Velikonoce v našem pojetí jsou svátek náboženský. Symbolizují utrpení a následné umučení Ježíše Krista a jeho vzkříšení do nového života na věčnosti. Z mé venkovské zkušenosti posledních dvaceti let je vnímám spíše světsky. Přijíždějí koledníci na elektrických koloběžkách a velikonoce berou jako všechno možné, než připomenutí mystéria. Asi jako o půl roku před tím, sedmého listopadu. To taky chodí po návsi lampionový průvod a které z děcek tuší, že je to oslava krvavých událostí, jež stály ve svých důsledcích život desítek milionů lidí. Je to prostě veselice.

Vlídný přístup jsem si udržel do dospělosti. Odborník se mi vysměje a vytáhne na mě čísla a statistiky, ale já mám v paměti uloženo, že o Velikonocích bylo vždycky hezky, bylo teplo a svítilo sluníčko. To až v poslední době je o svátcích chladno a prší a je nevlídno. Opakuji, vašimi statistikami si nenechám vzpomínky narušit: o Vánocích býval vždycky sníh a o Velikonocích svítilo sluníčko a basta.

Velikonoce, kromě toho že se pokazilo počasí, zapadly i do kulturních válek: že prý je to násilí na ženách a že Česko civilizačně spadá někam mezi kanibalské kmeny na Borneu. Musím přiznat, že osobně jsem snad nikdy netřímal v ruce pomlázku, ani jako kluk, a to čemu se říká binovačka pokládám za blbost, ale přál bych si, aby k tomu lidi došli tak nějak od sebe a ne aby jim to někdo přikazoval.

Aktuálně moje role při velikonočním pondělí je distribuční. Koledníky obdarovávám já. Ani se nedomáhají vstupu. Náš dům nemá v tomto ohledu dobrou pověst. To od té doby, kdy jsme se přistěhovali. Bylo to na podzim, přečkali jsme zimu, velmi zasněženou, ladovské vánoce, a nastaly velikonoce. První komando koledníků tehdy dokonce vedl tehdejší starosta, brzy na to náš dobrý kamarád. Třímal pomlázku a šel po mé ženě, že ji vypráská. Narazil ale na kung-fu bojovnici. Vytrhla mu pomlázku, měl ji chatrnou, spíš klacík to byl, snadno mu zbraň přelomila o koleno. Pak vytrhla masivnější zbraň jeho pomocníkovi a vzápětí pak hnala komando koledníků ze zahrady, až jim vajíčka létala z košíků na všechny strany. Takto pojímají Velikonoce bojoví mniši v horách Wudangu.

Koledníci nadále chodí a koledují, já distribuuju a Ljuba, ta krášlí stromky na zahradě pestrobarevnými vajíčky a instaluje velikonoční zajíčky do svěže zelené trávy, která už roste jako blázen, třebaže pranostika trávě doporučuje, aby počkala do svatého Jiří.