Mám rád vědu. Bez vědy - osobně zahrnuji do „vědy“ všechno, co vzniklo heuristickým způsobem myšlení a nalézáním „vědění“ - bychom neměli nic. Ani oheň, ani sirky, ani žárovky (a sakra, to není zrovna nejlepší příklad zrovna teď, co?!), ani antibiotika, ale ani třeba gumové rukavice potřebné jak k operacím srdce, tak na vyčištění záchodové mísy. Prostě, bez vědy to nejde.

Ovšem to, že mám rád vědu, ještě nemusí znamenat, že mám rád vědce - tedy přesněji řečeno všechny vědce. O čemž mne přesvědčil například článek Vítejte ve vytunelovaném Hlupákově na NP.

Takováhle demagogie, to je tedy síla. Protože někdo chce nějakou změnu financování Akademie věd (AV), tak žijí v této republice, dle autora, jen geniální vědci které chtějí ožebračit a vyhnat na dlažbu (neslyšeli už jsme to někde?) a pak jen ostatní hlupáci. Cituji závěr článku viz: Brzy tak budeme moci přijíždějícího návštěvníka České republiky zdravit cedulemi Vítejte ve vytunelovaném hlupákově! „

To prohlášení - i když přiznáme autorovi možnost jisté „básnické licence“- je od člověka, který prý zastupuje to nejlepší z naší vědy, nebývalá sebestředná drzost. Symptomatické je, že dotyční „ublížení“ vědci sdružení ve fóru „Věda žije“ uveřejnili tuhle nechutnost v Právu. Dříve Rudém. Tedy tiskovině, která ve svých článcích, hlavně pak jako hlásná trouba „rodné Strany„ systematicky od doby první republiky potírala a drtila jakoukoliv skutečnou vědu.

Česká věda, a z toho nevyjímám ani většinu našich vysokých škol, je skutečně v nepříliš dobrém stavu. Ale ne prioritně kvůli penězům. Zůstal v ní totiž zakonzervován hluboce „normalizační duch“, kdy „stát předstírá, že nás platí, a my předstíráme, že pracujeme“.

Kdo se někdy jenom mihl kolem všech těch slavných Ústavů, ví, že tam stále panují socialistické pořádky a pracovní morálka.

Pokud se říká, že naši ekonomiku ovládají z velké části bývalí normalizační bolševici, což je často pravda, o vědě to platí dvojnásob. Ovšem ti bývalí náměstci PZO (tzv. podniky zahraničního obchodu – pozn.red.) a veksláci museli ukázat alespoň tolik schopností, aby svoje firmy udrželi v konkurenci – byť často způsobem daleko za hranicí zákona – a jejich dnešní firmy pracují, zaměstnávají lidi, tvoří hodnoty a platí daně. To nechce nikdo z levičáckých moralistů ani do sebe zahleděných intošů slyšet. Ale je to holý fakt. Tak třeba majitele Setuzy mohou honit policajti po celé Evropě, ale Setuza sama funguje, vyrábí, produkuje zisk a z daní takové firmy jsou placeny nejen důchody, ale i třeba věda.

Až na poměrně známé výjimky v české vědě ale hlavně v AV panuje duch byrokracie a nicnedělání. Pozůstatek bolševismu, ona Akademie věd je ze svého principu nevědecká byrokratická organizace, kde pokud někteří vědci vytvářejí vědecké poznatky tak navzdory celkovému duchu této Akademie. Čest a sláva jim. Raději je ovšem nebudu jmenovat, aby je funkcionáři a byrokraté hned nezačali likvidovat. Protože kdo je dobrý - je nezávislý. A nebo se jím může stát. To žádný z těch, co z vědy žijí anebo vědu předstírají, nemůže potřebovat.

Takže na jednoho skutečně pracujícího vědce připadají desítky nicneděláků. a to jak těch vystudovaných v „bílých pláštích, tak všech těch zaměstnanců zdánlivě „obslužných“ oddělení, kteří ve skutečnosti všem ústavům a celé Akademii vládnou.

Ostatně ne každý, kdo říká, že chce být vědec, má zájem být „zvědavý“. Jak napsal T. Prachett, akademickou vědu často jdou dělat lidé proto, že tam neprší ani nesvítí slunce a není při jejím vykonávání nutno zvedat těžká břemena.

Dnešní věda není vědou z doby, kdy se jí věnovali synkové bohatých nebo nadaní jedinci financovaní králi, šlechtou a podobně. Věda se proměnila v průmyslový obor. A v docela běžný způsob zaměstnání. Dnes pracují ve vědě statisíce a miliony lidí. Pak už jen z poznatků sociologie, ale také z matematické zákonitosti pravděpodobnosti, jako je Gaussova křivka – která „zobrazuje normální rozložení znaků v náhodných jevech“- musí být jasné, že mezi vědci se vyskytuje jako v jiné velké skupině stejný počet mimořádně slušných lidí jako mimořádných grázlů přechodem přes největší množinu těch, kteří nedělají lumpárny proto, že by je to bavilo, ale jen proto, že občas musí. Jako všichni ostatní lidi.

