Často se píše, jaký zločin spáchal minulý režim takřka na dvou generacích našeho národa tím, že jsme se ve škole neučili světovým jazykům. Co se týče výuky cizích jazyků, mám na uplynulé období úplně jiný názor.

Dobu mého pionýrského a svazáckého mládí mi nemůže zošklivit pár pisálků, kteří neobjektivně a zaujatě kritizují tehdejší socialistické školství. Neznalost cizích jazyků měla svůj smysl. Na zahraničních celnicích se nás celníci nikdy na nic moc nevyptávali, nikdo v cizině nevyzradil žádné státní tajemnství i když chtěl, naši muži na montážích a služebních cestách v zahraničí nemohli být svým manželkám nevěrní, protože bez znalosti jazyků neměli možnost navázat známost, naši turisté v cizině nečetli zahraniční tisk, ve kterém se štvalo proti naší republice.

Mimochodem, v přírodě má všechno svůj smysl, i to, že Bůh přidělil obyvatelům v různých koutech zeměkoule různé jazyky. Asi proto, aby se každý držel své rodné hroudy, aby se mezi sebou nemíchaly různé rasy a národnosti, aby se lidé nestěhovali do teritórií, kterým není přizpůsoben jejich organizmus. Dá se říci, že vyučování cizích jazyků je proti přírodě, proti Bohu.

A ještě jeden argument pro kritiky socialistického bezjazykového školství. Jen s mateřčinou jsme měli svou národní hrdost, nepodlézali jsme cizincům žvatláním a pitvořením v jejich jazyce. Kdysi svérázní a osobití Češi začínají dneska ztrácet svoji osobnost, začínají být nejistí a vyplašení, pomalu ale jistě se z nich stává jakési druholigové evropské stádo.

Psáno pro Deník