„Když laik mluví o „realitě“ má vždy na mysli cosi zcela evidentně známého, zatímco podle mě je nejdůležitějším a nesmírně obtížným úkolem naší doby pracovat na vytvoření nové představy o realitě.“ Wolfgang Pauli

Těm z vás, kteří mají aspoň malou povědomost o kvantové fyzice, určitě nemusím vysvětlovat, že následující řádky nebudou o žádném kočičím plemenu a dokonce ani o krásné přítelkyni pana Schrödingera. Budu si totiž povídat o nové knize stejného jména s jejím autorem, spisovatelem a fyzikem, Rostislavem Szerudou. Možná si někteří pamatujete jeho pozoruhodnou knihu „Kvantová duše“, která vyšla v roce 2006 a dá se koupit už jen v antikvariátech. Z jejího názvu je patrné, že autor spojuje lidskou duši, křehký filosoficko-psychologický fenomén s kvantovou fyzikou. Je kniha „Schrödingerova kočka a nový pohled na svět“ pokračováním tohoto přístupu? Na tuto a další otázky se budu ptát jejího autora.

R.S: Markéto, lidé si většinou myslí, že lidská mysl, psychika a vědomí jsou pouhým produktem lidského mozku, že je to nějaký vedlejší důsledek evoluce živé hmoty. Já tento názor nesdílím. Podle klasické fyziky objektivní realita existuje sama o sobě. Kvantová fyzika ukazuje, že tomu tak zřejmě není. Realita je závislá na pozorovateli. Pozorovatelem nemůže být neživý objekt, ale něco co má mysl, která dokáže obraz okolní reality nějakým způsobem reflektovat, vytvořit představu, která s pozorovaným obrazem dohromady interferuje a tak vytváří realitu. Pozorované musí mít pro pozorovatele význam. Pokud ho nemá, není pozorování, jednoznačná realita neexistuje – existují všechny možné možnosti. Pokud je něco „reálné“ existuje to ve vědomí pozorovatele. To se týká nejen objektů okolního světa ale i našich myšlenek a představ.

Ano, tento názor sdílím také a dovolím si hned na úvod citovat Tvá slova z již zmíněné knihy Kvantová duše, kterou jsem si samozřejmě s velkým zájmem přečetla. Myslím si, že možnost existence lidské duše je skutečně dána fyzikálními procesy, které mají kvantově-relativisticky charakter. Pokusím se ukázat, že lidská duše se chová jako fyzikální objekt či spíše pole, kterépřesahuje oblast lidského mozku. Jako pole nesoucí tvar, který představuje naše vjemy, představy, myšlenky, vzpomínky a další obsahy psýché. Navazuje „Schrödingerova kočka a nový pohled na svět“ na tento koncept syntézy, nebo spíše synergie, psychologie a kvantové fyziky?

R.S: Nemohu říct, že navazuje. Spíše mu předchází. Kvantová mechanika skvěle popisuje to, co můžeme pozorovat, když připravíme experiment určitým způsobem. Dává nám odpovědi odpovídající našim otázkám. Neříká nic o tom, jak se třeba elementární částice chovají, když je nepozorujeme. Mnoha fyzikům to tak vyhovuje. Co se děje, když se „nekoukáme“, nás přece nemusí zajímat. Představme si ale, že naše psýché má kvantový charakter a je schopna se do kvantového světa ponořit. Můžeme tedy v principu pozorovat i to, co se odehrává pod hladinou naší vědomé reality – nahlédnout pod pokličku kvantového hrnce. Tuto otázku jsem si položil a pokusil jsem se na ni alespoň částečně odpovědět v knihách Kvantová duše a Nový pohled na lidskou duši a vědomí.

Přiznám se, že také mě zajímá, co se děje s věcmi, když se na ně nekoukám. I když o tom pojednávají Tvé knihy, můžeš aspoň trochu naznačit, co se podle Tebe odehrává pod hladinou naší vědomé reality?

R.S: Ve své knize Nový pohled na lidskou duši a vědomí jsem se pokusil o elementární fyzikální popis, z něhož vyplývá, že naše duše se pohybuje mezi tím, co fyzik David Bohm nazval rozvinutým a svinutým řádem. Podle mne se při tomto pohybu začínají objevovat efekty, které známe ze speciální teorie relativity. Mluvíme třeba o subjektivním plynutí času. Podle mne tento jev odráží fyzikální podstatu. Někdy se nám zdá, že se čas vleče, každá sekunda trvá celou věčnost a jindy, když se cítíme příjemně, čas pro nás ubíhá velmi rychle. Plynutí času odráží energetickou úroveň naší duše.

Pokud se mě ptáš, jak vypadá svět pod hladinou vědomí, tak Ty jsi na to určitě větší expert než já. Naše snová realita, podle mne, odráží kvantovou realitu. Nic nemá zcela jasné obrysy, vnímaná realita se velmi rychle mění, časová souslednost je nejasná nebo rozmazaná. Logika věcí je zcela jiná. Ve snu nám to dává smysl, ale probuzením do vědomého stavu z tohoto vesmíru dokonale propletých věcí a souvislostí vytáhneme jen střípky, které nám dohromady nemusejí dávat žádný smysl.

