aneb Projev bývalého ředitele Greenpeace (1979-1986)

Patrick Moore, který spoluzakládal hnutí Greenpeace a byl jeho ředitelem v období 1979 až 1986, měl zajímavý projev na Ústavu inženýrů v Londýně 14. října 2015. Významnost této přednášky podtrhuje i fakt, že byla vyhlášená jako projev roku organizací Nadace pro politiku globálního oteplování (Global Warming Policy Foundation GWPF).

Hlavním nosným tématem je problematika globálního oteplování. Tvrzení, že lidské emise mají dominantní vliv na klima, je podle Moorea pouhá hypotéza. Já osobně bych nepřipouštěl ani termín hypotéza jako vědecky použitelný, protože se nejedná o objektivně doloženou domněnku. Jako kdyby četl mou kritickou poznámku, autor Moore říká v další části svého projevu, že na základě našich vědeckých tradic musíme být skeptičtí k lidem, kteří se ohánějí slovy jako „vědecky je dokázané“, nebo „diskuse už skončila“. Je totiž mimo jakoukoliv pochybnost, že CO₂ je základním kamenem veškerého života na Zemi a bez jeho přítomnosti v určité aspoň minimální koncentraci by Země byla mrtvou planetou. Později upřesňuje, že hraniční koncentrace CO₂ je 150 ppm. Pro srovnání pak uvádí, že současná koncentrace je 400 ppm (parts per milion, neboli miliontiny). Děti se však ve školách učí, že CO₂ je toxický znečišťovatel, který zničí život a veškerou civilizaci. Podobně je poučováno lidstvo a Patrick Moore říká, že prokáže, jak zhoubná je taková propaganda: „Dnes večer předvedu, že emise způsobené lidmi již zachraňují náš život před předčasným koncem.“

Patrick Moore se narodil v roce 1947 v Kanadě na ostrově Vancouver Island ve Winter Harbour. Do školy ho dováželi rybářským člunem z polosamoty spolu s několika dalšími dětmi, a to po několik let. Zná tedy od dětství přírodu ze svých zkušeností a s postupem let a své kariéry měl možnost rozšířit svou praktickou znalost přírody i ve zcela odlišných regionech, než je západní část Kanady. Spolu s univerzitním studiem přírodních věd a ekologie dospěl k závěrům o ochraně životního prostředí dávno předtím, než tato slova byla explicitně vyslovená, a předtím, než nabyla v části veřejnosti svůj pejorativní význam. Patřil k prvním organizátorům odporu proti testování jaderných zbraní. Vlna protestů proti pokračování zkoušek po prvním prověření vodíkové bomby v roce 1971 vedla k založení hnutí Greenpeace. To rozšířilo pole své působnosti například proti lovu velryb a fotografie zatčeného mladého Patrika sedícího na velrybím mláděti obletěla v roce 1978 celý svět ve více než 3 000 novin. Tovární zpracování ulovených velryb bylo od roku 1979 zakázané v severním Tichém oceánu a poté od roku 1981 platí zákaz celosvětově. To již byl Patrick Moore, PhD, ředitelem Greenpeace.

Někdy uprostřed osmdesátých let minulého století Patrik s údivem zjišťoval, že je jediným ředitelem v Greenpeace s formálním vzděláním ve vědách. Z názvu Greenpeace postupně mizelo slovo peace – mír a zůstávalo pouze green - zelený v tom špatném smyslu a tato organizace podobně jako několik dalších hnutí začala označovat lidstvo jako nepřítele Země. Já dodávám, že se Greenpeace, samo sebe označující jako humanitární hnutí, změnilo v Greenwar, bezohlednou válku proti lidstvu.

Patrik říká, že od začátku věří v lidstvo jako součást životního prostředí a nikoliv jako jeho oddělenou část, která přírodu ničí. Je proti tvrzení, že svět by byl lepší bez lidí. Naopak, existuje racionální myšlení, podle kterého lidstvo je důležité pro udržení života na této planetě.

Ve svém projevu uvádí příklady nejen nevědeckých, ale přímo škodlivých kampaní organizovaných vedením Greenpeace. V době, kdy opouští funkci ředitele Greenpeace, byla přes jeho protesty spuštěna kampaň proti chlóru, který je údajně ďábelským prvkem a je nutné zakázat sloučeniny obsahující chlór. Patrik zdůrazňoval, že to je jeden z významných prvků v periodické soustavě, důležitý stavební kámen vesmíru a jedenáctý prvek v pořadí nejčastějších prvků v zemské kůře. Má své důležité postavení v medicíně a v ochraně veřejného zdraví. Vše marné. Bojuje se proti geneticky upraveným rostlinám, jako kdyby dosavadní zušlechtění obilovin nebo brambor byly přírodní procesy netknuté uměle šlechtěním lidskou společností. Zhoubná byla a je kampaň proti odrůdě Zlatá rýže (Golden Rice). Jedná se o geneticky modifikovanou rostlinu, dnes již její druhou variantu, do níž se podařilo vložit gen umožňující tvorbu A vitaminu a tím se zachrání miliony Asiatů před těžkými nemocemi způsobenými nedostatkem, nebo spíš absencí A vitaminu v potravě. Především jde o děti, které nejsilněji trpí absencí A vitaminu. Takových příkladů lze vybrat víc. Patrik se proto rozhodl opustit hnutí Greenpeace, které se stávalo základnou pro senzace a anti-humanismus.

