22.2.2024 | Svátek má Petr


CHTIP: Mojše a Izák bloudí po poušti

2.12.2023


Sovětský Svaz, rok 1950.
V Moskvě se uvolnilo místo hlavního rabína, které však nebylo možné obsadit, protože se do konkurzu přihlásili jen tři lidé.
První byl sice dobrým znalcem talmudu, ale neznal nic z marxismu-leninismu.
Druhý byl dobrým znalcem marxismu-leninismu, ale neznal talmud.
Třetí ovládal jak talmud, tak i marxismus-leninismus, ale byl Žid.

Pane Kohn, ve městě se povídá, že ten jejich obchodní příručí Izák se tajně schází s jejich manželkou Sárou.
Ale to jsou jen takové řeči, pane Roubíček.
No, já nevím, na každém šprochu je pravdy trochu.
Ale kdeže, ten mládenec je takový nekňuba, že ho chci příští týden vyhodit z obchodu.
Já bych to nebral na lehkou váhu. Prý dokonce plánujou, že spolu někam utečou.
To je ovšem jiná. Pokud je tady taková možnost, když teda myslej, tak mu dám ještě šanci.

Róza obhlíží tucet kuřat na stánku na Privozu (trh v Oděse).
Nakonec se odhodlá:
- Vyberte mi deset nejstarších kuřat, prosím.
- Tady jsou ... a máte na to dost velkou tašku?
- To je v pořádku, já si vezmu ta zbylá dvě.

Mojše a Izák bloudí po poušti, dojde jim voda i zásoby. Když tu konečně spatří oázu a dokonce obydlenou. Prochází mezi domky, ale jediný, ve kterém se zdá, že by se mohli nacházet lidé, je místní mešita.
„No co,“ pokrčí Izák rameny, „tak poprosíme o jídlo v mešitě.“
„A myslíš, že zrovna nám něco dají?“ zapochybuje Mojše, „Ale já vím, co uděláme. Řekneme, že já jsem Mahmed a ty jsi Alí.“
„Ne, já se zapírat nebudu!“
„Jak myslíš:„
Zabuší na vchod do mešity a po chvíli vykoukne jeden z muslimů.
„Přejete si, pánové?“
„Už několik dnů bloudíme pouští, došly nám zásoby a prosíme o pomoc.“
„A jak se jmenujete, pánové?“
„Mahmed a jsem muslim,“ odpoví Mojše.
„Izák a jsem žid,“ praví hrdě Izák a na Mojšeho se ošklivě podívá.
Muslim zapadne dovnitř, ale pak zase vykoukne.
„Člen Ummy nechť vstoupí a muž knihy počká venku.“
Mojše tedy vejde do mešity a Izák zůstane před ní. Po nějaké době vyjde jeden z muslimů, přinese mu velkou nádobu s vodou, chléb, ovoce, maso.
„Děkuji,“ praví Izák vděčně, „a můj přítel?“
„Tvůj přítel s námi bude slavit Ramadán.“


Baví se dva obchodníci s diamanty:
,,Kohn, já už je nějakou dobu sleduju a musim jim něco říct. Oni třeba prodávaj diamant za čtyři tisíce dolarů a nechaj se ukecat na tři.“
,,Naja, richtig...“
,,Tak proč teda neprodávaj za pět a nenechaj se ukecat na čtyři, co původně chtěj?“
,,Ale Tausig, to už by bylo neetické, vždyť je to zirkon...“

Farář Paolo Marsini jede na kole na ranní mši a před kostelem potká rabína Abrahama Zuckermanna jak se ztěžka vleče pěšky do synagogy.
„Abramuccico,“ volá farář, „co se ti stalo a kde máš svoje staré kolo?“
„Ani mi to nepřipomínej, Paolino,“ říká smutně rabín. „Včera mi ho ukradli u synagogy. Opravdu pěkná úcta k Božímu služebníkovi!“
„Minulý týden mi také ukradli kolo, ale dostal jsem ho zpět díky Božímu přikázání, a tak ti, Abrahame, dám dobrou radu.“
„Nerozumím, díky Božímu přikázání? Děláš si ze mne legraci?“
Farář se usměje a povídá: „Vysvětlím ti to, Abramino. Před dvěma týdny mi také ukradli kolo, a tak jsem při nedělním kázání recitoval z kazatelny Boží přikázání jedno za druhým, až jsem se dostal k osmému přikázání: Nepokradeš! Tehdy se venku strhla strašná bouřka, zahřmělo a obrovský blesk prořízl nebe. A tehdy jsem se zastavil a pohlédl svým ovečkám přísně do tváře a druhý den, nebudeš tomu věřit, stálo kolo před kostelem.“
„To je báječný nápad“, volá radostně rabín. „To hned vyzkouším v sobotu až bude šábes!
V pondělí jede farář zase na kole a před kostelem potká usmívajícího se rabína, který jede taky na svém starém kole.
„Fantastický nápad, Paolino“, volá z dálky rabín. „Chvála Bohu a síle jeho přikázání!“
„A jak to probíhalo,“ ptá se farář.
„Udělal jsem to přesně jako ty. V sobotu taky strašně lilo, a když jsem citoval Boží přikázání jedno za druhým, venku bylo Boží dopuštění. První přikázání , hromy a blesky, vichřice. Druhé přikázání, hromy a blesky, vichřice a tak dále. A když jsem se dostal k šestému přikázání: Nezcizoložíš, vzpomněl jsem si, kde jsem to moje staré kolo zapomněl


Na jednom malém městečku mají farář a rabín pořád nějaké rozpory. Ale farář jde do sebe, řekne si, že takhle to už dál nejde a že se to musí změnit. Jak se dívá z okna, uvidí rabínovo auto, které je pěkně špinavé. Tak vezme kýbl, houbu a hned jde a auto rabínovi pořádně vydrhne. S pocitem dobře vykonaného skutku jde spát.Ráno ho probudí hrozné skřípění. Vykoukne z okna, a uvidí, jak z pod jeho auta trčí rabínovi nohy a to skřípění se ozývá právě odsud. Rychle seběhne na ulici a ptá se rabína, co to dělá.“Vy jste mi včera pokřtil auto, tak já to vaše dneska obřežu.“

______________________________________________________________

tim2

Fóry vybral Martin Tůma, autor seriálu Tim se ptá proč a jak funguje vesmír, který vycházel zde na Psu. Martin by ho rád vydal jako knížku, podívejte se na ty články, jak zajímavě a přístupně vysvětlují záhady současné fyziky a příbuzných věd.

Pokud budete o ni mít zájem, můžete si ji už dnes předobjednat a podpořit moji kampaň na Startovac.cz.

Na tomto webu najdete i obsáhlou ochutnávku z chystané knihy.