Takže ona krystalicky čistá věda, vytvářená genii pijících bolehlav proto, aby nezradili své ideály a volajících na běsnící vojáky „neruš kruhů mých“, je již dávno v minimální menšině. Vědci 19., 20. a současného století se často chovají jako byrokratičtí zapšklenci - to když obhajují své funkce (jako každý ouřada) - anebo jako obyčejné prostitutky moci a dnes i intelektuální módy. Obludná „věda“ nacistů a jejich vědecké rasové teorie i podobně obludná bolševická „věda“ nějak nezapadá do obrázku andělských postav vědců který nám kreslí autor článku. Ono ani nejde jen o tyto obludnosti. Stačí, že jsme již více než století masírováni tvrzením, že jednou je sádlo prudký jed a podruhé bez něj nemůžeme zdravě žít. Podle toho, kdo zaplatil. Jako prostitutka. Taky dá každému, kdo zaplatí. A to prodejné prohlášení je vždy podloženo „vědeckými důkazy“ a zpracováno v nějaké „vědecké instituci“. Od rakousko-uherských profesorů, co za 1. světové války psali, že kafe z bukvic je daleko zdravější než zrnková káva. Před sto lety byl arsén – tedy minerální voda s arsénem - léčivý, dneska je fšude zakázán. Za bolševika, jak se v Ruďasu objevil článek o škodlivosti kyselin z rajčat, bylo jasné, že se Bulharům neurodilo. Když měla rajčata obrovský obsah vitamínů, byla nadúroda. A dodnes to není jiné.

Genderistky tvrdí, že máme osm a nebo deset druhů pohlaví, aniž by se podívaly do kalhotek a trenýrek a zjistily, kolik jich je. Podzemní „ekologové„,hojně se vyskytující stejně jako genderistky v Brně, chtějí, aby se lidstvo vrátilo do pravěku a propagují myšlenky Trockého a Pol-Pota. A tvrdí, že pracují vědecky. Hysterky kolem výchovy dětí i antinikotinici – ti všichni jsou ověnčeni akademickými tituly zepředu i zezadu a vydávají každý svůj plk za vědu. A přitom jim jde evidentně jen o místa, prebendy a uspokojení velkého ega lidí s vyšším než běžným vzděláním. A tedy většinou když ne už chytřejších, tak schopnějších.

Podívejme se, jak dneska funguje “věda“:

Principy existence takové byrokratické organizace, jakou je Akademie věd a různé státní ústavy, nalezneme nejlépe popsány v geniální knize: „Zákony profesora Parkinsona“.

Čtenářům jsem vyhledal shrnutí jejích základních myšlenek z Wikipedie:

„Parkinsonovým zákonem“ se obvykle rozumí první věta článku, který vyšel roku 1955 v časopise Economist:

“Každá práce trvá tak dlouho, kolik je na ni k dispozici času“ (pozn. autora – v byrokracii ovšem také kolik je k dispozici peněz)

Parkinson sám však v knize jako „zákon“ označuje exaktní poznatek, že počet úředníků (v našem případě „vědců“ - pozn. autora) roste nezávisle na objemu jejich úkolů. Dokládá to růstem počtu úředníků britských koloniálních úřadů v době, kdy se britská říše rozpadala, nebo růstem počtu admirálů v době, kdy se britské námořnictvo redukovalo. „Británie má víc admirálů než lodí. “ Počet úředníků roste o 5 až 7 % ročně bez ohledu na to, kolik práce mají vykonat. Vysvětluje to působením dvou sil:

1. Úředník (v našem případě vědec) stoupá v kariéře, tak jak přibývá počet jeho podřízených.

2. Každý úředník (byrokraticky zařazený vědec) přidělává práci ostatním.

Protože Akademie a značná část vysokých škol jsou u nás hlavně a prvotně byrokratické instituce, chovají se tak, jak jim velí jejich funkční potřeba. Věda je u nich až na posledním místě. Navíc hodnocení skutečné práce vědce a její kvality je vždy obtížné. Na takzvaný „selský rozum“ můžeme zapomenout. Už kdysi dávno muselo být „obyčejným„ lidem nepochopitelné, proč někdo pouští elektrický proud do žabích stehýnek. Také nelze „obyčejným rozumem“ pochopit, jak někdo ví, jak je daleko Měsíc od Země. A třeba ani to, jak funguje mobil. Jak pravil jeden můj starší kamarád, když mu volal na mobil syn z Číny. A to volání si jej našlo při procházce v lese: „Jak ta bestie (tedy mobil) může vědět, že se procházím v lese? A vůbec, já se ve škole učil, že radiové vlny se šíří tak, že na kopci je domeček, nad ním anténa a ta vysílá vlny a dole pod kopcem je jiný domeček a tam rádio ty vlny chytí. To pochopím! Ale jak to, že když vysílá milion mobilů se ty vlny v luftě nesrazej?„

Jo, toť otázka, milý Watsone. Tohle málokdo ví. A protože když moc věcí ví moc málo lidí, dá se bezvadně švindlovat. Takže se vytvoří cosi jako Magická Neviditelná Universita, jak si o tom dělal geniálně srandu již zmiňovaný T. Ptachett v knihách o Zeměploše. Tam existuje mnoho různých oddělení a výzkumných úkolů. Například katedra „Mlhavě neurčitých studií„, bakalářské studium „Amuletů a talismanů„, odbor „Magické filosofie a aplikované theurgie„, případně studia „(ne)praktické nekromancie“, či „hyperfyzikální chiromancie“.

