Tma tmoucí
Obec nám ve Šmoulově (jedna část Zvole) vyměnila pouliční osvětlení… a je to senzační! Měli jsme tam dobré osvětlení, klasické výbojky, všude bylo dobře vidět. Kde jsou ty časy… já pamatuju žárovky v lampách a když přišly výbojky, bylo to zjevení.

Teď ale to jsou LED a je to zase zjevení. Ony ty lampy svítí kolmo dolů, takže dole na chodníku je to víc osvětlené než dřív, Ale je to směrové světlo, takže to vytváří minimální světelný smog.

Co s tím v povídání o pejskách? Už jsem tu přece psal, že naši starunku Noru v noci nosím po schodech vyčůrat. Na schodech si rozsvěcím, nechci abych měl na hrobě napsáno PŘERAZIL SE NA SCHODECH KDYŽ SNÁŠEL PSA NA ČŮRÁNÍ. Ale v ložnici a v chodbě jdou po paměti. Nikdy jsem s tím neměl problémy, ale teď je fakt tma. Venku na zahradě taky. Zatím je to čerstvé a neměl jsem čas vyzkoušet jaké to je, čučet v noci na hvězdičky. V pondělí byl „nov‟, ale v úterý, slibuju, si to vychutnám a pejsky k tomu přizvu.

Budeme mít psy a žabičky (?)
Psy máme, takže je zřejmé, že tak to bude i v dohledné budoucnosti. Co se žabičkami?

V jezírku se tu a tam vyskytují. Před několika dny jsem jednu vylovil z přepadu jezírka. Položil jsem ji na trávu, nehýbala se, dělala mrtvou. Když jsem ji po chvíli kontroloval, byly dvě na sobě. Diskrétně jsem se vzdálil.

V posledních dvou třech dnech plavou na hladině jezírka žabí vajíčka. V jezírku jsou ryby, co s tím? Založili jsme separátní nádržku ze zednického kalfasu a vylovená vajíčka do ní přemísťujeme. Pulce jsme v minulosti už pozorovali v tůňce u vrbiček, tam za vsí, jenže taky jsme tam pozorovali užovky, takže mám své pochybnosti o osudu žabiček. Gari zatím o jezírko navíc nemá zájem. Naděje tu jakási je.

Obracení brouka
Gari našla v lese brouka. Ležel chudák na zádech, Gari jsem tedy odehnal a brouka na nohy postavil. Uznale odešel a ztratil se v trvávě. Stačil jsem si ho vyfotit a strýček Google určil, že šlo o chrobáka lesního, pobývá na celém území republiky.

Jakpak se asi otočil na záda? Ležel uprostřed cesty. Dovedl bych pochopit, kdyby to bylo někde v porostu: lezl kam neměl, spadl a to pak je neštěstí hotové. Jak ale se dostane na záda na rovné cestě?

Což mi připomnělo dávný výlet do Monument Valley, to je místo, kde se notoricky v Arizoně točí kovbojky (točily, dnes už nikoho nebaví). Rovná silnice v rovině, ani příkopy kolem ní nejsou, nic – aby se tam daly točit ty kovbojky. Přibrzdil jsem u skupiny opravdových Indiánů, ale nemávali tomahavky. Havarovali autem, běhali kolem něho a měli ho obrácené na střechu. Nikde nic, jen auto na střeše, kolem Indiáni a na obzoru ty velebné kopce s uříznutým vrcholem.

Jak se auto dostalo na střechu? Stejně jako chrobák lesní. Detaily neznám.

Hlavně se nezaprasit
Odpoledne jsem barvil dřevěné obložení na plotě. Koupil jsem v Hornbachu Lazurol a štětec a ředidlo na vymývání. K práci jsem se převlékl, abych si nezničil gatě a košili (zatím to tak vždycky dopadlo). A hlavě – psy jsem zahnal dovnitř.

Ukázalo se, že jsem je zahnal málo, protože jsem nechal otevřené dveře do zahrady. Naštěstí Gari zůstala věrná své role vzdáleného pozorovatele a ani Nora se do pomáhání nehrnula, takže jsem nemusel řešit otázku, do jaké míry škodí psí srsti ředidlo 6006.

Večer jsem s nimi šel na poslední procházku. Potkali jsme Annu a Patrika na cestě na hřiště.
‟Maloval jsi plot? Lazurol? Odstín palisandr?‟ povídá Anna.
Psi zachovali tajemství. Moje pleš nikoli.