud roztouženou. Kamarádka Eva, aby dokázala, že její manželství s tím dotyčným byl od začátku omyl, dlouhou dobu vyprávěla všem, kteří chtěli naslouchat, příhodu z plesu. A myslím dokonce chemického, jsou oba chemici. Při tanci, zvláště při tom mačkacím, jako je waltz a podobně, zjistila, že se k ní netiskne jen nahoře mužná hruď. I dole se něco tisklo. Zvláště při krocích, kdy mužská noha (feministky, nečtěte to dál!!!) proniká stehnem mezi dívčí nožky a krouživým pohybem rozkročenou dámu kolem své pevné nohy otáčí. Zvláště v těchto okamžicích se jí zdálo být jasné, že mu skutečně není úplně „volná“. Pak zjistila, že i u divokého džajvu lze při míjení nohou narazit do čehosi podlouhlého a pevného. Ač děva mladá, nepříliš zkušená, leč rodačka z temperamentní Slovače, začala se na noční cestu domů i trochu – tedy spíš hodně, jak přiznala později – těšit.

Ples končil, kabáty na ramena, cesta ke koleji přes park. Na jejím začátku vytáhl její tanečník z kapsy baterku „tříbuřtovku“, aby tak dívku ochránil od pádu. Ale v tu chvíli si dívka nepřála nic toužebněji než nějaký ten „pád“. I když by to nemuselo být zrovna na zmrzlou cestičku. Zírajíc nevěřícně na tříbuřtovou baterku, letmým kontrolním pohybem boků zjistila, že to tam dole, co tak intenzivně cítila, to po celou dobu byla skutečně jen baterka!

Vzala si ho, ale nikdy mu to neodpustila!

P. S. pro čtenáře: Možná jste podobný příběh už někde slyšeli. Někdy to byla baterka, jindy klíče, někdy něco jiného.

Kachekran a jeho divoké reje z mládí se mi připomněly náhle v devadesátých letech. To mi volal kamarád a pracovní kolega Andrés z Madridu, co že se u nás strašného děje? Prý zrovna čte v El País (což je hlavní katalánský deník, což se dočtete i na Wikipedii, ale nedočtete se tam, že je to taková katalánská mutace Rudého práva) alarmující informaci.

Československo: „Otrlí Pražané“

Podle našeho dopisovatele jsou Pražané po převratu a nástupu kapitalismu již tak otrlí před útoky a terorismem, že byl sám svědkem, jak ve voze pražského metra se ozvaly výbuchy a vše zahalil nějaký štiplavý asi slzný plyn! Pražané, jsou pravděpodobně již tak otrlí, že ani nezatáhli za záchranou brzdu a jen otevřeli okénka a pak vystoupili. Souprava pokračovala přes tento útok dále v cestě!!

„Ty vole“ pravil jsem přátelsky, neb Andrés mluví česky. „Jak dlouho jsi tady studoval? A zrovna taky biologii a co? Co? Co? Chemii!!!“
„Co s tím má společného chemie?“ bránil se.
„Pamatuješ si, co to byl Kachekran?“
„Sí, Sí, no jó, Kachekran! Ples chemiků! Já zapomněl. To víš, jak jsme před dvěma týdny zdrhali z Puerta del Sol, když zaútočila v Madridu bombami ETA (Euskadi Ta Askatasuna – baskická teroristická organizace)? Ahááá… No ale tohle já tady ani v Barceloně nikomu nevysvětlím.“

Takže pamětníci, pamatujete si na ty šlupky do dával Travex smíchaný s cukrem? Jak se s tím blblo? Dneska by na vás během pár minut seděli zakuklenci. Každá doba má holt svý.

Parky – plíce pracujícího lidu!
Ani zrnko nazmar!
Revanšistům navzdor,
Splníme výkup brambor!

Václav Vlk st.

Pokud Vás mé vyprávění zaujalo, chystáme již třetí upravené a rozšířené vydání. Tentokrát v nakladatelství Jonathan Livingston. Kniha vyjde v průběhu února 2023. Zde si ji můžete předplatit za výjimečnou cenu https://www.dobreknihkupectvi.cz/stalo-to-za-hovno-a-stejne-byla-sranda-/