Ovšem. dnešní věda nemá od Magické neviditelné university ze Zeměplochy moc daleko. Třeba taková Teorie strun. Tedy základ základů vysvětlení našeho světa. Takto o problému mluví věda: V teorii strun byl vysloven předpoklad, že tři rodiny elementárních částic by mohly souviset se základní topologickou charakteristikou geometrických objektů, která se nazývá genus. Intuitivně jde o počet otvorů v geometrickém objektu, kterým jsou v teorii superstrun tzv. Calabiho-Yauovy variety.

Víte někdo o co jde? Ale nelhat! Proti tomu je staré čarodějnické „Abraka dabra“ docela srozumitelné vyjádření. A teď chtějte po účetních, ekonomech a politicích, aby hodnotili vědu! Totiž vědce. Kdo má nárok na jak velký kus „nasypaného obilí“ (tedy rozpočtu) .

Takže protože vědě už skoro nikdo nerozumí a protože se obecně uznává, že je nutno prozkoumat všechny záhyby „jsoucna“ i „jáství“ a předložit nějaké závěry té práce, vytvořila se měřitelná soustava hodnocení vědeckých prací. Dle hesla „Čím víc, tím líp“ (poněkud mi to připomíná vojenské heslo „Co je mokrý, to je čistý“). Kdo z vědců nepublikuje, zemře. Tedy „vědecky“. Což v Evropě obecně vedlo například k vzniku systému „homeopatických„ vědeckých prací. Nevíte, co to je?

Homeopatie je ředění základní substance (v tomto případě myšlenky) tak dlouho, znovu a znovu, až to, že tam nějaké substance skutečně je, musíte napsat na obal. Protože uvnitř ji nikdo už nenajde. Maximálně stopové prvky. Takto lze vytvořit i nekonečné množství vědeckých prací, zvláště pak v humanitních oborech (jen mne tak napadlo: třeba v historii umění, že, pane kolego), v gender-studiích, v politologii a podobně. Blbě se to dělá ve fyzice, matematice a třeba chemii, že?! A tak “humanitní“ vědy jen kvetou (taky nemusíte umět počítat, že?!) A jejich representanti jsou nejhlasitějšími bojovníky za trvalé a věčné přisátí určitých vědců z určitých ústavů k cecíku státních peněz.

Jo, ještě je k úspěchu potřeba mít několik kamarádů. Co taky umí psát. A ti pak citují z prací kamarádů a ti zas citují je a všichni se citují a dohromady jsou slavní. Tedy ti kluci a holky, co spolu mluví.

Věda je zcela určitě potřeba. Ale všichni „vědci“? Nebo ti, co se za ně vydávají?

A navíc: poznat, kdo je vědec a kdo jen tak kecá, je hrozně těžké. A hlavně jak tu vědu vlastně řídit? Tedy i platit. To nikdo neví. Ale jasné těm „správným vědcům„ je, že hlavně ne „amerikánsky“, to znamená kontrolovatelně a měřitelně. Jak křičí jednohlasně vedení mnoha ústavů a kateder a vysokých škol. Jen hlavně nepřidělovat žádný peníze v návaznosti na něco, co by se dalo kontrolovat a kam by někdo -nedej Marx! - kapitálisti nebo stát cíleně vráželi peníze a chtěli by vědět, co za to dostanou. Představa, že by se u nás zakládaly výzkumné ústavy jen „ad hoc“ na nějakou věc jako v USA a Kanadě a kdyby to nevyšlo, museli by si „vědci“ hledat práci někde jinde a ona by nebyla zrovna v teple, kde se nic nezvedá a kde někdo kontroluje rozpočty, to by byla hrůza!

A tak nějak o tom to je. Věda určitě žije. Na to nepotřebuje ani „fórum“, ani jeho mluvčí. Neboť jak jsem si tak četl, je jasné, že ono nejde o vědu, ale o místa. A peníze. A v tom je ten problém. A ne, že by nešlo pomoct a přidat vědě peníze. Kdyby někoho napadlo povolit, aby úspěšné firmy samy investovaly ze zisku před zdaněním peníze do vědy, to by bylo peněz. To ovšem všichni ti „demonstranti“ nechtějí. To by po nich někdo mohl něco chtít. Třeba práci. Oni chtějí teplá místa s pravidelným platem a říkají tomu „zájem vědy „. Dejte nám peníze a sofort a hned! I kdyby ostatní měli žrát šlupky z brambor“.

Bojovníci za „vědecké jistoty“ – tedy trvalé příjmy pro všechny (spřátelené vědce) -nejsou ničím jiným než bojovníky za jistoty zdraví bez třicetikorunových poplatků u doktora. Až na to, že tihle mnozí sami nosí titul „doktor“.