Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Vánoce - čert, anděl, mikuláš.
Před mnoha lety mi pravila moje tehdy malá dcera: "Táto, ti čerti nejsou praví."
Já na to: "Jak jsi to poznala"
Dcera: "Protože měli hadrové jazyky"
Rozhovor s žákem druhé třídy:
- Ty věříš na Ježíška?
- Ano - ale Ježíškovi ne!
Kdo by taky věřil Ježíškovi, když si napíšete o autodráhu, a dostanete ponožky a knížku.
Je mi to p. Langere důvěrně známé
Jako malý kluk jsem dárky osahával a dělil je na "tvrdé" (=zajímavé) a "měkké" (=nezajímavé)
Já jsem už jako malé dítě až do pubertálního věku dostával hodně knížek, prakticky všechny vybírala maminka, vždycky jsem z nich měl radost a většinu jsem četl několikrát. Pikovláček mě bavil tak do půlky ledna. Když mi bylo 10, dostal jsem hodinky Prim. Jdou ještě dnes.
Ponožky nebo tepláky jsem dostával, když bylo třeba.
Doma jich mám od té doby asi tisíc. Už je kupuji jenom v elektronické podobě.
Na Mikuláše obcházely školou tři učitelky v obvyklém přestrojení, navštěvovaly třídy a nadělovaly ovoce. I v první třídě se během vyučování ozvalo zaklepání na dveře a paní učitelka se zeptala: "Kdopak to asi je?"
Vstoupil Mikuláš a děti odpověděly: "Má čepici jako Mikuláš, má berlu jako Mikuláš - je to Mikuláš!"
Ozvalo se další zaklepání. "Kdopak to je tentokrát?"
Vstoupil anděl a děti se předháněly: "Má tvář jako anděl, má svatozář jako anděl, má křídla jako anděl - je to anděl!"
Třetí zaklepání, třetí otázka: "Kdopak je asi tohle?"
Vstoupil čert a Pepíček, aby byl první, hned volá: "Má kožich jako kráva, má rohy jako kráva, má ocas jako kráva - je to kráva!"
K tomu Sokratovi - ale ten člověk nevěděl, jestli je to pravda. Takže mu možná nikdo ženu nešoustal.