Podobné předchozím příkladům je také hnutí za snížení obsahu CO₂ v atmosféře jakožto prostředku proti katastrofickému oteplení. Základem je předpoklad, že za současné globální zvýšení teploty oproti poměrům před začátkem průmyslové revoluce, tedy zhruba před rokem 1800 n.l., může vzrůst koncentrace skleníkového plynu CO₂ z 280 na 400 ppm (parts per milion, část z milionu, tedy miliontinu, 1ppm = 10^-6). Zvýšení koncentrace oxidu uhličitého způsobili lidé, a to hlavně spalováním fosilních paliv, tedy uhlí, nafty a zemního plynu. Když bude platit teze, že CO₂ je hlavní faktor ovlivňující teplotu na Zemi, pak by bylo v lidských možnostech ochladit Zemi, jak na příklad tvrdí Národní úřad pro letectví a kosmonautiku v USA, zkráceně NASA (National Aeronautics and Space Administration). Nejen podle NASA, ale také podle Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC) je tvrzení o hlavním vlivu CO₂ na klima vědecky prokázané. K mediálně chytlavým hrozbám o blížící se klimatické katastrofě se svou encyklikou (18.6.2015) připojil také papež, který nezůstal jen u svého Laudato si (Pochválen buď), ale podrobněji vše vysvětloval při svých posledních cestách v Americe.

Patrick Moore provedl rozbor změny koncentrace CO₂ a změny globální teploty v celém geologickém vývoji Země. Prokazuje, v kolika případech byly vztahy opačné, tedy kdy docházelo k oteplení a koncentrace CO₂ klesala nebo to bylo obráceně, že se ochlazovalo a množství CO₂ v atmosféře stoupalo. Tyto velké „přírodní experimenty“ ukazují, že existuje více faktorů, které způsobují změny klimatu. Navíc v devonské periodě přibližně před 400 miliony let vrcholila invaze života na pevninu a počaly se vyvíjet stromy a s nimi se objevil lignin, který spolu s celulózou vytvářel dřevo. Byly to obrovské polykače atmosférického CO₂, ale zatím chyběly organismy, které by rozkládaly dřevo a umožnily tak uzavřít uhlíkový kruh. Tak vznikalo uhlí vylučující tehdy uhlík z oběhu. Po 90 milionech let se vše napravilo tím, že nově vzniklé druhy houby produkovaly enzymy, které umožňovaly rozklad dřeviny a tím se opět CO₂ vracel do atmosféry. Jenže už nikdy nedosáhla koncentrace CO₂ dřívějších hodnot nad 3 000 ppm. Ale zároveň uvedené enzymy zabránily, aby pokles pokračoval pod 150 ppm, což je hranice existence života na pevnině, snad kromě některých mikroorganismů v půdě. Ale půda by také mizela, protože by neexistovala vegetace, její ochrana, dodávám já.

Snad třetinu přednášky věnoval Patrick Moore té části poslední geologické epochy, kdy se objevili lidé, homo sapiens. Toto období je klimaticky charakteristické střídáním ledových a meziledových dob, tedy glaciálů a interglaciálů a kdy dominantním faktorem jsou Milankovičovy cykly, tedy, zobecněno, hlavním viníkem je slunce. Důležité je, že žijeme na konci našeho interglaciálu, holocénu a pokud se nezvýší skleníkový efekt, můžeme očekávat silné ochlazování v blízké budoucnosti. Při spolupůsobení dalších šesti faktorů je však obtížné říct, co je blízká budoucnost. Rozhodně tu nebude oteplení vyšší, než byly globální teploty v první třetině holocénu, kdy začaly vznikat jednotlivé civilizace.

Na konci své prezentace Moore ukázal, že CO₂ je důležitý faktor pro růst rostlin a zvyšování jeho koncentrace působí hnojivě na vegetaci. Boj zaměřený na snižování obsahu CO₂ v atmosféře znamená potlačovat růst vegetace, snižování výnosů, a tím se hnutí prosazující tento boj stávají protihumánními.

Opomenul jsem mnoho zajímavých podrobností v Patrikově přednášce, jako například tu, že IPCC je složen pouze z členů těchto organizací: Světová meteorologická organizace včetně prognostiků počasí, Program ochrany životního prostředí při OSN. Jenže plnění požadavků IPCC zasahuje do mnoha dalších oborů a politických aktivit a jejich nepřítomnost způsobuje zánik diskuse, hlavního nástroje vědy.

Přednáška prokazuje, že racionálně myslící vědec dokáže přiznat chybný krok, a vlastně bych měl napsat, že přiznání vlastních chyb je přenesení jedné z hlavních charakteristik vědy – diskuse – před vlastní práh.