Náš sociální stát to nemá lehké, musí dotovat nebo plně financovat spoustu sociálních zařízení a služeb, které nemají šanci zapojit se do tržního kolotoče. Chod domovů důchodců, domů naděje pro bezdomovce, Svazu spisovatelů, mateřských škol, jeslí, vězení nebo i veřejných záchodků je natolik nákladný, že je načase se zamyslit nad tím, jak stát od této zátěže alespoň částečně osvobodit.

Oboustranně výhodným slučováním některých sociálních zařízení snížíme náklady na jejich provoz minimálně o padesát procent! Například v Dánsku se už velmi osvědčilo slučování mateřských škol a domovů důchodců. Dánští sociální pracovníci si chytře uvědomili, že starým opuštěným lidem chybí vnoučci a naopak dětem, které se každý den kvůli zaneprázdnění rodičů ocitají ve spárech chladných a často i sadistických učitelek - těm že zase chybí láska, pohlazení či moudré slovo starého člověka.

Zpočátku se při slučování mateřských škol a domovů důchodců dělaly samozřejmě chyby. Například se zapomnělo na nutné očkování a v několika sloučených zařízeních mnoho starých lidí pomřelo na spálu, spalničky, plané neštovice, záškrt a další dětské nemoci. A mnoho malých dětí zase naopak zbytečně onemocnělo podágrou, alzheimerem či parkinsonovou chorobou. Když se ale těmto sloučeným zařízením vychytaly všechny mouchy, obě strany si je nemohly vynachválit. Staří lidé načerpávali z malých dětí energii a malé děti ze starých lidí vědomosti. V žádné mateřské škole by malé děti nepochytaly tolik vědomostí z dějepisu, zeměpisu, literatury, biologie či sexuální výchovy. Děti u důchodců našly to, co jim v normálních mateřských školách chybělo. Co může být pro malého caparta lepšího, než když ho každý den chová jiná babička a každý den s ním dělá berany duc jiný dědeček.

Jsem rád, že naše úřady konečně pochopily výhody sloučených sociálních zařízení a od září začnou a i v naší republice postupně slučovat všechny mateřské školky s místními domovy důchodců.