Navazujeme zde na článek Až se počítače budou ptát “proč?”, následovaný článkem Jak se česká AI mohla ptát “proč”, ale neptala se. Toto je závěrečný díl mého povídání o minulosti s vazbou na budoucnost. Měl by čtenáři poskytnout hlubší vhled do reálného života českých vědců v dobách českého reálného socialismu.

Vyjasnění použitých pojmů jako úvod

V manažérské literatuře byl již před dlouhou dobu zaveden pojem „kritické faktory úspěchu“, za což se považuje několik málo důvodů (obvykle je lze spočítat na prstech jedné ruky), proč podnik v konkurenčním prostředí tržní ekonomiky uspěl. Vyjmenuji několik hlavních důvodů, proč neuspěl projekt českého/československého systému umělé inteligence (AI) označovaného jako projekt OLS (Operational Logic System). Pro tento účel zde zavádím pojem „kritické faktory neúspěchu“.

Můj někdejší kolega, z pracoviště na Ústavu řízení VUT Brno, dnes stále aktivní člen strany Moravanů, by mne určitě upozorňoval, že jsem správně měl napsat, že šlo moravský projekt OLS, nikoliv český. A abych naše téma ještě více národnostně zkomplikoval, doplním, že autorem projektu OLS byl Brňák s příjmením Polák. Před cca 30 lety pro mne nejdůležitějším Václavem na celém světě byl matematik doc. Václav Polák z Brna, nikoliv ekonom Václav Klaus z Prahy, či disident Václav Havel z Prahy. Shodou okolností bratr Václava Havla, Ivan, pracoval také v Bratislavě a na stejném Ústavu technické kybernetiky Slovenské akademie věd, jako doc. Polák. Ivan ale neměl vůbec nic společného s Brňákem doc. Václavem Polákem, který se svou manželkou Naděždou vymysleli v Brně základy projektu OLS.

Česká AI, projekt OLS, byl intelektuální potomek bezdětného manželství matematiků a logiků Václava a Naděždy Polákových. Po smrti Naděždy pokračoval v projektu OLS doc. Polák už sám. K morální tíži nemá doc. Polák to, že před svým vyloučením z KSČ (v 70. letech) býval přesvědčeným komunistou, ale to, že z obav před možným nakažením se infekcí se nedostavil do nemocnice na poslední rozloučení se svou manželkou na její smrtelné posteli. Aby bylo jasno, mne vždy fascinoval především projekt OLS, nikoliv osobnost doc. Václava Poláka. I po třech desetiletích považuji projekt OLS za pozoruhodný.

Doc. Václav Polák se věnoval původně matematizaci politických věd (na dnešní Masarykově univerzitě v Brně), aby po politických čistkách v roce 1970 skončil jako vrátný v dopravním podniku ČSAD Brno. Pak v tom podniku postoupil na funkci systémového programátora. Tam jsem se s ním seznámil i já, přes jiného programátora ČSAD, bývalého politického vězně, právníka JUDr. Nováka (který si ve vězení prý odseděl plných 16 let). JUDr. Novák mně (systémovému analytikovi od počítače IBM) pravidelně půjčoval americký časopis Datamation, který mu z USA posílal nějaký jeho bývalý spoluvězeň.

Kontextuální poznámka: Na Klubovém večeru Českého komitétu pro vědecké řízení v Brně mi (někdy v 70. letech) JUDr. Novák vysvětlil, že je podstatný rozdíl mezi účelovým „členem Komunistické strany“ a „komunistou z přesvědčení“. Proč na to upozorňuji? Politická strana KSČ v listopadu 1989 měla mít 1,7 milionu členů. O tom, kolik procent z nich ale byli komunisté z přesvědčení, se dosud nikde nepsalo, ač by právě tato okolnost mohla dobře vysvětlit hladký průběh české tzv. Sametové revoluce roku 1989.

