Pražák se ptá sedláka, proč ta kráva na louce nemá rohy.
„No, některá plemena krav jsou vyšlechtěna tak, ze rohy vůbec nemají, „odpoví mu sedlák a rozšafně pokračuje. „Jiným už v mládí ty rohy vypálíme, protože by si jimi navzájem mohly ublížit. A konkrétně tahle kráva nemá rohy, protože je to kůň!“

Pohádkové postavy vzhledem k tomu, že dětem už pohádky nikdo nevypráví, děti si nečtou a na netu je válcují youtubeři a jiní, tak pohádkové postavy se rozhodnou, že si udělají rekvalifikaci ve světě lidí.
„Já půjdu do Prahy na ekonomku,“ říká Sněhurka, „ sice vím, že tam nebudu nejchytřejší, ale určitě budu nejkrásnější.“
Ježibaba se podrbe mezi vousy a bradavicemi na bradě a dodá:
„Jo, tak přesně kvůli tomuhle jdu na matfyz …“

Letí dva v balónu, kolem nich hustá mlha, GPS signál nikde, naprosto neví, kde jsou a kam letí. Probodávají mlhu očima, ale nevidí nic než bílo. Najednou slyší z dálky se přibližující:
„Vrz, vrz, vrz“ a záhy se z mlhy vyloupne mladík na šlapacím kole s vrtulí, leteckou kuklu a brýle na hlavě, kolem krku vlněnou šálu.
„Haló, pane, nevíte kde jsme“, volají na něj z balónu.
„Kde byste byli, v balónu,“ odpoví jim mladík, než s vrzáním zmizí v mlze.
„Njn, matfyzák,“ povzdechne si jeden v koši balónu.
„Počkej, jak jsi to poznal?“
„No poskytl nám na naši otázku naprostou přesnou odpověď, která je nám ale úplně k ničemu. Tak podle toho.“

Petr z Plzně chytí zlatou rybku. A jak už to bývá, má svoje dvě přání, ale to třetí je neobvyklé:
„Víš, zlatá rybko, mám na Slovensku kamaráda, žije v Tatrách, má se moc dobře a přitom je to takový morous. Ať se mu splní to první, co si bude ráno přát, třeba ho to rozveselí.“
Fero na Slovensku druhý den ráno vstane z postele, vyjde na terasu svého domu, podívá se na čistě modré nebe a nádherné panorama Tater, protáhne se v zádech a hlásí:
„Aj, tri sta kokotov drevených do riti a hrdzavou kotvou do chrbta.“

Do lesa vtrhne kontrola z finančního úřadu. První, kdo zdrhá je medvěd i s rodinou. Na cestě potká čápa, který se diví, kam tak pospíchá.
„No je tu kontrola z berňáku. A znáš to, jám mám medvědí kožuch, žena má kožich, děti mají kožichy.“
„Tak to máš pravdu, já taky mizím. Já si žiju na vysoké noze, moje rodina taky.“
Pod zemí to zaslechne krtek a řekne si:
„Já mám nahrabáno, moje žena má nahrabáno, děti taky, mizíme.“
A krtci hrabou a hrabou, až se vyhrabou v zoologické zahradě ve klece paviánů.
Nejstarší pavián vyhlédne ven a vyslechne si krtkovy obavy a povídá:
„Krtku, ty jsi ale poděs. Podívej se na nás, já mám holý zadek, žena a děti taky a stejně jsme za mřížemi!“