Hraje ještě dneska v Paříži někdo blues? Že se tak blbě ptám, ve Francii se musí hrát všechno. Krásná, milovaná, veselá, nafoukaná, poživačná a drzá Paříž. Jak říkal jeden dávný básník:

Paříži, jestlipak víš,
že tam doma
vyslovovali jsme tvoje jméno
třesoucíma se rtoma?

Tak krásně jsme v minulé části propluli v tom našem dálkovém rozhovoru těmi sukněmi! Všimla sis toho, Lucko? Ale teď to bude horší. Vnoříme se ještě hloubš. Pod ty sukně. Uvědomuju si, že je poněkud žinantní probírat s mladou dámou zrovna tyhle záležitosti.

Jako většina mladých mužů jsem byl dlouho v této věci poněkud neinformovaný. I když co se týče neinformovanosti, v jistých směrech přetrvala do vysokého věku. Například dlouho jsem se domníval, že se holí jenom chlapi. Na bradě. Když jsme pak s klukama koukali na hanbaté obrázky z Anglie, které se kdoví jak dostaly do rukou mladým učňům v socialistickém učňáku, tak nám málem vypadly oči, protože ty anglický holky byly oholený! Jenže ne nahoře! Že holit nahoře, tedy na tváři, se mohou i dámy, na to jsem přišel při koukání na italský filmy. Protože například každá správná Italka z jihu má knír! Jako ta nezapomenutelná Sicilanka ve filmu Nebožtíci přejí lásce. I když tohle byl myslím americký film. A dalo se na něj koukat!! Tam ta Sicilanka měla knír jak vystřiženej. Vypadal asi tak, jak se říkalo za našeho mládí: „Ta naše Andulka, to je celej děda! Až na ten knír! Děda ho neměl.“

Kde všude se kdo dneska holí, to jsem raději vzhledem k svému věku moc nezkoumal, ale že si moderní ženy holí nohy, toho jsem si všiml i já v relativně mladém věku. I pod těma moderníma punčocháčema.

No a my jsme jim říkali schválně „čumpocháče“. K tomu se váže jedna krásná historka. I kdyby nebyla pravdivá, tak jak říkají Italové, je to alespoň krásně vymyšlený.

To prý jednou, když už byl tehdy národem milovaný Mistr Jaroslav Vojta skutečně starý pán, jednou po zkoušce si prý sedl na židli vedle opony, tvářil se zadumaně a mlčel. Když už to bylo ostatním divné, zda nemá Mistr nějaké stařecké chmury, šli za ním. A povídají: „Copak se ti stalo Jaroušku, že jsi tak smutný?“

„Ale kolegové,“ pravil Mistr svým nezaměnitelným hlasem: „Tak tady přemýšlím o těch punčocháčích. Co nosej dneska ženský. Já si myslím, že to vymysleli (a zde použil tehdy obvyklé, ale dnes zakázané slovo) buzeranti, aby nám chlapům to udělali ještě těžší.“

Tak zpět. Ale můžu ti říct, že jsem si nedovedl představit, jak si na ty čerstvě oholený nohy ženský navlíkají punčochy! Anebo i svlíkají! Dyť to musí bejt jako struhadlo! Jak to zadrhne, šup a hup do obchodu pro nové punčošky. Já jsem měl tajnou teorii, kdo a proč ženským nakukal, že je daleko nejlepší, když si holí nohy a vůbec! Stačí si položit onu více než dva tisíce let starou otázku: „Komu to slouží?“ Výrobcům žiletek. Ovšem, jak se dnes ukazuje, ani chemici, co se týče odchlupování ženských nohou, nezahálejí.

V TýVí v reklamách teď ukazují, že když si koupíš tohle a zrovna tohle Super Extra Tentononc a namažeš si tím nožku, tak ti z ní lehce pohozený šátek něžně sklouzne, a naopak když si ji holíš žiletkou, tak ten šátek na tom strništi zůstane viset… Tak to za nás nebylo a myslím si, že nelituji. Já nemusím mít všechno!

Václav Vlk st.

Pokud Vás mé vyprávění zaujalo, chystáme již třetí upravené a rozšířené vydání. Tentokrát v nakladatelství Jonathan Livingston. Kniha vyjde v průběhu února 2023. Zde si ji můžete předplatit za výjimečnou cenu https://www.dobreknihkupectvi.cz/stalo-to-za-hovno-a-stejne-byla-sranda-/