S odstupem času považoval doc. Polák svou vynucenou profesní změnu (tj. přechod z politologie a klasické matematiky na zcela nový obor umělé inteligence), k čemuž došlo v důsledku jeho vyhození z univerzity, spíše za svou profesní výhodu než nevýhodu. Vadila mu samozřejmě ta drastičnost změny.

Kontextuální historka o doc. Polákovi: „Kdybych byl býval na univerzitě v Brně zůstal, asi bych tam stále dělal matematizaci politických věd pomocí klasické matematiky. Ale ta matematika je ve společenských vědách k ničemu! Proto jsem vytvořil úplně novou matematiku.“ (O tzv. polidštěné matematice hovoří doc. Polák i v nadpisu své poslední knihy, viz Mathematized Humanities via Humanized Mathematics.) Doc. Polák zachytil můj sarkastický úsměv, když sám prohlašoval, že klasická matematika (integrály, diferenciální počet, …) je k ničemu. Já, jako strojní a systémový inženýr jsem byl vyškolen právě v takovémto druhu matematiky. Doc Polák zachytil můj sarkastický úsměv a dodal: „Ale vy to říkat nesmíte, vy totiž o matematice nic nevíte. Ale já, docent matematiky, vám říkám, k ničemu to není!“

Docent Václav Polák se z Brna do Bratislavy dostal přes tehdy druhého nejsilnějšího československého komunistu, Jozefa Lenárta, protože ten komunista Lenárt měl v Bratislavě vilu hned vedle vily bratra Svatopluka Mackrleho, z Brna. Do Bratislavy pak doc. Polák přetáhl z Brna i schopného programátora Ing. Leoše Továrka. Jenže se ukázalo, že ten schopný programátor byl schopný úplně všeho. Nejen že nenaprogramoval Polákův počítačový systém OLS, on se intrikami v Bratislavě stal Polákovým šéfem a kradl mu pak jeho výzkum a podepisoval se pod něj. Svůj úvod zakončím větou, kterou jsem přebral od někdejšího pražského policejního rady Vacátka: „Je to případ složitej a čert nám ho byl dlužnej!“

Kontextuální poznámka: Někdy v červnu 1990 jsem s doc. Polákem posílal jeho knihu do firmy IBM do Vídně. Přišla odpověď, že by je zajímaly spíše nějaké funkční programy, než kniha od matematika. Jenže ty programy právě Továrek nezpracoval. Neexistoval tedy pádný argument pro funkčnost projektu OLS.

V dalším vysvětlím nedříve kritické faktory neúspěchu základního výzkumu OLS v Bratislavě a teprve pak kritické faktory neúspěchu hlavního aplikačního výzkumu OLS v Brně, tj. mého projektu „OLS expert pro podnikatelské strategie“ na pracovišti ekonomického výzkumu na VUT Brno, Ústavu řízení.

Kritické faktory neúspěchu základního výzkumu AI „OLS“ v Bratislavě

1. Osobnost a životní preference doc. Poláka, vůdce projektu OLS

a) Bezdětný doc. Polák nikdy neusiloval o peníze, ale jen o Nobelovu cenu za svůj výzkum, která by dokázala jeho osobní vědecké kvality (tak drasticky ponížené jeho vyhozením z univerzity v Brně a následnou několikaletou prací jako vrátný). Tím chci především říci, že pro praktický život nebyl doc. Polák příliš použitelný.

b) Doc. Polák neměl manažérské schopnosti a neuřídil proto ani jediného programátora v Bratislavě, kam z Brna za ním jednou týdně dojížděl. Spoléhal se na politickou záštitu, ale ta postupně vyprchávala a měnila se spíše v Polákovu nevýhodu.

c) Doc. Poláka nebylo možné získat pro nějakou praktickou aplikaci jeho projektu OLS v byznysu, kde by tak bylo možno vydělat peníze pro další teoretický rozvoj projektu OLS.

d) Doc. Poláka hluboce zajímalo jen umění (viz obrázek). Vrcholný projevem jeho AI OLS mělo být počítačové napodobení lidského prožívání uměleckého díla, nikoliv můj expertní systém pro podnikatelské strategie (pro budoucí praktické užití: výuku a konzultace).

