Na vědu většinou nahlížíme jako na obor lidské činnosti, který má za cíl (nebo by tedy snad měl mít za cíl) objevování pravdy a nestranné posuzování faktů. Jak ale víme, novým myšlenkám se většinou příliš nedaří. A to zejména, pokud narušují pohodlný konsensus, na jehož udržování jsou mnozí převelmi zainteresováni.

Z dávné minulosti jsou čtenáři určitě velmi známé spory o uspořádání vesmíru, ale připomeňme si další případy z trochu bližší historie, přičemž si dovoluji se inspirovat z článku Christophera Snowdona uvedeném zde, z něhož citovala paní Judith Curry.

Začněme u jména John Snow, což je známá a slavná postava z dějin medicíny a zejména epidemiologie. Kromě prosazování anestézie se v polovině devatenáctého století proslavil především objevem bakteriálního (přesněji „infekčního“) původu mnohých nemocí. Na přesvědčivých grafech dokazoval, že cholera velmi pravděpodobně pochází z kontaminované vody, velmi slavná je jeho identifikace pumpy v londýnské ulici Broad Street (nyní Broadwick Street) ve čtvrti Soho jako zdroje cholerové nákazy. Méně známá je skutečnost, že s prosazováním dnes již akceptovaného poznatku moderní vědy (pomiňme tzv. „alternativní“ medicínu, homeopatii apod.) měl dnes velmi uznávaný lékař velké potíže.

V době, kdy se snažil dokazovat infekční původ cholery, totiž vládla tzv. miasmatická teorie nemocí, podle níž za chorobu mohou špatné výpary a páchnoucí vzduch. Teorie se zdála neprůstřelná, příslušné grafy téměř perfektně vysvětlovaly nárůst počtu nemocných. Lékaři dokonce doporučovali uzavřít vzduch znečišťující továrny, které podle nich epidemie nemocí způsobovaly. Zde je asi vhodné uvést, že asi ne všechno, co tehdejší továrny vypouštěly, bylo zdraví prospěšné, nicméně z epidemií cholery by se asi vinit neměly. Majitelé továren také proti snahám vedoucím k jejich uzavření pochopitelně mohutně protestovali, přičemž se vlastně stali spojenci Johna Snowa, který prosazoval svoji novou teorii infekčního původu nemocí.

To si dal. Editor slavného lékařského časopisu The Lancet o něm napsal s neskrývaným pohrdáním jako o pomateném exponentu průmyslové lobby. Psal: „Teorie dr. Snowa perfektně vyhovuje zájmům průmyslu“. Je to „výsměch vědě“ a „ubohost“ („wretched crudity“). S odvoláním na tehdejší konsensus tvrdil, že původ cholery v infikované vodě „není v souladu se zkušeností lidí, kteří studovali tento problém bez klapek na očích způsobených [pouhými] teoriemi“.

Editor časopisu Lancet měl ale v jednom kousek pravdy: Majitelé továren Johnu Snowovi opravdu něco dali, takže se proti označení „agent průmyslu“ nemohl účinně bránit. Nějaký obnos od nich dostal, a to za expertní posudek pro parlamentní komisi.

Dnes už ale Johna Snowa za „odpudivého exponenta mocné průmyslové lobby“ naštěstí nepovažujeme (tedy pokud nejsme zrovna nekritickými zastánci homeopatie, ale to je jiná kapitola). Už ke konci 19. století byla infekční teorie nemocí uznávána. Samozřejmě se nedá původ a hlavně průběh nemoci redukovat výhradně na přítomnost infekčních zárodků, do hry vstupuje více faktorů, ale jejich dominantní úloha je zřejmá, o čemž mj. svědčí obrovské úspěchy medicíny při výrazném potlačení mnoha smrtících infekcí bakteriálního původu.

