Dobu mého pionýrského a svazáckého mládí mi nemůže zošklivit pár pisálků, kteří neobjektivně a zaujatě kritizují tehdejší socialistické školství. Neznalost cizích jazyků měla svůj smysl. Na zahraničních celnicích se nás celníci nikdy na nic moc nevyptávali, nikdo v cizině nevyzradil žádné státní tajemnství i když chtěl, naši muži na montážích a služebních cestách v zahraničí nemohli být svým manželkám nevěrní, protože bez znalosti jazyků neměli možnost navázat známost, naši turisté v cizině nečetli zahraniční tisk, ve kterém se štvalo proti naší republice.

Mimochodem, v přírodě má všechno svůj smysl, i to, že Bůh přidělil obyvatelům v různých koutech zeměkoule různé jazyky. Asi proto, aby se každý držel své rodné hroudy, aby se mezi sebou nemíchaly různé rasy a národnosti, aby se lidé nestěhovali do teritórií, kterým není přizpůsoben jejich organizmus. Dá se říci, že vyučování cizích jazyků je proti přírodě, proti Bohu.

A ještě jeden argument pro kritiky socialistického bezjazykového školství. Jen s mateřčinou jsme měli svou národní hrdost, nepodlézali jsme cizincům žvatláním a pitvořením v jejich jazyce. Kdysi svérázní a osobití Češi začínají dneska ztrácet svoji osobnost, začínají být nejistí a vyplašení, pomalu ale jistě se z nich stává jakési druholigové evropské stádo.

Psáno pro Deník