To je velice zajímavý přístup, který má kořeny už v minulém století. Sny a nevědomí bylo totiž doménou slavného psychiatra C.G.Junga, který se na sklonku života začal velice živě zajímat právě o kvantovou fyziku a její principy. Když už jsi zmínil problematiku plynutí času a mé zkušenosti s nevědomím, možná si pamatuješ na větu z mé knihy o lucidních snech : „Čas je stín vesmíru.“ Co by na to řekla kvantová fyzika?

R.S: Co se týče Carla Gustava Junga, považuji jej za génia v oblasti poznání psýché. Stín je něco, co máme tendenci ze sebe vytěsnit. Bez svého Stínu bychom nebyli celiství. V tomto smyslu čas je rozměr, který byl vytěsněn od těch prostorových. Bez času by vesmír nebyl celistvý. Takže tvé přirovnání času ke Stínu vesmíru je celkem trefné. V makrosvětě je čas něco, co nedokážeme zastavit ani vrátit. Maximálně to dokážeme zpomalit. V kvantovém světě čas už nehraje takovou roli. Objekt na kvantové úrovni se může pohybovat dopředu i pozpátku v čase. Minulost může být změněna. Čas je jen parametr. Vyjadřuje směr rozpínání vesmíru. Jak by řekl Einstein, slouží jen k tomu, aby se všechno nestalo zároveň.

Tvá nejnovější kniha se jmenuje stejně jako slavný myšlenkový pokus s kočkou, jedem a krabicí. Proč se tak jmenuje?

R.S: Experiment Schrödingerova kočka je myšlenkový experiment, který šokuje, nutí nás přemýšlet, narušuje naše představy o světě a skrze absurdní situaci živé a neživé kočky nás upozorňuje na to, že podstata našeho světa je jiná, než vyplývá z naší běžné zkušenosti. Materialistický mechanistický pohled na svět zredukovaný na to, že vše se odvíjí od uspořádání jeho nejmenších částí, je pouze myšlenkový konstrukt. Vesmír je spíše podobný velké myšlence než mechanickému hodinovému stroji, který běží podle toho, jak ho někdo či náhoda na počátku věků nastavil. Naše existence není bezvýznamnou anomálií uprostřed hromady neživé hmoty, ale naopak to myšlenka stvořila vesmír. Jsme sice teprve na počátku cesty pochopení téhle skutečnosti, do cíle je ještě daleko, ale už ta cesta poznání stojí za to.

Řekl jsi, že naše existence není anomálií uprostřed hromady neživé hmoty. Myslíš tedy, že život prostě musel vzniknout, že je jakýmsi výsledkem fyzikálních zákonitostí?

R.S: Podle současných fyzikálních poznatků se vesmír jeví velmi přesně vyladěn, aby v něm mohl vzniknout život. Stačila by však jen velmi malá změna fyzikálních konstant a vesmír by sice teoreticky nějaký vzniknout mohl, ale zcela určitě bez jakékoliv formy života. Britský fyzik Roger Penrose odhadl pravděpodobnost náhodného objevení se vesmíru, v němž by mohl vzniknout život na 1 ku 10 na 10 na 123. Velmi přesně zaokrouhleno – ta šance je nulová. Přesto tady jsme. Možná je ta otázka trochu zavádějící. Odpověď na otázku, jak mohl vzniknout vesmír vhodný pro život, má ale s pravděpodobností 10 na 10 na 123 ku 1 jednoduchou odpověď. Nemůže vzniknout ani existovat vesmír, který by neobsahoval pozorovatele. Vesmír bez pozorovatele je jen hromada možností, které se navzájem prolínají a ruší. Vesmír začal existovat ve chvíli, kdy se v něm objevil pozorovatel. Bez pozorování není totiž realita, není vesmír, neplyne ani neexistuje čas, není nic. Vesmír se může realizovat pouze a jen v podobě, která umožňuje existenci pozorovatele. Zní to šíleně, ale tohle bude odpověď. Vesmír vznikl kvůli pozorovateli, ne pozorovatel kvůli vhodnému ale nepravděpodobnému uspořádání vesmíru.

Zaujalo mě, že kniha Schrödingerova kočka už je dostupná, ale ne v českém jazyce. Proč jsi ji vydal napřed v angličině?

R.S: Proč je má kniha v angličtině? V roce 2020 jsem uveřejnil anglický článek, kde jsem si dovolil navrhnout matematicky jednoduchý model vesmíru, který se zásadně liší od těch současných. Na základě publikace tohoto článku mi bylo nabídnuto vydání knihy o fyzice v anglickém jazyce. Nevěděl jsem, co napsat, protože jsem spíše fantasta, pisálek a člověk, který má rád velké myšlenky, než vědec a akademik z nějaké university, tak jsem zkusil napsat, snad zábavnou formou, populární knihu o fyzice, jak o ní solidní vědci obvykle nepíší, protože by si mohli poškodit reputaci. Mou knihu lze koupit na Amazonu v sedmi jazykových verzích, ale u nás doma česky prozatím ne. Přitom česká verze knihy Schrödingerova kočka a nový pohled na svět samozřejmě existuje. Zájem o její vydání v Česku a na Slovensku spíše není, takže ji nejspíš vydám v elektronické formě na svých webových stránkách a podle ohlasu pak teprve v tištěné formě.

Tak to moc držím palce. Těším se, že až Tvá kniha vyjde, tak mi třeba do ní napíšeš věnování. Děkuji za velmi zajímavý rozhovor.

Ptala se: Markéta Jurištová