Podívejme se ale ještě do bližší doby. Katherine Flegalová, statistička v Centru pro kontrolu nemocí ve Spojených státech, publikovala nedávno systematickou kompilaci 97 studií v The Journal of the Americal Medical Association a došla k závěru, že mírná obezita nepředstavuje žádné zvýšené riziko předčasného úmrtí a dokonce fakt, že člověk má nadváhu, má za následek dokonce i slabé snížení tohoto rizika.

Přestože byla studie podložena množstvím údajů, byla okamžitě zatracena aktivisty přesvědčujícími veřejnost o svém náhledu na zdravý životní styl. Walter Wilett, jeden z nejznámějších bojovníků proti obezitě, pravil: „Tato studie je snůška nesmyslů a nikdo by neměl ztrácet čas jejím čtením.“

Mluvčí britského Národního fóra proti obezitě se nechal slyšet: „To je příšerná zpráva, zvláště v této době.“ A dodal svoji interpretaci: „Paní Flegalová tímto navrhuje, abychom se přežírali k smrti čokoládovými dorty.“ Což je typická reakce ideologicky zaťatých aktivistů na „nevhodné“ či politicky nekorektní informace.

Připomeňme si dále Jamese Enstroma, zkušeného a renomovaného epidemiologa, který pracoval na Kalifornské univerzitě od roku 1976. V roce 2003 publikoval se svým kolegou Kabatem v British Medical Journal studii, na základě které není možné najít vztah mezi pasivním kouřením a rakovinou plic. Mnoho dalších prací došlo ke stejnému závěru a Enstromova studie závažné chyby neobsahovala. Jakmile se ale o této studii dozvěděli protikuřáčtí aktivisté, okamžitě zorganizovali tiskovou konferenci, ve které tuto studii příkře odsoudili jako nesmysl a Enstroma označili jako zatraceného blázna („damn fool“). Jako obvykle nechyběly poznámky o agentech tabákové lobby.

Poznámka: O kouření, a to nejen pasivním, je z hlediska kritického myšlení pojednáno zde. Kouření, a to ani pasivní, zdravé není, ale pro objektivnější stanovení rizik je občas vhodné porovnávat rizika pasivního kouření např. s grilováním nebo podobnými činnostmi, při kterých se člověk dostává do kontaktu s kouřem. Enstrom se svým spolupracovníkem určitá rizika připouštěli, ale dovolili si pouze napsat, že vliv pasivního kouření na kardiovaskulární nemoci a rakovinu plic je menší, než se obecně myslí. O článku Enstroma a Kabata a reakci odborné a laické veřejnosti je podrobněji pojednáno v tomto v recenzovaném článku.

V roce 2005 si si pan Enstrom svou pověst „poskvrnil“ ještě jednou, a to výzkumem vlivu mikročástic na lidské zdraví, které zpochybnily odborný základ nových zákonů na ochranu ovzduší v Kalifornii, prosazovaných tamní Agenturou na ochranu životního prostředí. Ačkoliv byly tyto studie replikovány, byl tento politicky nekorektní vědec z kalifornské univerzity nakonec vyhozen, protože jeho výzkum nebyl v „souladu s posláním katedry" („department mission“).

Jednoduše řečeno, politické zadání je jasné. Aktivisté potřebují jasné, nezpochybnitelné informace, aby mohli tlačit politiky k akci. Jakýkoliv výzkum naznačující, že opatření přijatá nebo navrhovaná k řešení problému jsou neadekvátní jeho (ne)důležitosti, vyvolá okamžitě nenávistnou reakci aktivistů a často i profesionálních odborníků proti „kacířskému“ vědci bez ohledu na kvalitu jeho výzkumu. Dogmatické skupinové myšlení a zastrašování vědců přinášejících podložené poznatky odporující politicky korektnímu konsensu či zadání (často nevyslovenému, ale zřejmému) vyvolávají mrazivé pocity.

Autor je meteorolog

Převzato z blogu Salek.bigbloger.lidovky.cz se svolením autora