Kontextuální historka. Doc. Polák nesnášel stresové situace. Když byl na základní vojenské službě, vzteklý důstojník tam dlouho a sprostě řval na nějakého vojáka, aby se pak obrátil na šokovaného přihlížejícího vojína Václava Poláka s otázkou: „A vy jste kdo?“ Vojín Václav Polák se dotazu náramně ulekl, až zapomněl, jak se vlastně jmenuje, a představil se jménem vojína, na kterého důstojník předtím řval. „Nedělejte si ze mne srandu, nebo vás zavřu, až zčernáte!“ zařval důstojník i na Václava Poláka, čímž ho úplně psychicky dorazil.

Doc. Polák byl dobrý na matematiku a prožívání uměleckého díla, nikoliv stresové situace běžného života. Jako vědec dostával doc. Polák vynikající tvůrčí nápady, které i mysticky přisuzoval své zemřelé manželce Naděždě, která mu je měla ze záhrobí našeptávat.

e) Přeskočím zde některé pikantní detaily z intimního života doc. Poláka (přestože mám jeho souhlas je po jeho smrti zveřejnit). Proč? Protože v Česku dosud pravda a láska nezvítězila. Nesouvisí to ale s projektem OLS.

2. Nehostinné prostředí pro špičkovou inovaci, jakým byla Polákova AI „OLS“

Politický aspekt: Doc. Polák byl v Bratislavě tolerován, protože za ním stálo doporučení od silného komunisty Jozefa Lenárta. Jenže to postupně sláblo. V létě roku 1989 se už doc. Polák bál poslat Jozefovi Lenártovi své upozornění a žádost o korekci podvratného jednání svého programátora ing. Továrka vůči projektu OLS. Několikastránkový výčet sprostých Továrkových přečinů a zločinů pak doc. Polák předal mně osobně v Brně. Umístil jsem ten spis na svou webovou stránku. A to je tak zhruba vše, co jsem s tím dokumentem doposud mohl učinit.

Kontextuální historka. Doc. Polák mi sám vyprávěl, jak mu po jeho vyhození z brněnské univerzity jeho nějaký spolupracovník poradil, ať napíše oslavnou ódu na vítězný marxismus a pošle ji jako své vědecké dílo (vědecký důkaz v oboru politologie a matematiky) na Ústřední výbor KSČ, že ho tam pak politicky ospravedlní a on se tak bude moci vrátit na svou univerzitu. Doc. Polák toto skutečně učinil, před svými kolegy se tím samozřejmě ztrapnil – a výsledek? Zůstal i přesto nadále vrátným v dopravním podniku ČSAD. Informaci o tomto zoufalém politickém činu doc. Poláka pak zneužíval oponent Jiří Zlatuška, jako silný důkaz o vědecké nekompetenci doc. Poláka. V takovém prostředí pak nebyla šance prosadit Polákův ambiciózní AI, projekt OLS.

Úsilí o českou konkurenceschopnost?

Když jsem s ing. Továrkem v Brně na ulici za chůze o projektu OLS hovořil, odsuzoval ho slovy: Nikdo jiný na světě (než doc. Polák) to tak nedělá! To pro něj byl rozhodující argument o údajné scestnosti základního výzkumu doc. Poláka, a také Továrkovo ospravedlnění jeho sabotáže ambiciózního projektu, kvůli kterému z Brna přešel do Bratislavy. Dle ing. Továrka tedy v Česku nikdo neměl nárok přijít s originální myšlenkou a výzkumným projektem, který by mohl založit základy naší vyšší budoucí konkurenceschopnosti vědecké i ekonomické.

