Středeční Lidové noviny mohly potěšit vzdělané lidi. Žijí o 18 let déle než lidé, kteří nevystudovali vysokou školu. Dovídáme se o mnoha možných příčinách, proč je tomu tak. Mají lepší životosprávu, více se starají o své zdraví a dovedou si zařídit lepší zdravotní péči. Život se u nás prodlužuje víc než jinde už hned po roce 1989. Délka života rostla dříve, než došlo ke změnám ve stravovacích návycích nebo v úrovni zdravotní péče. Od roku 1990 přestala "Strana a Vláda" předpisovat, jak máme žít, a lidé se začali cítit více zodpovědní za své zdraví. Pravda, pomáhá, že lékaři dovedou dát lidi do dobré kondice i po infarktu, aby mohli být nadále aktivní. Taky trochu vylepšujeme vzduch, který dýcháme.

Stále se dozvídáme, že žijeme ve spěchu, neustále jsme ve stresu. Proč ten stres nezkracuje život? Stres mobilizuje organizmus k nějaké akci. Takový stres neškodí. Neškodí eustres, který si vyvolávají lidé při adrenalinových sportech. Skáču-li sportovně s padákem, je to jiný druh stresu, než kdybych musel skočit z letadla řítícího se k zemi. Škodí distres, což je stav, kdy organizmus mobilizuje proti něčemu, s čím se nedá nic dělat. Truchlíme, když nám někdo umře. Náš smutek ho však nevzkřísí. Přesto máme vysokou koncentraci stresových hormonů v krvi. Distresu je vystaven člověk, který utekl při povodni na střechu domku a čeká na helikoptéru, která nepřilétá.

Vzdělaní lidé jsou zvyklí zaměstnávat svůj mozek. Mozek organizuje činnost celého organizmu. Dokud je činný a v pořádku, fungujeme. Musí mít ovšem dost kyslíku a o to se stará krevní oběh.

Lidé, kteří drží v aktivitě mozek i ve vyšším věku, žijí déle. Vzdorují déle i Alzheimerově nemoci. Trénink je dobrá věc, ale ukazuje se, že fyzická aktivita udělá pro mozek totéž, ne-li víc. Musí to však být aktivita, ke které jsem se rozhodl sám, a ne dřina, která je mi nařízena.

Prospěšné je, když aktivita mozku je účelná, má smysl. Rychleji umírají lidé, kteří ztrácejí smysl života. Tuto moudrost najdeme i v českých pohádkách. Král čekal, až se vrátí jeho syn ze světa. Umřel teprve po jeho návratu.

Podle Nikity Sergejeviče Chruščeva jsme měli dohánět Ameriku ve spotřebě masa a tuků. Dnes víme, že lidi v průmyslově vyspělých zemích nehubí podvýživa, ale nadměrný příjem potravin. Náš metabolismus je však nastaven podobně jako ve středověku, kdy lidé umírali hladem.