Ne. Nebyli jsme v Česku tehdy prestižní institucí, jako v USA byl a zůstává MIT, ale důsledným pochodováním v zákrytu za ostatními ve světě, jsme se do významnější pozice ani nikdy dostat nemohli. Doc. Polák (ač ve vlastním sobeckém zájmu) se právě o to „vybočení z řady“ místních přitakávačů pokoušel. Jeho pionýrský projekt ale, bohužel, v Česku nedůstojně chcípl. Doc. Polák se rozhodl své nápady ve své poslední knize dát ostatnímu světu zcela zdarma. A doma? „Škoda sviním perly házet“!

Kritické faktory neúspěchu aplikačního výzkumu „projektu OLS“ na VUT Brno

1. Kdo je expert? Aneb slepá víra v odborné posudky (které fungují jakž takž docela dobře ve zralém oboru, pokud najdete poctivé oponenty, nikoliv však v nově vznikajícím oboru). O odborném posudku na můj aplikační projekt „OLS pro podnikatelské strategie“ jsem se zmínil už ve své povídání v článku (2). Níže uvedu jen závěrečné věty posudku s podpisem autora toho posudku z Masarykovy univerzity v Brně.

Tehdejší prorektor pro vědu a výzkum na VUT Brno, doc. Valsa, mi (na mé upozornění, že projekt OLS je zcela novým, originálním přístupem k AI) odepsal toto: „Přineste mi lepší posudek!“. Ha. Měl jsem si ho snad koupit? Vždyť česká tržní ekonomika teprve začínala.

Moje žádost o veřejnou obhajobu výzkumného projektu (za účasti doc. Poláka) nebyla vyslyšena. To z pozice ředitele našeho ústavu zařídil Saša. Žádná oponentura mého výzkumu se na VUT Brno nekonala (v té době prorektorem pro vědu a výzkum byl už docent Cihlář), dostal jsem výpověď z VUT Brno a třicet let v tzv. demokratickém státě jsem nedostal příležitost k tématu promluvit.

Závěr k tomuto kritickému faktoru neúspěchu: Posudek informatika na moji práci v ekonomickém výzkumu, tj. aplikační projekt „OLS pro podnikatelské strategie“, rozhodujícím způsobem na VUT Brno (nikoliv v Bratislavě) potopil. A dnes, po 30 letech (s využitím té minulé negativní zkušenosti), je vám již naprosto jasné, podle čeho se pozná dnes například skutečný expert v oboru klimatologie? Poučili jsme se dostatečně z minulé zkušenosti?

2. Nekompetentní rozhodování a politikaření na vědeckém pracovišti. Na pracovišti na VUT Brno bylo prostředí nehostinné jak lidsky, tak politicky. Dva kritické tahy:

a) Zblbnutí lidových mas. Na vědeckém ústavu to znamenalo hlavně ovlivnit administrativní pracovnice. Během volby nového ředitele našeho ústavu, po listopadu 1989, vložily své hlasy svému milému oprašovateli Sašovi nejdříve všechny ženy, čímž úspěšně iniciovaly jeho demokratické zvolení. („Co bychom pak ze života, my osmašedesátníci, pak jinak měli?“, namítal Saša svému kolegovi Kamilovi, v předvolebním kritickém prosívání Sašova problematického charakteru). Saša, ihned po svém zvolení novým ředitelem nejdříve požadoval vrácení své legitimace KSČ. Pak si to ale rozmyslel a naopak, prohlásil se za trpícího disidenta (protože do roku 1989 se mu nepodařilo vrátit zpět do KSČ) – a tento trik mu prošel! Z titulu poškozeného Saša obdržel rehabilitační docenturu a patřičný vliv.

Saša, protřelý agent StB z 50 let, ve funkci nového ředitele našeho ústavu, potřeboval především zpacifikovat mne. Proč? Mluvil jsem totiž o Sašově přivlastnění si výzkumu. Prostě společnou práci ukradl. Ve srovnání s projektem OLS šlo ale jen o prkotinu.

O ředitelování (a tím přímému konkurování Sašovi) jsem nikdy neuvažoval. Proč? Pro projekt OLS na našem ústavu nebyly kvalifikované osoby. Takže řídit pak koho a proč?

Nikdy jsem v Rusku nebyl. Někdo z Ruska se ale o můj aplikační projekt OLS odborně zajímal, ale to už v době polistopadové bylo spíše politicky k tíži, než k dobru. Politika v Česku vždy přetrumfne odbornost. Zajímali se i z Vídně, ale to na VUT Brno ignorovali.

b) Udělat z komára vola. Toto pak zvrátilo veřejné mínění. Saša v podnapilosti sám (v dobách českého reálného socialismu) se chválil, že v 50. letech, jako agent StB, byl svou organizací vyzván, aby někoho zamordoval. Jenže jeho kolega ho varoval, ať to nedělá, že následně by byl zamordován i Saša. Proto se v té době Saša s StB rozešel. Nicméně tam získaná kvalifikace a profesionalita mu zůstala. Saša, asi přes Rudolfa (viz níže) zjistil, že já, džudista, se v Brně znám s jiným džudistou Honzou, který v té době pracoval jako major StB (což jsem se já samozřejmě dozvěděl až jako poslední, několik let po listopadu 1989).

Jak udělat z komára vola? V roce 1991 byl náš rekreační docent Luděk pozván jednat o spolupráci s nějakou školou do Londýna, ale sám neuměl ani slovo anglicky. Ředitel Saša proto vyzval pracovníka StB na SVVÚ, VUT Brno, Rudolfa, který zvládl asi tak první učebnici angličtiny, aby doprovodil Luďka jako tlumočník. A právě na té služební cestě, přes pracovníka StB Rudolfa, se podařilo Sašovi (alespoň dočasně) získat proti mně i vlivného rekreačního docenta (velký vliv měl proto, že každý chtěl mít zajištěnu rekreaci). Zmíněný Rudolf sám sebe kdysi poctivě ohodnotil, že je „expert na starožitnosti“. Takže Sašou koordinované osoby: specialista na starožitnosti plus rekreační docent, podpořili Sašu v jeho demagogii, zvrátili veřejné mínění a tím též významně přispěli k pohřbu vědeckého aplikačního projektu OLS na vědeckém pracovišti VUT Brno. Rudolf mne prý neměl rád, protože jsem kritizoval odborně neschopné komunisty – a ti mi v době předlistopadové zarazili atestaci. Po listopadu 1989 mi ji zarazil Saša. Ale to nesouvisí s projektem OLS.

Závěr k této pasáži. Sašovy záměrné zlomyslné tahy usmrtily projekt „OLS-expert pro podnikatelské strategie“, na VUT Brno. Saša projektu OLS nerozuměl. Kdyby mu ale býval byl porozuměl, určitě by ho (jako ředitel ústavu) sprostě ukradl. Takže pro mne tehdy neexistovala alternativa. Polákův projekt základního výzkumu AI OLS v Bratislavě ale Saša nemohl ovlivnit.

3. Nemožnost přilákat alternativní investory pro projekt OLS v Česku.V USA se projektu Cyc (AI projektu symbolické logiky) podařilo přežít přes tzv. zimní období AI, nikoliv ale projektu OLS v Česku. Holanďané, pro které jsem v roce 1990 organizoval v Brně jejich kurz managementu, byli sice hodní lidé, ale na podporu projektu OLS neměli ani prostředky ani patřičné kontakty. Čeští podnikatelé, v době krátce polistopadové, se ještě nepropracovali do altruistických mecenášů. A české ekonomy, zajímala v té době hlavně česká privatizace. Zajímala je tehdy distribuce již vytvořeného bohatství, nikoliv dlouhodobý projekt pro tvorbu budoucího bohatství. Po mém odchodu z VUT Brno jsem již projekt OLS nemohl nijak ovlivnit.

Tento článek nepostihuje úplně všechny události. Ale to hlavní k projektu OLS snad bylo řečeno. Doufám, že čtenář dostal vhled do reálného života českých vědců v době českého reálného socialismu a následně i v době tzv. Sametové revoluce 1989. Zakončím zde opět větou policejního rady Vacátka: „Je to případ složitej a čert nám ho byl dlužnej!“

Nejobecnější poučení z konfliktu této případové studie by mohlo být ve stylu historického rozhodování „Dáte přednost Scylle před Charybdou, nebo naopak?“ jaké kdysi v dávné řecké historii musel učinit Homérův Odysseus. Ani v nehostinném prostředí projektu OLS nebylo možno proplout vpřed bez bolestné ztráty. Zatímco ale šťastnější Odysseus prozíravě zvolil Scyllu - a se ztrátou projel, projekt OLS totálně spolkla Charybda. Snad nevýraznější charakteristikou příběhu OLS je přízemnost uvažování aktérů v těch institucích, kde bychom normálně měli očekávat „vzletného tvůrčího ducha“.

Místo závěru: … dědictví otců, zachovej nám Pane!

Pokud vyznáváte náboženskou víru, zpívejte vesele. Věrozvěsti přinesli na Velehrad své poselství křesťanské víry relativně včas, v tehdejším pořadníku pokrokovosti národů světa. Ovšem pokud jde o vývoj oboru umělé inteligence (AI), pohleďte spíše smutně pravdě do očí. Moravští věrozvěsti AI oboru byli před 30 lety ubiti vlastním lidem. To se někdy stává, historie tím ale nekončí. Nicméně to, co v Česku v AI následovalo pak, se zatím nijak významně ve světě neprosadilo (vzhledem k dnešnímu významu AI). Posuďte sami.

Dne 3. prosince 2019 zveřejnil nově koncipovaný (bez spěchu a bez reklamy) časopis Tortoise Media světový pořadník pokročilosti AI, hodnotící stav 54 států světa. Česká republika tam zaujímá 34 místo.

Hm. I když všechny takové pořadníky jsou jen přesným počítáním s nepřesnými čísly, nelze očekávat, že i po účelové změně vah jednotlivých faktorů by se Česko snad mohlo posunout do první dvacítky.

Přitom je vývoj v oboru AI považován za dnešní globální závody ve zbrojení. V článku je rovněž citován Elon Musk, který v roce 2018 prohlásil, že AI je potenciálně nebezpečnější než jsou dnešní atomové zbraně. Do vojenských aplikací AI prý nejvíce investuje Rusko a Izrael, z pochopitelných důvodů. Dle zprávy z 6. prosince 2019 prý investují USA do vojenských aplikací AI více peněz než Čína. Na prvním místě v pokročilosti AI v roce 2019 jsou jednoznačně USA, následované Čínou, která se ale do roku 2030 chce stát světovým lídrem v AI. Vedení Číny přitom doufá, že většina čínských studentů po ukončení svého odborného studia AI v USA se vrátí zpět do Číny.

Jak to všechno dopadne? Kdo si počká, ten se dočká. Před třemi desetiletími jsem nepředpovídal, že obor AI se dnes dostane do pozice nového globálního závodu ve zbrojení. Až tak chytrý jsem nebyl. Jako trénovaný projektant (ve strojírenství a automatizovaných informačních systémech) jsem ale věděl, že AI je pro naši budoucnost extrémně důležitá. A proto jsem tomu výzkumu tolik obětoval.

Autor je CSd (celkem spokojený důchodce)

Kdysi jsem se jako podnikatel přiživoval výukou předmětu Inovace, toto téma mne ale zajímá celoživotně.